- 11. dubna 2022 5:00
Václav Aulický | foto: Tomáš Krist, MAFRA
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Žižkovská televizní věž stále vyvolává emoce. Tak jako každá dominantní stavba. Od slavnostního otevření 216 metrů vysokého vysílače – tedy nejvyšší stavby v Praze – uplynulo letos v únoru třicet let. „Vždy když je kulaté výročí, je o věž zájem. Potom to opadne a vrátí se to zase za pět deset let,“ říká architekt, v jehož portfoliu figuruje kromě žižkovského vysílače řada dalších technických a administrativních objektů, například (dnes už neexistující) vinohradský Transgas, Provozní budovy České televize na Kavčích horách či budova Anděl Media Centrum, kde sídlí i redakce Lidových novin.
K rozhovoru o věži jsme se setkali – jak jinak – vysoko nad Prahou, v observatoři vysílače, odkud je výhled sto kilometrů na všechny strany. Také tu stojí maketa věže z roku 1984, na níž je ale mnoho věcí jinak, než jak je známe, například jezírko, ve kterém měla věž původně stát. Díky novému provozovateli se ale v posledních letech současná podoba věže začala maketě přibližovat. „Mé představy o věži konečně ožívají,“ říká architekt, který v březnu oslavil 78. narozeniny.
Kde byl hlavní televizní vysílač před postavením žižkovské věže?
Právě že nikde. Od roku třiapadesát fungovala jako provizorium petřínská rozhledna. A hledání nové lokality se neustále odsouvalo.
Připojte se ještě dnes a získejte: