Lidovky.cz: Jak vypadá krizová intervence ve vašem centru?
Soustředíme se na stav tady a teď. Důležité je nejdřív ošetřovat emoce, reagovat na stav člověka, jehož máte před sebou. Pokud máte plačtivého třesoucího se klienta, nemůžete do něj nalévat nějaké informace, protože vás nedokáže vnímat.
Když například přijde dívka, která přechází po místnosti a nemluví se mnou či pláče, nejprve řeším, co pro ni mohu udělat. Nabídnu pití, vodu nebo čaj, pokud se třese, tak třeba deku. Dám jí vybrat křeslo. Představím srozumitelnou formou sebe a zařízení, v němž se dítě nachází, a přizpůsobím sdělení jazyku nebo stavu dítěte.
Například: „Ahoj, já jsem Verča, můžeme si tykat. Pomáhám lidem ve tvém věku, například když je trápí něco ve škole nebo je pro ně těžké být doma. S čím přicházíš ty?“
Lidovky.cz: Stávalo se vám, že by klient nespolupracoval?
Nestávalo. Někdy trvalo déle, než se nám podařilo děti rozmluvit, ale přicházely za námi často právě proto, že hledaly pomoc a samy si nás vybraly. Když s dítětem navážeme kontakt a jsme k němu otevření, samo nám řekne, co ho trápí.
