Norská emisní banka k této události vydává dokonce pamětní minci.
Autor světoznámých románů Hlad, Pan, Mystérie nebo Matka země získal roku 1920 Nobelovu cenu za literaturu. Poté byl dlouho oslavován jako národní hrdina. V roce 1940, kdy německá vojska napadla jeho zemi, se k překvapení všech tehdy již osmdesátiletý Hamsun veřejně postavil za Adolfa Hitlera a podporoval pronacistický režim norského kolaboranta Vidkuna Quislinga.
Svými novinovými články nabádal norské vojáky k tomu, aby se nestavěli německým jednotkám na odpor, a medaili, kterou dostal od Nobelova výboru, dokonce věnoval hlavnímu šéfovi nacistické propagandy Josefu Goebbelsovi. V roce 1943 se osobně setkal se samotným Adolfem Hitlerem.
Za své postoje stanul po osvobození v roce 1945 před soudem. Byl obviněn z vlastizrady, ale vzhledem k psychiatrickému posudku se dočkal osvobození. Lékaři u něj konstatovali trvale oslabené duševní schopnosti. Zbytek života strávil ve společenské izolaci. Zemřel v tichosti roce 1952.
Naučil psát Hemingwaye
Hamsunovo jméno se nikdy nestalo předlohou pro pojmenování ulice či náměstí norské metropole. Jeho politická angažovanost byla pro mnohé obyvatele stále velmi čerstvou záležitostí. To se má ale letos změnit. Při dnešním zahájení Hamsunova roku bude například v národní knihovně v Oslu slavnostně otevřena výstava věnovaná literární kariéře tohoto spisovatele. Ernest Hemingway o něm jednou prohlásil, že to byl právě Hamsun, od koho se naučil psát.
„Je pochopitelné, že někteří lidé, zvlášť generace, která zažila válku, reagují negativně, ale my oslavujeme jeho literární dílo, ne politické názory,“ podotkl organizátor ceremoniálu Knut Listerud. Zároveň ale připustil, že „může být těžké tyto dvě věci od sebe oddělit“. Oslavy tak nebudou zvlášť bouřlivé. Nicméně se k výročí připojila i norská banka. Ta vydává pamětní minci v nominální hodnotě 200 norských korun (asi 670 Kč) s autorovým podpisem, hrubými rysy jeho tváře a poznámkami k nejznámějšímu dílu Matka země.
Na norský trh budou uvedeny také dva typy italských vín nesoucí spisovatelovo jméno. Na etiketách budou úryvky z jeho románů Hlad a Viktorie. „Jak červené, tak i bílé víno bylo pečlivě vybráno, aby se dobře pilo při čtení knížek,“ prohlásil spisovatelův vnuk Leif Hamsun. Nápad jistého sicilského vinaře ho prý velmi potěšil.
Lidé nezapomínají
Návrh na oslavy se v posledních měsících stal ale také předmětem poměrně dost bouřlivých debat. Distancuje se například ředitel divadla ve městě Trondheimu Otto Homlung, který prohlásil celý pamětní rok „bezhamsunovskou zónou“. Zdrženlivý postoj zaujali i soukromí sponzoři, takže celá oslavující akce je dotována sedmi miliony norských korun ze státní pokladny. Vypadá to, že se Hamsun zmýlil, když ve svém posledním díle psal, že: „Za sto let bude toto vše zapomenuto.“ Kniha Po zarostlých stezkách byla jeho jakýmsi deníkem popisujícím nepříliš lehké bytí v těžké poválečné době.
Autor světoznámých románů Hlad, Pan, Mystérie nebo Matka země získal roku 1920 Nobelovu cenu za literaturu. Poté byl dlouho oslavován jako národní hrdina. V roce 1940, kdy německá vojska napadla jeho zemi, se k překvapení všech tehdy již osmdesátiletý Hamsun veřejně postavil za Adolfa Hitlera a podporoval pronacistický režim norského kolaboranta Vidkuna Quislinga.
Svými novinovými články nabádal norské vojáky k tomu, aby se nestavěli německým jednotkám na odpor, a medaili, kterou dostal od Nobelova výboru, dokonce věnoval hlavnímu šéfovi nacistické propagandy Josefu Goebbelsovi. V roce 1943 se osobně setkal se samotným Adolfem Hitlerem.
Za své postoje stanul po osvobození v roce 1945 před soudem. Byl obviněn z vlastizrady, ale vzhledem k psychiatrickému posudku se dočkal osvobození. Lékaři u něj konstatovali trvale oslabené duševní schopnosti. Zbytek života strávil ve společenské izolaci. Zemřel v tichosti roce 1952.
Naučil psát Hemingwaye
Hamsunovo jméno se nikdy nestalo předlohou pro pojmenování ulice či náměstí norské metropole. Jeho politická angažovanost byla pro mnohé obyvatele stále velmi čerstvou záležitostí. To se má ale letos změnit. Při dnešním zahájení Hamsunova roku bude například v národní knihovně v Oslu slavnostně otevřena výstava věnovaná literární kariéře tohoto spisovatele. Ernest Hemingway o něm jednou prohlásil, že to byl právě Hamsun, od koho se naučil psát.
„Je pochopitelné, že někteří lidé, zvlášť generace, která zažila válku, reagují negativně, ale my oslavujeme jeho literární dílo, ne politické názory,“ podotkl organizátor ceremoniálu Knut Listerud. Zároveň ale připustil, že „může být těžké tyto dvě věci od sebe oddělit“. Oslavy tak nebudou zvlášť bouřlivé. Nicméně se k výročí připojila i norská banka. Ta vydává pamětní minci v nominální hodnotě 200 norských korun (asi 670 Kč) s autorovým podpisem, hrubými rysy jeho tváře a poznámkami k nejznámějšímu dílu Matka země.
Na norský trh budou uvedeny také dva typy italských vín nesoucí spisovatelovo jméno. Na etiketách budou úryvky z jeho románů Hlad a Viktorie. „Jak červené, tak i bílé víno bylo pečlivě vybráno, aby se dobře pilo při čtení knížek,“ prohlásil spisovatelův vnuk Leif Hamsun. Nápad jistého sicilského vinaře ho prý velmi potěšil.
Lidé nezapomínají
Návrh na oslavy se v posledních měsících stal ale také předmětem poměrně dost bouřlivých debat. Distancuje se například ředitel divadla ve městě Trondheimu Otto Homlung, který prohlásil celý pamětní rok „bezhamsunovskou zónou“. Zdrženlivý postoj zaujali i soukromí sponzoři, takže celá oslavující akce je dotována sedmi miliony norských korun ze státní pokladny. Vypadá to, že se Hamsun zmýlil, když ve svém posledním díle psal, že: „Za sto let bude toto vše zapomenuto.“ Kniha Po zarostlých stezkách byla jeho jakýmsi deníkem popisujícím nepříliš lehké bytí v těžké poválečné době.
