* LN Jaký je váš vztah ke klasické operetě?
Po pravdě řečeno nikterak vřelý. Dokonce jsem s ní v mládí absolvoval poměrně dost traumatický zážitek. Navštívil jsem inscenaci plzeňského operetního souboru a tenkrát hráli sovětskou operetu Jurije Miljutina Polibek Čanity. Od té doby když jsem měl horečku, vždy se mi o tom zdálo a jako autor a režisér jsem si jsem si tenhle úraz léčil různými parodiemi. které jsem podnikal se svými kolegy, takže já opravdu ke klasické operetě příliš neinklinuji.
* LN Pozoruji, že k ní máte spíš živelnou nenávist. Takže co vás přivedlo k Netopýrovi?
Asi bych těžko předstíral, že jsem si ho sám vybral a toužil po něm, že? Bývalý šéf opery Tomáš Hanus mě oslovil a velice si přál, abychom spolu v Brně udělali inscenaci. Pak se stalo, že ze svého postu a z divadla odešel, ale zase se podařilo přemluvit dirigenta Kaspara Zehndera, že by Netopýra nastudoval hudebně. Už jsme se chtěli dlouho potkat při práci a tady byla šance, že se nám to konečně podaří.
* LN Operetní zápletky nebývají zrovna rafinované. Jak jste si tedy poradil s libretem?
Pravda je, že jsem ho četl celkem třikrát a pořád jsem nevěděl, o čem je. Došlo mi, že asi nebude mít smysl příliš ho zkoumat. Viděl jsem, že hlavní motiv, který všechno spustí, je velice chatrný a také vyčpělý. Ale také jsem věděl, že Strauss je kvalitní skladatel a jeho muzika je invenční a když se to vtipně a neotřele zahraje, může to mít smysl. Bylo mi tedy jasné, že budeme muset zrevidovat libreto. Nechal jsem si pořídit jeho nový a přesný překlad, který jsme pak při úpravě nebo spíš adaptaci použili. Kostra musela zůstat kvůli zpěvním číslům, ale v podstatě jsme společně s Martinem Vačkářem napsali nový text. Přemluvil jsem divadlo a zadal jsem i nové zpěvní texty. Pro ty jsem oslovil Ondřeje Suchého, což považuji za největší devizu naší inscenace a mám velkou radost, že tenhle můj záměr nakonec vyšel.
* LN Aktualizovali jste děj, nebo jste šli cestou parodie?
Dlouho jsme s výtvarníkem Martinem Černým dumali, co s tím provedeme a pořád jsme nemohli na nic přijít. Hlavně jsme věděli, že to nechceme dělat v klasických kulisách typu salon s balustrádou, okna vedoucí kamsi, palmy, dečky, stolečky a podobné propriety. Ve finále nás přece jenom něco napadlo. Pořád jsem říkal, že svět operety je tak nereálný, až mi to vnuklo myšlenku. A to sice, že by to mohl být podivný, šílený sen. Pak už jen zbývalo vymyslet, komu by se mohl zdát. Vylučovací metodou jsme došli k tomu, že by se mohl zdát doktorovi Falkemu, který celé trauma zažil. A pak nás napadla paralela s Batmanem.
* LN A jak jste to celé organicky propojili – Netopýra, Batmana a Brno?
Netopýr je u nás takovým bláznivým snem Batmana, kterému ovšem já říkám bet.man čili betelný maník – zkrátka aby bylo jasné, že jsme v Brně. A tenhle brněnský Batman se unavený zaposlouchá do hudby v rádiu, usne a vše se mu propojí. Ale to bude jen výchozí bod inscenace. Uznávám, že je to taková střela od boku, kdybych na to měl víc času, tak by se to dalo ještě rozpracovat.
* LN Jak jste byl spokojený s premiérou?
Bude to chtít ještě pár repríz, aby si všechno sedlo a herci se ve svých rolích řádně zabydleli a zklidnili. Někdy jsou trošku nervózní. Při sobotní premiéře se stala taková zajímavá věc – v druhé půlce představení se pod panem Sulženkem, který hraje Franka, rozpadl kus nábytku. Prostě udělal takové výrazné gesto, dosedl a bylo to. A ono to nesmírně pozitivně ovlivnilo celou druhou půlku, byl to takový boží úradek. Prostě se to celé hezky rozjelo a mně se to začalo líbit.
***
Režisér
Ondřej Havelka Frontman skupiny Melody Makers patří také k nejzajímavějším režisérům v oblasti hudebního divadla. Absolvoval DAMU (herectví) a JAMU (operní režie). Úspěšně uvedl například muzikál Má férová Josefína, operu Nagano nebo Prodanou nevěstu.
