7. února 2018 6:13 Lidovky.cz > Relax > Zajímavosti

Říznutí do prstu aneb Jak vznikla kostka cukru?

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Cukr. Ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Cukr. Ilustrační foto. | foto: Shutterstock

Bude to přesně 175 let, co švýcarský ředitel dačického cukrovaru Jakob Christof Rad získal patent na výrobu první kostky cukru v dějinách – stalo se tak 23. ledna 1843.

To bylo tak. Radova manželka Julia se při tříštění cukru z homole někdy v létě 1842 řízla do prstu a hudrovala, proč ještě nikdo nevymyslel lepší způsob, jak ze sladkého, leč velmi tvrdého kužele odpreparovat malé kousky na oslazení čaje. Rad ji vyslyšel a zakrátko vymyslel způsob, jak cukr namočit, nalít do forem a vytvořit identické kostky.

Historka, jak došlo k vynálezu jednoho z nejslavnějších českých vynálezů, je všeobecně známá. Překvapí, že to lidstvu trvalo tak dlouho, a ještě zajímavější je, co taková obyčejná kostka v polovině 19. století představovala. Do Radova vynálezu se cukr po dlouhá staletí převážel a prodával v homolích, ze kterých se teprve v kuchyních odlupovaly menší kousky pro další potřebu. 

Používaly se k tomu speciální kleště, přesto se jednalo o celkem fyzicky namáhavou a zručnost si žádající operaci. některé kleště na homole cukru se tak připevňovaly přímo ke kuchyňské pracovní desce, což dělení homole aspoň trošku usnadnilo. výsledkem byly kusy nestejné a často stále značně velké, takže společnost popíjející v salonu svůj odpolední čaj kusy cukru musela v šálku namáčet jako sušenku, dokud nebyl nápoj dostatečně sladký. Zbytek nepoužitého cukru se odložil na podnos a nechal na příště.

Dejte pozor na sladidla, varuje expert na éčka

Cukrovarnický ředitel Rad tak nejen ulevil lidem od lopotné námahy, ale navíc z domácností vymetl barbarské způsoby namáčení nevzhledných kusů cukru, jež brzy nahradila krásná, souměrná bílá kostka. a podle některých historiků právě v tom tkví jádro jejího úspěchu. Rad mohl dát cukru jakýkoli jiný tvar, ale praktická a minimalistická krychlička se nejen snadno skladovala, nýbrž také odrážela čistotu a puritánství druhé poloviny 19. století, žijící v okouzlení technickými zázraky průmyslové revoluce. Život díky nim už neměl být tak ušpiněný jako dřív. Podle jiných je vysvětlení prozaičtější: Rad se prostě trefil do doby bouřlivého rozvoje kaváren, jejichž zaměstnanci neměli čas na to, lopotit se s homolemi.

  • 0Diskuse

Najdete na Lidovky.cz