Bylo to jako z hororu: otevřela jsem dveře do pokoje a uviděla tam spoustu pavouků. Někteří lezli po stěnách, další viseli v pavučinách na oknech či lustru. Jeden z nich na mě dokonce skočil a zavrtal se mi do rukávu. Měl hnědé kostnaté nohy a nemohla jsem se ho zbavit. Takto vzpomíná na výjev, který se jí prodral do snu, čtyřiačtyřicetiletá Valerie. Ještě dnes se otřepe odporem, když si na noční můru vzpomene. „Děsně nesnáším pavouky, pokud by se to stalo doopravdy, asi bych z toho dostala infarkt,“ vysvětluje. Sen se jí přitom v poslední době často vrací, s oroseným čelem se kvůli němu probudila už několikrát. „Začalo to letos na jaře, po prodělaném covidu,“ přiznává žena.
Seriál na pokračování
Podobně jako ona jsou na tom tisíce dalších lidí. Podle psychiatrů spustila koronavirová pandemie a onemocnění covidem-19 obrovskou vlnu živých snů a nočních můr. Zatímco běžně sužují zlé sny jen asi dvě až pět procent zdravých dospělých lidí, v posledních dvou letech tento počet nabobtnal až desetinásobně. Někteří lidé tvrdí, že se jim zdají „celé seriály“, které nezřídka provází křik, pláč a probuzení s vyděšeným bušením srdce a pocitem, že si v noci vůbec neodpočali. Nárůst těchto nočních snových děsů potvrzují psychiatři z mnoha zemí světa.