Poláci v tom mají jasno. Češi pro ně jsou, odjakživa byli a asi navždy budou Pepíci. Označení se používá ve Slezsku už více než sto let, odtud se dostalo do celé polské země, na Slovensko a obloukem zpátky zase do českých zemí, kde je, jak říká zmíněná písnička, vzali mnozí za své.
Mnohem dříve se ovšem objevovalo spojení „pražský Pepík“, které označovalo specifický druh mladých mužů, veselých flamendrů a rozpustilých nezbedů s pestrými šátky kolem krku, kterým se věnoval ve svém díle i Jan Neruda.
Zdá se tedy, že jde o dvě tradice, které spolu možná nemají ani nic moc společného, ale obě nějak přirozeně napasovaly na běžného Čecha také jeho typickou domáckou podobu. Podívejme se na ně blíže – a začněme rovnou u samotného jména.