Výsledné roční snížení velmi záleží na dalším vývoji situace a následných krocích vlád, odhadovaná 4 % jsou možná za situace, že by se situace vrátila do normálu zhruba v polovině června. Pokud budou některá opatření přetrvávat až do konce roku 2020, mohl by tento pokles být až okolo 7 procent. Tvrdí to analýza, na níž pracovali vědci z Východoanglické univerzity, Stanfordské univerzity a dalších pracovišť například v Nizozemsku, Austrálii či Francii a kterou uveřejnil v úterý časopis Nature Climate Change.
Svět dýchá lépe, vydrží to? Celosvětový pokles emisí nemusí v boji proti změnám klimatu pomoci |
I čtyřprocentní roční snížení produkce CO2 by znamenalo nejdramatičtější propad od druhé světové války, píše server The Guardian. Pro srovnání: zpomalení ekonomiky po finanční krizi v roce 2008 způsobilo v následujícím roce podle studie propad o 1,4 %. Zároveň ale denní vyprodukované emise na začátku dubna, kdy byl jejich pokles největší, jsou srovnatelné s jejich úrovní v roce 2006.
Podle vědců rostly emise oxidu uhličitého v poslední dekádě před pandemií covidu-19 o 1 % za rok, v roce 2019 se jejich růst již nezvýšil.
Koronavirus prospívá ovzduší. Čína produkuje až o čtvrtinu méně uhlíkových emisí |
Podle Corinne Le Quéréové, profesorky klimatické změny z Východoanglické univerzity a hlavní autorky studie, výzkum ukazuje, jak složité je redukovat emise oxidu uhličitého pouze změnou chování. I tak drastická opatření, jako ta zavedená kvůli pandemii koronaviru, podle ní neovlivnila množství zdrojů emisí a v boji proti klimatické změně bude potřeba mnohem zásadnější proměna ekonomiky a průmyslu.
To, jak zjistit aktuální změnu produkce oxidu uhličitého, vědcům výrazně ztížil fakt, že nejsou vytvořeny systémy, které by monitorovaly emise CO2 v reálném čase. Data k nim jsou obvykle zveřejňována ročně a často i s několikaměsíčním zpožděním. Tým se tak místo toho vydal cestou zkoumání rozdílu v aktivitě ekonomiky a pokusil se zachytit rozdíl, který v produkci emisí způsobila vládní karanténní opatření.
Studie tak ke svým zjištěním dochází pomocí kombinace dat o energii, aktivitě v ekonomice a informacích o nařízeních v různých zemích, která ovlivnila běžné chování jejich obyvatel. Výsledná čísla porovnali výzkumníci s průměrnými denními emisemi v loňském roce. Analýzu provedli u 69 zemí, 50 amerických států a 30 čínských provincií, které jsou odpovědné za 97 % globálních emisí CO2 a zahrnují 85 % světové populace.
