Co na stránkách škol nenajdete, je celková prognóza. Ta je pro uchazeče mimořádně příznivá. Zatímco totiž mladých lidí ve vysokoškolském věku ubývá – letos se na vysoké školy chystá zřejmě početně nejslabší ročník –, nabídka vzdělávacích míst prakticky neklesá. Přitom ještě donedávna dokonce výrazně rostla.
Na začátku tisíciletí bylo na vysokých školách zapsáno (poprvé) kolem 45 tisíc lidí, v posledních letech to bývá skoro 54 tisíc. Přitom před těmi sedmnácti lety jsme tu měli kolem 130 tisíc dvacetiletých (tedy těch, kdo se o přijetí na vysoké školy ucházejí převážně), v posledních letech je jich jen kolem 90 tisíc.
Občas se ve veřejném prostoru ozývá, že máme vysokých škol moc. To ale pramení tak trochu z nedorozumění. Ano, přibylo vysokých škol soukromých. Je jich už 38, což je o deset víc než těch veřejných (plus dvou definičně státních). Jenže počet není tak úplně vypovídající. Jde také o velikost. A pořád platí, že na soukromých vysokých školách se vzdělává jen deset až dvanáct procent všech vysokoškoláků. Dostat se na ně bývá ovšem zpravidla snazší a hlavně přihlášky se přijímají obyčejně ještě v létě.
Kde lze čekat největší nápor? Bezpochyby to bude opět na tradičních veřejných vysokých školách, jako je Univerzita Karlova nebo Masarykova univerzita – a tam pak především na právnických, lékařských, filozofických fakultách. I tam se ale šance s časem zvyšují. Třeba v roce 2011 se hlásily na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy téměř čtyři tisíce uchazečů a ještě v roce 2015 přes 3200, loni už to bylo jen 2865. Přitom počet přijímaných se pohybuje stále kolem šesti stovek.
Žebříčky vysokých škol podle počtu zájemců o studium
