2. dubna 2018 6:25 Lidovky.cz > Relax > Zajímavosti

Jsme takoví, jaké prádlo nosíme. V kurzu jsou slipy a vysoké kalhotky

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 2Diskuse
Dámské kalhotky - ilustrační | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Dámské kalhotky - ilustrační | foto: Shutterstock

Ač není (většinou) vidět, dokáže spodní prádlo prozdradit mnohé. Z jeho historie jde například poznat, jak se kdy žilo nebo jaký panoval ideál krásy. Co všechno o nás říká spodní prádlo? Jaká platí pravidla intimní módy a co dnes Češi nosí?

Helena Konarovská má oči jako rentgen. Stačí jí jediný pohled, a zcela oblečenému člověku dokáže v mžiku říct, že má na sobě špatně padnoucí spodní prádlo. Domněnku, že „na spodním prádle nezáleží, protože přece není vidět“, považuje za zásadní omyl.

„Spodní prádlo je vidět vždycky,“ prohlašuje Konarovská, která se jeho prodejem ve svém pražském butiku zabývá už patnáct let a zná všechna jeho tajemství. „Můžete si na sebe vzít sebekrásnější šaty nebo halenku, ale pokud zvolíte špatné spodní prádlo, všechna snaha přijde nazmar. Spodní prádlo rozhoduje, jak bude vaše postava v oblečení vypadat.“

STRUČNÁ HISTORIE SPODNÍHO PRÁDLA

Rok 100: muži i ženy ve starověkém Římě nosí trenýrky zvané subligaculum; ženy kolem hrudi nosí kožený nebo lněný pás.

13. století: muži nosí lněné trenýrky; ženy pod oděvem mívají jakousi spodničku, nemají však kalhotky.

1600: ženy nosí korzet ze železa nebo kostí.

1800: objevují se dámské kalhotky.

1913: vynález moderní podprsenky. Ženské prádlo je podstatně zajímavější a důležitější, protože kromě ochrany také formuje postavu do žádané siluety doby, která se rychle proměňuje, a tudíž podléhá módním trendům.

Setkání s touto bodrou a energickou dámou může ženy nejprve trochu zaskočit. Nezdráhá se razantně vstoupit do kabinky a poprsí jim do podprsenky vlastnoručně usadit. Za tuto návštěvu však budou nakonec vděčné pokaždé, když si obléknou spodní prádlo, jež jim vybrala. Za svou kariéru viděla expertka na dámské poprsí snad všechny možné tvary a velikosti a pro každé dokáže najít takové prádlo, aby se v něm žena cítila a vypadala skvěle.

„Prsa musí bydlet,“ zní motto Heleny Konarovské. Podle ní se ženy často svými proporcemi trápí zbytečně a měly by se raději zaměřit na něco jiného. „Důležité je nechat vyniknout siluetu, ať je jakákoli, a dát najevo svou ženskost,“ radí Konarovská, která sama oplývá impozantními vnadami.

Spodní prádlo nemá jen tu úlohu, aby chránilo intimní partie, bylo pohodlné a hezké na pohled. Dalo by se říci, že pro něj platí: „Řekni mi, co nosíš pod svršky, a já ti povím, kdo jsi.“ Není sice vystaveno na odiv jako jiné oblečení, o to více ale vyjadřuje, jaký má člověk vztah sám k sobě. „Spodní prádlo ukazuje, jak dobře se známe a jak se máme rádi,“ vysvětluje Konarovská.

Estetika života

Když módní poradkyně Klára Klempířová sestavuje ženám šatník, spodní prádlo v něm hraje důležitou roli.

„Každá změna začíná uvnitř,“ radí na svých workshopech a ženy nabádá, aby to, co nosí, bylo v harmonii s nimi samotnými a aby si vnesly do života trochu krásy. „Za éry komunismu platily jiné hodnoty. Kvalitních krásných věcí bylo pomálu, nebyly dostupné pro všechny, a když už si je někdo mohl dovolit, nosil je do roztrhání.“

Tento přístup k prádlu z dřívějších dob se však často ukazuje i v současnosti. Nezřídka se v intimním šatníku nacházejí kousky, které už dávno dosloužily. „Seprané či vytahané prádlo je potřeba vyřadit a nenechávat,na doma‘. I do každodenního života patří estetika,“ poukazuje stylistka na jeden z módních prohřešků, kterých se lidé někdy dopouštějí.

V tomto ohledu by si Češi mohli vzít příklad například z Francouzů nebo Italů, kteří nejenže už dávno diktují světové módní trendy – spodní prádlo nevyjímaje –, ale důraz na estetiku je součástí jejich životního stylu. Zatímco prádlo zahraničních značek nešetří krajkou, zdobením nebo průhlednými materiály, to české je mnohem jednodušší.

Jsme takoví, jaké prádlo nosíme.

„Snažíme se klientkám ukázat, že funkčnost a ženskost jde dohromady, a učíme je být odvážnější,“ říká majitelka rodinné litoměřické firmy s šestadvacetiletou tradicí Markéta Jiráčková, která do kolekcí dámského spodního prádla pozvolna zařazuje i výraznější a zdobnější prvky. „Ženy si již uvědomují, že spodní prádlo je také móda, jsou ochotné do něj více investovat a často si ho kupují proto, aby si dodaly sebevědomí a cítily se krásnější.“ Při pohledu na kalhotky, podprsenky a košilky nejrůznějších střihů, barev a vzorů, vystavené ve výlohách butiků, je zřejmé, že už dávno neplatí, že spodní prádlo je jenom bílé, černé nebo tělové. Nabídka také ukazuje, že dámské pozadí se začíná opět zahalovat.

„Takzvané ,brazilky‘, což je kompromis mezi klasickými plnými kalhotkami a tangy, patří v poslední době k nejoblíbenějším druhům,“ říká Jiráčková, zatímco tanga, která křivky odhalují, podle ní pomalu vycházejí z módy. Největším současným trendem jsou kalhotky francouzského stylu „culotte“, které obepínají celé hýždě a sahají až do pasu. Tato stále větší obliba zahalování má i své praktické důvody. Objemnější prádlo dokáže rafinovaně schovat nějaká ta kila navíc. K „bombarďákům“, které se nosily za našich prababiček, mají ovšem daleko. Svým elegantním střihem a luxusními materiály jsou atraktivní i na pohled.

Výhodou tuzemské značky je podle její majitelky to, že prádlo šijí Češky pro Češky, a přizpůsobuje se tak jejich proporcím. „České ženy mívají úzký hrudník, ale větší poprsí a nejčastější chybou při výběru podprsenky je, že volí příliš široký obvod a malé košíčky – a podprsenka pak špatně sedí,“ upozorňuje, na co si při výběru dávat největší pozor. Říká se, že špatnou velikost nosí až osm z deseti žen. Na správné velikosti ale v tomto případě opravdu záleží. „Špatnou podprsenkou si ženy často zatěžují záda a mají problémy s krční páteří nebo trpí na migrény,“ vysvětluje Jiráčková.

Návrat slipů

K výrazným změnám dochází v posledních letech i v pánském intimním šatníku. Mužům není lhostejné, jaké prádlo nosí. „Jeho výběr už není výsadou jen matek a partnerek, muži si rádi kupují prádlo sami,“ všímá si zakladatel internetového obchodu s pánským spodním prádlem Martin Malý. Největší oblibě se mezi pány těší boxerky. Z módy však nevyšly ani klasické slipy a v posledních letech jejich popularita opět roste. Preferuje je až třetina mužů.

„Čeští zákazníci už nemají předsudky z dob komunismu, kdy byly slipy téměř jediným druhem prádla, které si mohli koupit, a vzestupný trend sledujeme i v zahraničí,“ uvádí Malý. Ze slavných osobností se ke slipům přihlásil například fotbalista Cristiano Ronaldo nebo herec Robert Pattinson. „Dnes je navíc možné si vybrat z nepřeberného množství střihů – od klasických širokých přes vykrojené až po bokové.“

Překvapivým zjištěním průzkumů je stále větší zájem o pánská tanga a takzvané „jockstrapy“, jejichž obliba se každý rok zvýší o zhruba šest procent. Jako „jocksy“ se označuje prádlo podobné slipům, které má vpředu váček a na zadní části jen obvodové gumy bez vyplňující látky. Poprvé se objevily ve Spojených státech na konci 19. století jako ochrana intimních partií pro profesionální cyklisty a žokeje, od nichž pochází i jejich název, který by se dal z angličtiny přeložit jako „žokejský pásek“. Ve 20. století se ujaly u hráčů amerického fotbalu a čím dál častěji se dnes najdou i v běžném pánském šatníku. „Odhalené zadní partie nabízejí pohodlí a spoustu výhod jako méně pocení, svědění nebo nepříjemného tlačení pod oblečením, což se hodí zejména při sportu,“ vysvětluje jejich popularitu Malý. Od nahoty po korzety

Dnešní muži si mohou vybírat, jaký typ, vzor a materiál spodního prádla jim sedí nejvíce, při pohledu do historie si ale tento luxus dopřávají až v poslední době. Zato dámské spodní prádlo zažilo mnohem turbulentnější vývoj.

Na rozdíl od dámské módy letí v pánském spodním prádle minimalismus. Po dvaceti letech opět přicházejí do módy slipy a nově se velkému zájmu těší takzvané jockstrapy, které jsou ještě minimalističtější – mají pouze obvodové gumy.

„Ženské prádlo je podstatně zajímavější a důležitější, protože kromě ochrany také formuje postavu do žádané siluety doby, která se rychle proměňuje, a tudíž podléhá módním trendům,“ vysvětluje kurátorka sbírky historického textilu Uměleckoprůmyslového musea v Praze Eva Uchalová. „Navíc je pro ženu intimní oblastí, kde může uplatnit svou fantazii, touhu po luxusu i zvýšit svou přitažlivost.“

Podle toho, jak se spodní prádlo vyvíjelo, jde poznat, jak se žilo v dané době, jaké měla žena postavení či co platilo za ideál krásy. Například ve starověkém Egyptě spodním prádlem, jímž byly dlouhé košile, vyjadřovali movitost a postavení, zatímco otroci a lidé nižší vrstvy chodili nazí či jen s bederní rouškou. Ve starověkém Římě panoval kult těla a své vypracované postavy nijak zvlášť nezahalovali. Jako spodní prádlo nebo při sportu nosili oděv podobný dnešním bikinám. Spodky zvané subligaculum byly určené pro ženy i muže, ženy navíc přes ňadra nosily strophium – pruh látky, který utahovaly co nejtěsněji, aby tím své vnady zploštily, a nepřekážely jim tak při sportovních aktivitách.

Historie zaznamenala i období, jako například ve středověku, kdy se spodní prádlo v šatníku skoro nevyskytovalo, a pokud ano, týkalo se převážně mužů. Ti nosili kalhoty sahající k lýtkům, k nimž později přibyl praktický poklopec, aby se nemuseli v případě potřeby pracně vysvlékat. Pro ženy byly pouze dlouhé košile, a to navíc jen ve dnech jejich periody.

Výrazný přelom v dějinách módní historie způsobil korzet. Všelijak tvarovat a upravovat svou postavu se ženy snažily od nepaměti, žádný jiný oděv ale v tomto ohledu nesehrál takovou roli. Slovo pochází ze starofrancouzského „cors“, což je zkrácenina latinského „corpus“ neboli tělo, a jeho původ je přičítán francouzské královně Kateřině Medicejské.

Kostra korzetu byla původně vyrobená z velrybích kostí, ne bez důvodu se proto jeho zpevňujícím částem říká kostice, později je ale nahradila ocel. Korzety často připomínaly spíše neproniknutelná brnění než intimní dámský oděv a některé byly tak komplikované na oblékání, že je ženy raději i týden nesundávaly. Pro dosažení žádané postavy se utahovaly tak těsně, až praskala žebra a hrozilo poranění vnitřních orgánů. Ženy v nich nezřídka omdlévaly nebo si kvůli únavě či bolesti hlavy chodily odpočinout – a byly vnímány jako „slabší pohlaví“. Ve skutečnosti se ale obvykle vytratily ze společnosti, aby si alespoň na chvíli mohly povolit korzet.

Podprsenková revoluce

Ještě více než lékaři brojily proti korzetu aktivistky za ženská práva, které jej považovaly za symbol utlačování a diskriminace. K jeho pádu však nakonec přispěly ještě jiné historické události. V době, kdy Spojené státy vstoupily do první světové války, se zvýšila poptávka po železu a americká vláda ženy vyzvala, aby korzety přestaly kupovat. Tímto apelem se povedlo ušetřit na osmadvacet tisíc tun kovu, v důsledku ale ženy začaly vyhledávat alternativy, jak své vnady podpořit.

Podprsenka (ilustrační foto)
Zvětšení prsou - ilustrační foto

„Přelom 19. a 20. století je jednoznačně nejzajímavější období historie spodního prádla,“ hodnotí Uchalová. „Začalo být neúnosné, aby ženy pod šaty nosily těžké vrstvy prádla z pevného plátna, a začalo se proto zjednodušovat. Korzet pak nahradil podvazkový pás a podprsenka. Vznik podprsenky nese i českou stopu. V roce 1893 si Američanka s českými kořeny Marie Tucek patentovala takzvaný „prsní podpěrač“. Nepodařilo se jí s ním však prorazit a vznik podprsenky se proto připisuje Mary Phelps Jacobsové. Traduje se, že si tato mladá Američanka koupila nové šaty na večírek, objemný korzet z nich však nevkusně vykukoval. Místo něho si proto pod šaty oblékla dva hedvábné kapesníčky svázané stužkou. Vynález si v roce 1914 patentovala pod jménem „brassiere“, z něhož pochází i současný název pro podprsenku, anglicky „bra“.

V pánském intimním šatníku došlo k větším změnám až v 80. letech, kdy se muži přestali bát výraznějších barev a střihů, a to i díky filmu Návrat do budoucnosti z roku 1985. Reklamu na boxerky značky Calvin Klein zakomponoval režisér Robert Zemeckis přímo do scénáře, když dívka hlavnímu protagonistovi Martymu v podání Michaela J. Foxe říká Calvin, protože si myslí, že je to jeho jméno, když ho má napsané na trenýrkách, a s obdivem komentuje, že fialové prádlo ještě nikdy předtím neviděla.

Zatím poslední revoluci ve spodním prádle vyvolala kontroverzní britská módní návrhářka Vivienne Westwoodová, která z oděvu dříve represivního významu udělala symbol síly a sexuální svobody a vrátila korzet zpátky na scénu. Nikoli jako intimní prádlo schované pod tričkem, nýbrž coby samostatný kus oděvu vystavený na odiv.

Dnes je už docela běžné, že ženě pod halenkou prosvítá podprsenka nebo z ní vykukuje ramínko, a dává tím najevo své sebevědomí a ženskost. „Společnost je dnes otevřenější a při některých příležitostech je v pořádku, když žena nechá své prádlo vyhlížet,“ komentuje trend Klára Klempířová. „Musí být však zřejmé, že se jedná o záměr, nikoli faux pas.“

Banner Magazín Pátek
  • 2Diskuse




Najdete na Lidovky.cz