Tak třeba traktory nejen opravoval, ale i stavěl, a jen respekt před bolševickým kriminálem mu zabránil vyzkoušet rogalo smotorem z trabanta. Mezi jeho majstrštyky patřil ďábelský stroj, který elektřinou rozkládal vodu a vzniklými plyny svářel kovy. Dokonce ani nevyletěl do povětří, což na tom bylo vůbec to nejpodivuhodnější.
Jenže pak přišla jiná doba, servisy začaly fungovat a obchody zaplavilo zboží. Pan Dvořák se chvilku naivně snažil své dovednosti zužitkovat jako soukromník, pak ovšem pochopil, která bije, a stal se obchodním cestujícím s pračkami známé zahraniční firmy. Dotáhl to daleko a jeho dílnička za domem osiřela, na kutění už neměl čas. Proč by taky měl mít, když si může všechno koupit. Jen občas ho při pořizování další krásné nové věci napadalo, jestli z těch vlastnoručně udělaných neměl větší radost...
Může se zdát, že časy výrobků „made in koleno“ jsou u nás nenávratně pryč. Kutilské rubriky v časopisech nahradila zjevná či méně zjevná reklama na hotové zboží, ani televizní kozlík Šikula už nějak nedosahuje na bývalý Receptář. Český kutil už není ani spásou rodiny, jakou býval v dobách nedostatku. Většinou si našel jiné uplatnění, jen ti nejzatvrzelejší po nocích ještě brousí „samodomo“ poličky a melancholicky přitom broukají „Vraťte mi mého nepřítele“...
Jenže bylo to vůbec kutilství? Vždyť i Robinson si z nezbytí musel všechno dělat sám, a přece ho kutilem nikdo nenazval. A tak je možné, že konec socialismu neznamenal konec kutění - ale naopak začátek. Protože zatímco na zdejší časopis s názvem „Udělej/Urob si sám“ vzpomenou jen pamětníci, v zahraničí prožívá dramatický vzestup magazín Make. Jenže už není o poličkách a náhradách rezavého výfuku; zatímco jedno číslo je celé věnováno robotům, v jiných zájemci najdou popisy doma udělaných raket, větrných elektráren, elektromobilů a dalších strojů všeobecně považovaných spíš za profesionální hi-tech. Ve vyspělých zemích dnes nechybí ani nadšenci usilující o dosažení vesmíru nebo ti, co mezi sebou soutěží s doma vyrobenými ponorkami a podmořskými roboty. William Gurstelle z Minnesoty si doma postavil středověký katapult - a jeho publikace „Balistika ze dvorku“ se prodalo 160 000 výtisků. I poslední Gurstellova kniha „Dobrodružství z technologického undergroundu“ má zaděláno na to stát se bestsellerem.
Současní kutilové používají méně kladivo a pilu a více pájky či elektronické indikátory. A jak píše americký Newsweek, stále častěji míří na smetiště, kam překotný vývoj technologií odsuzuje věci, které jsou pořád funkční. Proč šrotovat video VHS, když uvnitř jsou skvělé časovače? Stačí popřemýšlet, něco vykuchat, něco přidat - a je z toho automatický dávkovač krmení pro domácí mazlíčky.
Nové kutilství už není východiskem z nouze. Snad je v něm naopak touha uniknout davovému konzumu tím, že si jako svébytné individuum pro sebe vytvořím svébytné nesériové stroje. Ještě důležitější je ta stará dobrá radost z hravého tvoření. Sborník Makers nabízený spolu s časopisem Make má motto: „Všechny druhy lidí dělají ve svých garážích a sklepích úžasné věci.“
Nedávno jsem po delší době zase potkal pana Dvořáka a nezávazně se poptal na zdraví, práci a tak. „To víš, dobrý, dobrý...“ konverzoval chvíli neutrálně, ale najednou se mu rozsvítily oči. „Nedávno jsem ti na internetu narazil na takovou věc - lidi si stavěj obrovský draky, přivazujou k nim digitální kamery a fotěj všechno z vejšky. Člověče, to je fantastická zábava!“ A já si všiml, že mu z aktovky vyčnívají lišty modelářské balzy.
