Kniha s velkým cylindrem na obálce začíná sice před druhou světovou válkou, je ale také příběhem o zvrácenosti komunistického režimu. Při jejím listování se čtenář překvapivě hodně nasměje. Autor knihy, Jindřich Mann, si ke křtu v pražské kavárně Kampus vybral pasáž, v níž hrdina příběhu zaskočí za přítele jako falešný řidič autobusu. Autobus však nečekaně rekvíruje StB a on jede zatknout sám sebe. Scéna je to tragická, přesto v ní Mann nachází drobné perličky humoru.
Optimismus je pro pětasedmdesátiletého spisovatele charakteristický, stejně jako kosmopolitní rozlétanost a chuť psát, která jeho rodinu doprovází po celé generace. „Já se opravdu rád směju,“ potvrzuje později nad kávou v Mlýnské kavárně. „Smích je zvláštní druh lidské svobody, která najednou vytryskne. Proto všechny možné totalitní režimy nemají smích rády – jedině takový, kde naordinují, komu se má vysmívat.“
