Středa 6. července 2022, Den upálení mistra Jana Husa
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Epidemie století: proč tloustnou i pětileté děti

Zdraví

  7:13
Tlustí budou hubení a hubení studení. Toto rčení už dávno neplatí. „Tloušťka“ život neprodlužuje, ale zkracuje. Našim dětem hrozí, že umřou v mladším věku než my. Do toho se nově přidává nebezpečný paradox: třetina dětských pacientů je ohrožena podvýživou.

Nadváhoutrpí čím dál více dětí foto: Lidové noviny

Na jedné straně umírá ve světě hlady každým rokem šest milionů dětí mladších pěti let. Na straně druhé se další miliony lidí připravují o roky svého života nevhodným složením jídelníčku. V našich zeměpisných šířkách ohrožuje lidský život právě špatné stravování a nedostatek pohybu. Obézních dětí u nás dramaticky přibývá.

A k tomu se před pár týdny objevila až neuvěřitelná zpráva: přesto že děti tloustnou, řada těch, jež nastupují do nemocnice, je ohrožena podvýživou. S takovým zjištěním přichází průzkum společnost Nutricia ve spolupráci s Českou pediatrickou společností.

ČTĚTE TAKÉ:

Odborníci zjistili, že podvýživou je ohroženo 30 procent dětských pacientů, z toho dvě procenta extrémně. Jde přitom i o akutně a chronicky nemocné. Odborné studie se zúčastnily téměř tři tisíce dětí ve věku od jednoho roku do devatenácti let a byl prováděn při přijetí pacientů v pětatřiceti nemocnicích v Česku.

„Obrovské riziko u těchto dětí spočívá v tom, že při nemoci dětské tělo potřebuje až dvojnásobný energetický příděl. Pokud jej nedostane, může to mít negativní dopad na délku léčby, hospitalizace i rekonvalescence,“ říká Oldřich Pozler z Fakultní nemocnice v Hradci Králové.

Podvyživený neznamená hubený

Podvýživa u dětí je většinou důsledkem chronického onemocnění, často spojeného s nechutenstvím, průjmem či zvracením, někdy i s přispěním léků – jde například o hematoonkologické nemoci, zánět střeva nebo některé plicní choroby. Nedostatečná výživa dětí se velmi často ztotožňuje s problémem hladu jako v rozvojových zemích. To je ale podle doktora Pozlera zavádějící. Tito malí pacienti totiž sice netrpí hlady, ale chybí jim živiny důležité pro zdravý růst a vývin. Nedostatečně živené tedy může být jakékoliv dítě v moderní společnosti, a to včetně těch obézních.

„I obézní a pro někoho „zdravě“ vypadající dítě může mít například nedostatek kvalitních bílkovin, vitaminů či stopových prvků. Ale stejně tak může být ohroženo i nadbytkem nejen energie, ale například i solí a tudíž i rizikem vysokého krevního tlaku,“ vysvětluje doktor Oldřich Pozler.

Epidemie našeho století

Nacházíme se tak mezi dvěma naprosto odlišnými stavy, jako je podvýživa a obezita, se společným jmenovatelem, kterým je špatný jídelníček.

Odborníci ale upozorňují, že děti, které se účastnily výzkumu o podvýživě, jsou děti nemocné – nejde tedy o vzorek běžné dětské populace. Dítě s chronickou nemocí má mnohem větší riziko výživových deficitů, zde shrnutých do pojmu „podvýživa“. Hospitalizovaných dětí je jen zlomek celkové dětské populace a většinu trápí opačný problém: obezita.

Ta se stala epidemií tohoto století. Dokola omílané poučky o rovnováze v příjmu a výdeji energie jsou jasným návodem, jak jí předcházet. Zní to strašně jednoduše, ale v praxi to tak snadné není. Je totiž potřeba porozumět tomu, proč je za podobných podmínek někdo štíhlý a jiný tlustý.

Obezita dětí v Česku

Profesor Jan Lebl, přednosta Pediatrické kliniky 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice v Motole, vysvětluje, že pokud máme neomezený přístup k jídlu, řídí se příjem potravy jídelním chováním každého člověka. „Toto chování řídí centra hladu a centra sytosti, která jsou uložena v hypotalamu, části středního mozku,“ popisuje profesor Jan Lebl a dodává, že hypotalamus dostává signály třemi hlavními cestami.

Jednou z nich je hormon leptin, který se vyrábí v tukových buňkách a odtud krví proudí k receptorům hypotalamu. „Sem přináší zprávu o tom, jaké má člověk tukové zásoby. Pokud jsou tukové buňky naplněné tukem, vyrábí se leptinu více. A to tlumí chuť k jídlu,“ říká doktor Jan Lebl a odpovídá tím na otázku, proč bývá boj s nadváhou tak obtížný. Pokud totiž člověk drží dietu a podaří se mu zhubnout, klesne množství tuku v jeho tukových buňkách a tím se člověku zvýší chuť k jídlu.

„Proto redukční diety tak často selhávají, a proto je tak častý jojo efekt, kdy po zhubnutí člověk nabírá kila zpátky,“ tvrdí přednosta Pediatrické kliniky.

Přemýšlejte o jídle

Do hry ale vstupuje další hráč: hormon ghrelin, produkovaný žaludkem, který se krví dostává k receptorům v hypotalamu. Do center hladu a sytosti přináší informaci o tom, jak je žaludek plný. Pokud ho tedy naplníme jídlem, začneme mít díky tomuto hormonu pocit sytosti a přestáváme jíst.

 „Zcela ojediněle byl nalezen vrozený defekt genu pro receptor ghrelinu. Takoví lidé nemají pocit sytosti, extrémně se přejídají, což vede k těžké obezitě. Proto je pro pocit sytosti dobré zařadit na jídelníček stravu s nízkou energetickou hustotou, například zeleninu. Žaludek se dříve naplní, ale energie přijmeme méně,“ radí profesor Jan Lebl.

Obezita dětí v Česku

Potraviny s vysokou energetickou hustotu obsahují hodně tuků a cukrů, ale málo vody a vlákniny. Patří sem oříšky, chipsy, crackery, čokoláda, tyčinky a jiné sladkosti. K nim se řadí i sladké limonády a většina sortimentu rychlého občerstvení s výjimkou salátů.

Třetím signálem je hormon inzulín, který informuje hypotalamus o výkyvech hladiny krevního cukru (glykémii). Pokud klesá, hypotalamus dostává signál, že je potřeba začíst jíst (jde o „akutní hlad“). Abychom si udrželi hladinu krevního cukru vyrovnanou, je potřeba jíst stravu bohatou na bílkoviny– mléčné výrobky, maso, vejce, luštěniny. „Naopak jídla s vysokým obsahem cukrů vedou k okamžitému vzestupu hladiny krevního cukru a následnému rychlému poklesu, tudíž rychle přichází hlad,“ objasňuje doktor Jan Lebl a v souvislosti s tím doporučuje sledovat na potravinách údaj o „glykemickém indexu potravin“. Ten v podstatě vyjadřuje, jak dlouho nám vydrží pocit sytosti. Leptin, ghrelin a inzulín – to jsou tedy tři hormony, které rozhodují o našem jídelním chování. Pokud o svém jídle budeme přemýšlet, můžeme signály, které nám přinášejí do mozku, částečně ovlivnit.
Pokračování na straně 21

„Na tom jsou také založena obvyklá doporučení pro hubnutí. Problémem je, že každý z nás má vnímavost k těmto signálům jinak nastavenou a každý má svoje individuální jídelní chování. A to je velmi obtížné vůlí změnit. Proto tak často redukční diety selhávají,“ objasňuje doktor Jan Lebl.

Bez motivace to nejde

Podle dlouhodobých amerických studií je u 85 procent osob, které hubnou pomocí diet i fyzického pohybu, boj s nadváhou neúspěšný. Ke svým jídelním návykům je totiž člověk do značné míry předurčen geneticky. Překonat vrozenou dispozici vyžaduje velmi silnou vůli a trvalé odhodlání a to většina lidí nedokáže.

Také proto je podle slov Jana Lebla ve většině zemí obezita mnohem častější mezi méně vzdělanými lidmi a lidmi z nižších sociálních vrstev, kteří hledají silnou motivaci obtížněji. „Pokud by jiný léčebný postup v medicíně měl úspěšnost 15 procent, byl by dávno opuštěn jako neúčinný. Bohužel, v léčbě obezity zatím není lepší alternativa,“ podotýká pediatr. 

Tlusté díte (ilustrační foto)

Za perspektivní lék na obezitu byl v 90. letech považován hormon leptin. Bohužel se brzy ukázalo, že injekce leptinu pomohou jen těm, kteří mají vrozený nedostatek tohoto hormonu. „Ten byl dosud objeven jen u několika dětí s těžkou obezitou, projevující se od prvních let života,“ vysvětluje Jan Lebl a pokračuje: „U těžké obezity se někdy provádí bandáž žaludku. Zmenšení objemu žaludku vede k jeho rychlejšímu naplnění a tedy i dřívější signalizaci, abychom přestali jíst. V současné době je to zřejmě nejúčinnější léčba těžké obezity s komplikacemi. Jiné pokusy vyvinout účinný lék na obezitu zatím nejsou příliš úspěšné,“ podotýká přednosta Pediatrické kliniky FN v Motole.

O mnoho úspěšnější není ani léčba nadváhy a obezity u dětí. V tomto případě totiž záleží nejen na motivaci dítěte, ale i celé rodiny. V souvislosti s tím upozorňuje na alarmující zjištění doktorka Jitka Kytnarová z ambulance dětské endokrinologie, diabetologie a obezitologie Kliniky dětského a dorostového lékařství VFN a 1.
LF UK v Praze.

Z výsledků studie Childhood Obesity Prevalence and Treatment (COPAT) u dospívajících dětí vyplynulo, že v 70 procentech případů vychází podnět k léčbě dítěte od lékaře, nikoliv od rodiny.
 „Ve 30 procentech případů nevidí obezitu jako problém ani rodiče, ani dítě, a tudíž nejsou k léčbě motivování. Ve 26 procentech případů jsou motivováni i rodiče i dítě,“ říká doktorka Jitka Kytnarová. A úspěšnost? Přibližně v polovině případů je snaha lékařů zcela bez efektu.

Nejde jen o velikost oblečení

Ve světě i u nás problémů s nadváhou dramaticky přibývá. Například ve Spojených státech za několik posledních desetiletí v některých dětských věkových skupinách stoupl výskyt obezity až čtyřnásobně. „U nás je také patrný nárůst, i když zdaleka ne tak strmý,“ tvrdí doktorka Jitka Kytnarová. Podle nové studie Světové zdravotnické organizace (WHO) trpí nadváhou nebo obezitou pětina českých chlapců a desetina dívek. Tři čtvrtiny z nich si kila navíc přenesou do dospělosti. I když na tom nejsme nejhůře, rozhodně tloustneme stejně jako zbytek Evropy.

Nejsme v tom ale sami. Nadváha a obezita se objevuje i v zemích, kde ji ještě před 30 lety téměř neznali. Podle údajů WHO je nejhorší situace v Číně, kde přibývá nových případů obezity nejrychleji na světě. Podle Evropské komise je v zemích EU aktuálně asi dvaadvacet milionů dětí s nadváhou nebo obezitou. Každý den přitom přibývá více než tisíc nových případů.

Profesor Jan Lebl proto naprosto vážně upozorňuje: „Může to vést k tomu, že se poprvé v historii lidstva generace dětí dožije nižšího věku než generace jejich rodičů. Budou předčasně umírat na komplikace obezity – cukrovku, vysoký krevní tlak a cévní onemocnění,“ vyjmenovává lékař.

Kromě chorob, které prokazatelně zkracují život, je ale s obezitou spojeno i zvýšené riziko psychických poruch a depresivních stavů. „Obézní děti jsou často vystaveny posměchu vrstevníků, jsou vyřazovány ze společných her a fyzických aktivit. Navíc brzy přestávají svým vrstevníkům ve sportovních hrách stačit. Tím se ještě více uzavírají do sebe a o to víc se upínají k sedavým způsobům zábavy,“ popisuje doktorka Jitka Kytnarová.

Nebezpečný může být i necitlivý přístup rodičů, sourozenců nebo zdravotníků, kteří v dobré víře příliš zdůrazňují a poukazují na nadměrnou hmotnost a nutnost diety. „Někdy proto dítě vstupuje do ordinace již předem přesvědčené o tom, že v žádném případě spolupracovat nebude. V tomto druhém případě se snažíme dítě nejprve uklidnit a ujistit ho, že jeho život a radosti nekončí, že se budeme učit pouze zdravěji žít, což je prospěšné úplně všem,“ vysvětluje doktorka Kytnarová.

Jak z toho všeho ven? Zdravotní systém boj s narůstající obezitou nemůže zvládnout. „I nejbohatší zdravotnické systémy zkolabují, kdyby každému obéznímu poskytovaly individuální péči. Je to stejné jako s kouřením. Obojí je určitou formou závislosti, obojí je spojeno s nutkavým chováním. I kouření prokazatelně škodí zdraví a zkracuje život. Ale nelze léčit každého kuřáka ze závislosti na kouření. Je nutné hledat účinná regulační opatření na národní, mezinárodní a globální úrovni,“ uzavírá profesor Jan Lebl.

Autor:

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Zbraně, které zaskočily Putina: „Muskovo“ bombardování

Premium Už druhý den po nočním překročení hranic měli triumfálně projíždět centrem Kyjeva, po čtyřech měsících místo toho vězí...

Jet sto třicet, nebo zpomalit? Na dálnici můžete uspořit litry paliva

Premium Ceny paliv opět atakují rekordy. Také si všímáte, o kolik víc řidičů jezdí poslední měsíce „na spotřebu“? Vyzkoušeli...

VELKÁ LETNÍ SOUTĚŽ: Léto venku s eMiminem je zpět. Na co se můžete těšit?
VELKÁ LETNÍ SOUTĚŽ: Léto venku s eMiminem je zpět. Na co se můžete těšit?

Rok se s rokem sešel a vy znovu můžete rodinné výlety využít k velké hře na eMiminu. Pravidla hry jsou tentokrát ještě jednodušší. O co hrajeme? O...

Právě čtete

      Mohlo by vás zajímat