Posléze jsem se ale setkala se zdvořilou něžnou mladou ženou, kterou jsem málem nepoznala. Rozálie totiž byla vychovaná v noblese období první republiky, jemuž holdují její rodiče. Její opravdové já ale nejvíc ožívá v jejích vlastních písních.
Ačkoli dodnes čas od času zpívá se svým tatínkem Ondřejem Havelkou, pětadvacetiletá šansoniérka už jde svou cestou. Vystupuje sama s harmonikou jako Rozálie a vydala vlastní desku Korzetiér, která si svou ryzostí a neotřelostí vysloužila nominaci na letošních Cenách Anděl jako Objev roku.
Lidovky.cz: Jak žije pětadvacetiletá šansoniérka?
Tím myslíte mě? (směje se) Nevedu příliš bohémský život ve smyslu, že bych do rána popíjela v putykách, jak si asi mnoho lidí představuje. Dalo by se říct, že se pohybuju ve dvou rovinách. Ta první je hodně společenská, když například vstupuji do nového divadelního projektu, mám koncerty, představení, to je velmi sociální období, taky trávím hodně času s rodinou. A pak přichází druhá rovina, kdy to všechno musím zpracovat, někam si zalézt, zašít se doma nebo třeba na odlehlou pláž ve Španělsku. Zkrátka mít prostor jen pro sebe a nechat se obtěžovat jen vlastními myšlenkami. Poslední dobou vyhledávám tu druhou rovinu víc.
Lidovky.cz: Jak si vás našel šanson?
To jste řekla trefně, našel si mě sám. Nebylo to tak, že bych si dala jako zadání psát šansony. V hudebním prostředí se pohybuju odmalička, od šestnácti zpívám starý jazz. Stále se jazzu věnuju, ale nejvíc jsem se našla právě ve svých písních, které lidé nejčastěji definují jako šansony.
Lidovky.cz: Co vás na tom žánru přitahuje?
Mě nepřitahuje ten žánr. Přichází ke mně inspirace a já ji zpracovávám v podobě písní. Chanson je jen francouzské slovo pro píseň. Takže jestli mě pak někdo nazývá písničkářkou, nebo šansoniérkou, je úplně jedno. Baví mě zpívat své písničky, protože vycházejí ze mě, z mých životních zkušeností, strastí i slastí. Vlastně mnohdy není důležité, jestli je zpívám na koncertech, nebo doma sama pro sebe, často mi pomáhají vylít si duši, někdy bolavou… Většinou bolavou. (směje se)
Všechny lásky jsou nešťastné! Vždycky to začne hezky a většinou skončí špatně. Aspoň mám ale inspiraci.
