Podstatná změna nastává v početnosti i složení celého společenství. Ještě před několika měsíci – okolo letního slunovratu – bylo v úlech v průměru okolo šedesáti tisíc včel. Většina z nich se doslova upracovala intenzivním sběrem nektaru, medovice a pylu. Na vrcholu léta založila včelí královna nynější generaci, která bude žít až do jarních měsíců.
Současně byl zredukován jejich počet na přibližně dvacet tisíc včel. Jejich letní předchůdkyně pro ně nezištně zajistily zásoby medu a pylu, proto mohou tyto „zimní včely“ nyní přeměňovat med na tepelnou pohodu ve svém obydlí a ke své výživě spotřebovávat nahromaděné zásoby.
Včely podávají mimořádné výkony. Jak si vytvářejí domov? |
V teplejších dnech, kdy přesáhne venkovní teplota 10 °C, vyletují včely do nejbližšího okolí, kde mohou na posledních houževnatých kvetoucích rostlinách ještě najít nektar a hlavně cenný pyl. Do úlu donášejí také vodu, která je jednou ze složek výživy a v dalším období poslouží na rozpouštění krystalků medu a k regulaci optimálních tepelných podmínek včelstva.
Na počátku podzimu si včely na plástech vytvoří volnou plochu pro vznik zimního chomáče. Ten má tvar koule a včely se do něho semknou již při ochlazení pod 5 °C. V těsné blízkosti – v horní části plástů – mají „na dosah“ své zásoby. Jejich postupnou spotřebou zvětšují volný prostor plástů. Má velmi dobré tepelněizolační vlastnosti, a proto není chomáč včel ani v mrazivých dnech ohrožen úhynem.
Ten by nastal, kdyby byla pravdivá představa mnohých o tom, že „včely v zimě spí“. Právě opak je pravdou. Celé společenství se v chomáči pozvolna pohybuje tak, že se ohřáté včely z nitra přesouvají na okraj a na jejich místo putují ty „ochlazené“ z vnějšího obalu.
Pohled na rámek s plásty. Včely jsou perfektní pracovnice, každá ví, co má dělat.
V teplém průběhu podzimu je pro společenství včel nejhorším škůdcem parazitující roztoč Varroa destructor. Poškozuje především vznikající generaci včel, protože dokáže sát z jejich těla energetické tukové tělísko, které zajišťuje „včelí dlouhověkost“. Vedle tohoto škůdce obírají včelstvo o zásoby vosy, které mají tu výhodu, že mohou pronikat do úlu již při teplotách těsně nad nulou, kdy včely ještě neopouští semknutí chomáče. V podzimních měsících mají i myši snahu pronikat do úlu, kde je teplo, sucho a dostatek potravy. Svou zhoubnou přítomností způsobují včelstvu stres, když rozkousávají plásty a způsobeným hlukem ruší klidné zimování včel.
Z výše uvedeného vyplývá, že je hlavním úkolem včelaře likvidace parazitujících roztočů, kteří mohou při větším namnožení celé společenství natolik ochromit, že zesláblé včely nedokážou přežít do jarních měsíců a často dojde zhoubným působením roztočů i k zimním úhynům. Na uvedené parazity byly vyvinuty ve Výzkumném ústavu včelařském v Dole u Prahy účinné přípravky. Ty mají sice vysokou účinnost, nikdy však není úplná, a i po relativně úspěšné likvidaci několik roztočů přežívá. Jde tedy o nekončící boj, který je nutné každoročně opakovat v období, kdy není ve včelstvu zakladená nová generace včel. A to je právě v měsících pozdního podzimu.
Dalším úkolem včelaře je zabezpečit úly proti vniknutí myší. K tomu se zpravidla využívají snížené vstupní otvory do úlu na výšku asi sedm milimetrů. Trvalý přívod vzduchu je tím zajištěn, včely lehce prolezou, ale myš nikoli. Mnoho práce čeká včelaře v domácí dílně, protože je vždy třeba některé zařízení opravit nebo vyrobit nové. Toto se vždy týká hlavně výroby nových včelích rámečků pro budoucí stavbu plástů.
