Falšování historie? Sudety chtěli odtrhnout už komunisté, vrátil Bělobrádek úder KSČM |
Kancelář Senátu jakožto správní orgán horní komory parlamentu dostala před soud řeč Milana Štěcha z loňského května. Terezínskou tryznou český stát vzdává každoročně čest obětem nacistické perzekuce v někdejším terezínském internačním táboře. Během loňské piety Štěch promluvil k publiku o údajných snahách relativizovat zločiny německé okupace jejich srovnáváním s násilím spáchaným na Němcích během odsunu po konci druhé světové války.
Štěch ve svém vystoupení tyto tendence odmítl, podle něj nelze zaměňovat příčinu a následek. Jakkoliv nepopíral poválečné zločiny Čechů, odmítl je postavit vedle krutostí nacistů během předchozí okupace. „K tomu je také dobré říct jedno: že zločiny během odsunu byly dílem konkrétních jednotlivců. Zato nacistické zločiny během okupace byly součástí oficiální a promyšlené politiky německého státu,“ prohlásil mimo jiné předseda Senátu.
„Tedy za prvé – obětí okupace bylo nesrovnatelně více než těch, kteří zemřeli během odsunu. To je potřeba mít stále na paměti.“ |
Aby svou hlavní myšlenku podpořil, srovnal počty obětí na obou stranách. Podle jeho mínění zůstalo po německé válečné agresi v Protektorátu Čechy a Morava víc mrtvých než po násilnostech Čechů spáchaných na Němcích během divokého odsunu. „Není pravda, že nezáleží na počtu obětí, že jde o utrpení konkrétního člověka. Není pravda, že nezáleží na vině nebo nevině, že to utrpení je vždy stejné,“ podotkl k tomu šéf horní komory parlamentu.
Spolek: Násilí podporovala československá vláda
SUDETONĚMECKÉ KRAJANSKÉ SDRUŽENÍ V ČECHÁCH, na Moravě a ve SlezskuSdružení bylo založeno roku 2009, podle jednoho ze tří členů jeho výkonného výboru, Tomáše Peciny, čítá několik desítek lidí. Vedle Peciny tvoří výbor po otci Němec a po matce Čech Wolfgang Habermann a občanský aktivista Jan Šinágl. |
Jeho slova ranila představitele Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jde o jakousi obdobu Sudetoněmeckého landsmanšaftu zastupujícího zájmy Němců (i jejich rodin), které smetl divoký odsun. Ačkoliv česká verze spolku se svým předobrazem nespolupracuje, stanovy má postavené v podobném duchu. „Litujeme toho, co se stalo, a omlouváme se těm, kteří utrpěli újmu. To ale nestačí, toto příkoří je třeba odčinit a napravit,“ píše se v programových cílech českého sdružení k odsunu.
Spolek se cítil Štěchovým vystoupením dotčený ze dvou důvodů. „Největším zásahem a důvodem, proč byla žaloba podána, je to, že on násilí bagatelizuje. Nepravdivě uvádí, že obětí odsunu bylo nesrovnatelně méně,“ vysvětlil serveru Lidovky.cz žalobu jeden ze tří členů výkonného výboru sdružení Tomáš Pecina. Druhým zásahem do práv spolku měla být Štěchova zmínka o zločinech Čechů jako individuálním selhání.
„To bylo násilí, které bylo tolerováno a podporováno státními orgány tehdy nově konstituované Československé republiky,“ poznamenal Pecina. Po Kanceláři Senátu žádal za Štěchovo vystoupení omluvu. Žádného zadostiučinění se ale Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nedočkalo. Soud se ani do porovnání historických faktů a míry zločinů na obou stranách nepustil, žalobu shodil ze stolu z formálních důvodů.
Spolek se proti rozsudku odvolá
Spolek podle něj nemá oprávnění se takové omluvy domáhat žalobou. Nestačí prý jen to, že svým názvem se k sudetským Němcům odkazuje. „Soud má za to, že žalobce není aktivně legitimován ve vztahu k tomuto projevu (předsedy Senátu),“ vysvětlila mimo jiné soudkyně Helena Nebesářová z Městského soudu v Praze, jenž žalobu sdružení v pátek zamítl. Jinými slovy spolek vystoupením Štěcha nemohl z právního hlediska utrpět újmu.
Pecina potvrdil, že spor tím pro něj nekončí a chce ho nechat projednat ještě odvolacím soudem. „Vzhledem k tomu, že nám ještě nebylo doručeno písemné odůvodnění rozsudku, je předčasné formulovat odvolací důvody,“ poznamenal k tomu. Server Lidovky.cz se pokoušel opakovaně sehnat také stanovisko předsedy Senátu Štěcha, přes veškerou snahu se ho však zastihnout nepodařilo.
Každá oběť má právo na trest pro svého viníka, říká historik
Vzájemné česko-německé křivdy z období druhé světové války představují nejcitlivější bod vztahů obou zemí. Nezřídka se stávají námětem diskuse ve veřejném prostoru. Nejživěji se o nich mluví v době, kdy některý z českých politických představitelů zavítá na sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Letos tak třeba učinil šéf KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. Podle některých historiků je však třeba vést diskusi na toto téma po jiné linii, než kdo komu ublížil víc.
„Tím, že na někoho budeme podávat žaloby, těžko něco vyřešíme,“ sdělil serveru Lidovky.cz historik Jiří Padevět, který se zmíněným obdobím podrobně zabývá. Podle něj je třeba na celou problematiku nahlížet jinak. „Každá oběť má nárok na to, aby viník její tragédie byl potrestán. A je úplně jedno, jestli to bylo Čech zabitý v Petschkově paláci nebo Němec zabitý při odsunu,“ přibližuje ducha, v němž by se měla diskuse na toto téma odehrávat.
K okolnostem předválečného zániku Československa a následného divokého odsunu nicméně dodává následující: „Velká řada českých a moravských Němců se podílela na rozbití Československa.“ Historik současně připomněl, že tehdejší Československo se zase po válce snažilo se zločiny svých lidí vyrovnat. „Většinu velkých násilností spáchaných na českých a moravských Němcích těsně po válce Československý stát skutečně vyšetřoval a řada viníků byla potrestaná.“
Přestože Padevět odmítá míru utrpení na obou stranách porovnávat přes počet obětí, se Štěchovou interpretací v důsledku souhlasí. „Nacistické Německo na to, aby zabíjelo Čechy a Moravany, mělo šest let, a divoký odsun trval tři měsíce, možná čtyři, takže rozhodně více obětí je v období těch šesti let, byť nejvíc jich bylo na konci války,“ uvedl s tím, že mezi oběti okupace nespadají jen Češi. Počty obětí během protektorátu se odhadují mezi 120 až 340 tisíci, odhady mrtvých odsunutých Němců se pohybují kolem čísla 20 tisíc.