Lektorku, koučku a absolventku oboru psychologie na University of New York in Prague Olgu Plíčkovou sny fascinují už více než dvacet let. Sama si prošla obdobím životního tápání a právě porozumění vlastním snům bylo jedním z podstatných impulzů, které jí pomohly najít klíč k sobě i okolnímu světu.
Snové obrazy chápe jako „jazyk naší duše“, prostřednictvím kterého můžeme klást otázky a dostávat odpovědi. Podle ní jde o jazyk velmi individuální a zároveň symbolický, ale naučíme-li se v něm „číst“, může nás dovést k sebepoznání a osobnímu rozvoji.
V rámci terapií učí pracovat se sny i své klienty, kteří o tento typ sebereflexe projeví zájem. V rozhovoru pro Lidovky.cz vysvětluje, jakým způsobem s námi sny komunikují, jak si je lépe pamatovat, i to, jak dešifrovat, co nám říkají.
Lidovky.cz: Co je to vlastně sen?
To se právě přesně neví. Neurobiologické výzkumy spánku se shodnou na jediném, že sny nějakým způsobem souvisí s kognitivními funkcemi. Když v rámci pokusů určitou skupinu lidí pravidelně budili v REM fázi, kdy se sny zdají nejvíc, docházelo k poměrně velkému negativnímu ovlivnění jejich kognitivních funkcí a paměti – hůř si pamatovali, obtížněji se soustředili a tak podobně.
Existuje také hypotéza, že sny jsou jen jakýmsi odpadem denních zážitků a vjemů, které si mozek během spánku třídí: něco skončí v dlouhodobé paměti, něco v krátkodobé a něco je odsouzeno k zapomnění.
Na opačném konci spektra pak stojí přístup, který tvrdí, že sny jsou realita sama o sobě, a to ještě důležitější než ta naše bdělá. Takhle to vnímají například některé tibetské duchovní směry – zájemci o duchovní rozvoj se do snů chodí doslova učit udržet si vyšší vědomí.
Jsou přesvědčeni, že když ve snu dokážou být bdělí a uvědomovat si sami sebe, že to pak zvládnou i v okamžiku smrti a vymaní se z reinkarnačního cyklu, v nějž budhisté věří…
Názory na to, co je vlastně sen, se opravdu dost různí. Sny pro nás stále zůstávají jakýmsi mystériem.
Podle expertů lze pokračovat v příjemném snu. Jak ale na to? |
Lidovky.cz: Jak dlouhou dobu v noci prosníme?
Protože sníme hlavně v REM fázi, do které se dostáváme několikrát za noc a trvá desítky minut, průměrně sníme asi 90 minut z každé noci. Je to ale dost abstraktní číslo, záleží totiž mimo jiné na tom, jestli jsou naše REM fáze něčím narušené, například životním stylem, a také na věku – čím jsme starší, tím prožíváme méně REM fází.
Lidovky.cz: Sny se zdají všem, ale někteří lidé si je vůbec nepamatují. Proč?
