Když začal dnes dvacetiletý syn Zdeňky Šíp Staňkové chodit do školy, sledovala, jak se z nadšeného talentovaného dítěte stává sběratel známek. Jak ho zajímají pouze informace, které se mu hodí na zkoušení nebo v testu. A došlo jí, že své další děti podobně vzdělávat nechce. O výchovu se začala systematicky zajímat, roky působila v iniciativě Svoboda učení, dnes je aktivní především na sociálních sítích, kde s jejími postřehy rezonuje stále větší počet rodičů.
Lidovky.cz: Instagramový účet, na kterém vás sleduje více než 46 tisíc Čechů, se jmenuje Děti jsou taky lidi. Název naznačuje, že jsou tu děti vnímány jako druhořadé bytosti.
Přitom právně je vše ukotveno celkem dobře. Máme Listinu základních práv a svobod, Úmluvu o právech dítěte, Chartu práv dítěte v nemocnici. Vše je krásně sepsáno, ale praxe je jinde. Zrovna včera mi jedna paní napsala zprávu, která mě šokovala.
Lidovky.cz: Co se stalo?
Jednalo se o tříletého chlapečka, který zrovna začal chodit do školky. Po pár dnech ho tam rodiče chtěli nechat i odpoledne, ale učitelky volaly, že chlapeček hrozně zlobí. Ukázalo se, že v době, kdy měly děti spát – což je mimochodem protizákonné, děti se nesmí nutit ani k ležení, natož ke spánku –, se tento chlapeček pohyboval po třídě. Nechtěl ležet, prostě tříleté dítě. Nakonec ho tři učitelky zalehly, aby ho donutily ke klidu.
Když přišla maminka, byl chudák celý uplakaný a splavený. Učitelky se ke svému chování přiznaly, nepřišlo jim nijak výjimečné. Nakonec mi ale na celém příběhu přišlo nejhorší, že se mě ta maminka na konci zprávy ptala: „Co myslíte, mám tam syna ještě dávat?“