Držím v ruce bibliofilii, která voní tiskařskou černí, což žádná elektronická knížka neumí. „Včera jsem ji dodělal,“ říká Lubomír Krupka.
BALAŠTÍK: Kniha se stala sériovým výrobkem, který rychle zastarává |
Povídka Ivana Vyskočila Onkel Zbyndas Winterrock vypráví o zimníku, jehož kapsou člověk propadl do bláznivého světa, odkud se nemůže dostat zpátky. Na ručně čerpaném papíře pomerančové barvy sazba evokuje děravou kapsu. „Stále jsme nevěděli, jakou barvu zvolit. Měla být tak trochu iritující. Dopředu nikdy netuším, nakolik se barva do papíru vsákne. Jde o hru, v níž mě poráží náhoda,“ popisuje Lubomír Krupka.
To bibliofilie Jáma a kyvadlo od Edgara Allana Poea má krásně mramorovaný červený papír. „Když jsem uviděl, jakým způsobem se naskládaný papír probarvil, nadchlo mě to. Dnes marně vzpomínám, jak se mi to podařilo. Ta nepředvídatelnost mě na téhle práci stále fascinuje,“ svěřuje se Lubomír Krupka. „Můj muž si rád hraje a já mu to dopřávám,“ směje se jeho manželka Miroslava.
Tolkienova nejtemnější kniha. Prozaická prvotina vychází v Británii |
Štosy ručně vyrobeného, správně načerpaného papíru prozrazují, že léto bylo slunečné a dlouhé. Síta, na nichž se archy papíru sušily na zahradě, jsou uklizené stejně jako holandr, v němž se melou suroviny na výrobu papíru a jenž rozdrtil už nejedny staré džíny.
Vyskočilova povídka vytištěná v brožovaném nákladu patnácti kusů je třicátou pátou bibliofilií, kterou manželé vydali. Některé z nich se dočkají i pevné knižní vazby. Možná ve dřevě, stejně jako novela francouzského spisovatele Jeana Giona Muž, který sázel stromy, materiálu, který si Krupkovi oblíbili.