6. července 2011 7:32, aktualizováno  7:46 Lidovky.cz > Relax > Věda

Proč město stresuje víc než venkov?

Ilustrační foto | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ilustrační foto | foto: Shutterstock

Ve městech žije víc než polovina světové populace. Nyní mají vědci první důkaz, že toto prostředí způsobuje fyziologické změny ve fungování mozku.

Mají se lidé ve městech lépe než na venkově? V průměru mají vyšší příjmy, dostupnější lékařskou péči, více příležitostí pro kulturní vyžití a podobně. Přesto odpověď není tak jednoznačná, jak by se na první pohled zdálo. Obyvatelé měst totiž také častěji trpí duševními problémy.

ČTĚTE TAKÉ O STRESU

"Dřívější výzkumy ukázaly, že riziko úzkostných poruch je u osob z města o 21% vyšší a také mají o 39 % větší pravděpodobnost poruch nálad," říká kanadský neurofyziolog Jens Pruessner z Douglasova ústavu duševního zdraví při McGillově univerzitě v Montrealu. "A výskyt schizofrenie je u lidí, kteří se narodili nebo vyrostli ve městech, oproti venkovu téměř dvojnásobný," dodává. Právě tato čísla byla podle jeho slov důvodem, aby se s kolegy pokusil odhalit biologické mechanismy, které mohou s těmito potížemi a životem ve městě souviset. Výsledky zveřejnil minulý týden Nature.

Počty v tunelu
Kanadští výzkumníci se spolu s německými kolegy z Lékařské fakulty Heidelberské univerzity v Mannheimu zaměřili na výzkum stresu. Zjistili, že lidé, kteří žijí nebo vyrůstali ve městech, se s ním vyrovnávají jinak než venkované. Nejprve sehnali dobrovolníky ve věku od 18 do 80 let, kteří netrpí ani netrpěli psychickými problémy. Část jich pocházela z venkova, část z měst do sta tisíc obyvatel a zbytek z velkoměst.

Všechny výzkumníci podrobili Montrealskému stresovému testu, který si sami vyvinuli už dříve pro jiné experimenty. Spočívá v tom, že dobrovolníci musí řešit početní úkoly v časovém limitu, a když se spletou, do sluchátek se to hned značně nevybíravým způsobem dozvědí.

Úkol navíc neprobíhá v pohodlném křesle, nýbrž vleže v tmavém a hlučném tunelu funkční magnetické rezonance. Tato metoda umožňuje zobrazovat průtok krve v tkáních a tím sledovat aktivitu jednotlivých mozkových center. "Tato metoda zažívá velký boom. Její prostorové rozlišení se zlepšuje, časové rozlišení je bohužel pořád špatné. Ale je to stále nejlepší možnost, jak se neinvazivně dozvědět podrobnosti o procesech v mozku člověka," komentuje výzkum český neurofyziolog Karel Ježek z Fyziologického ústavu Akadamie věd.

Ukázalo se, že lidem, kteří žijí ve městech, se více aktivuje část mozku zvaná amygdala. Ta je součástí limbického systému, který je vývojově poměrně starou skupinou mozkových oblastí. Amygdala zodpovídá za emoční funkce, jiná část zvaná hipokampus pak za funkce kognitivní. "Amygdala je jakousi ikonou stresu v mozku. Zpracovává emoční rovinu podnětů a informaci posílá dalším mozkovým oblastem. Má velmi těsné propojení právě s hipokampem, takže její činnost úzce souvisí s učením a pamětí," říká Karel Ježek.

Má to své opodstatnění, protože mozek musí být dostatečně motivovaný, abychom se něco naučili. Jen v takovém případě je ochoten spotřebovat spoustu energie na úpravu spojení mezi nervovými buňkami a na vytvoření nových synapsí. "Navíc i z informačního hlediska je nutno zapisovat jen to podstatné, jinak by se paměťový systém brzy zahltil, takže k vytvoření nové paměťové stopy musí být reálný biologický důvod. A tím důvodem je často právě podnět evokující stresovou reakci," vysvětluje Karel Ježek.
Druhým poznatkem německo-kanadského experimentu byl fakt, že lidé, kteří vyrostli ve městě (bez ohledu na to, kde žijí dnes), mají oslabené funkční propojení amygdaly a přední cingulární kůry. Ta má rovněž důležitou roli v učení a paměti a zároveň reguluje činnost dalších oblastí, jako je právě třeba amygdala.

"Musíme být ovšem opatrní s interpretací výsledků - studie neřeší, jaký způsob propojení těchto struktur je optimální. Říká jen, že u lidí, kteří vyrostli ve městech, je jejich funkční spojení oslabené. Právě tím je tato studie významná - ne tím, že by zjistila něco úplně neočekávaného, ale přináší první konkrétní důkaz, že mozek lidí ve městech funguje po fyziologické stránce poněkud jinak," podotýká český expert.

Bylo by ale ošemetné usuzovat, že je život ve městě v tomto smyslu negativní záležitostí. Stres sám o sobě, pokud nepřekročí míru, může mít příznivý vliv, vybičovat nás k lepším výkonům. I v případě špatných zkušeností nám pomáhá si je zapamatovat, abychom se podobné situaci příště vyhnuli.

"Stres je důležitý a záleží na tom, do jaké míry ho dokážeme využít, abychom pod tlakem vypjatou situaci vyřešili. Nejhorší je, když jste vystavení stresu a nemůžete z dané situace uniknout. Pak vzniká syndrom naučené bezmocnosti, kdy člověk nebo zvíře prostě vypne. Čelí stresové situaci a vidí, že s ní nedokáže nic dělat, tak vypne jakoukoliv aktivitu, která by mohla vést ke změně situace - a potom už jenom trpí. Takový stres je devastující," popisuje Karel Ježek.

Někomu chutná Velké Jablko
Z pokusu dále vyplývá, že u lidí z města je úroveň aktivity v některých oblastech mozku při řešení stejného problému vyšší nežli v populaci městským prostředím trvale nezatížené. "Není překvapivé, že pokud na člověka doléhá chronický stres, mozek se tomu přizpůsobí, aby optimalizoval svůj výkon, a vše funguje dobře. Pokud ale zátěž přesáhne únosnou mez, která je individuální, nervový systém možnost kompenzace vyčerpá a objeví se patologické příznaky. Je nasnadě, že k tomu může dojít dříve ve městě než v klidném prostředí venkova," říká Karel Ježek.

Autoři podotýkají, že tento efekt nelze přisoudit jiným proměnným, jako je věk, pohlaví, vzdělání nebo příjem. V plánovaných studiích se navíc chtějí zaměřit na další faktory, které mohou prožívání stresu ovlivnit, jako je postavení osob na společenském žebříčku i to, jak žijí. Způsob, jak se lidé s městským prostředím vyrovnávají, je totiž do značné míry individuální. "Jeden člověk se může uprostřed New Yorku cítit skvěle, a druhý by nejraději utekl na pustý ostrov," připouští Jens Pruessner.

Vyjasnit bude také třeba, co přesně je v městském prostředí stresovým faktorem, tento výzkum totiž řešil pouze velikost populace, nikoli už to, zda obyvatele stresuje množství lidí, hluk z dopravy, znečištěný vzduch nebo cokoliv jiného. Jak se píše v úvodu studie, podle odhadů bude v roce 2050 žít ve městech 69 procent světové populace a nejvíce jich přibude v rozvojových zemích. Jejich životní úroveň ovšem nelze srovnávat s Německem a Kanadou, kde tato studie probíhala. Právě na rozvojové země by se tedy pravděpodobně měly zaměřit další výzkumy.

Eva Vlčková

Autor

Eva Vlčkováeva.vlckova@lidovky.czČlánky