Přitom ani při Copa Libertadores není nouze o velké fotbalové příběhy. Jeden z nich byl sepsán právě letos.
Copa Libertadoresdějiny sahají do roku 1960, prestiží se dá přirovnat k Lize mistrů utkává se v ní 38 týmů z Jižní Ameriky (od roku 98 i z Mexika) po pěti týmech dodává Argenitna a Brazílie, ostatní státy 3 celky nejprve se hraje jedno předkolo, 32 týmů se poté utká v osmi skupinách, dva týmy z každé skupiny postupují do vyřazovacích bojů, které se hrají (včeteně finále) na dva zápasy vítěz se se stane vyslancem Jižní Ameriky na Mistrovství světa klubů, které pořádá na konci kalendářního roku FIFA |
Favorizovaní domácí v základní skupině zvítězili 3:0 a během celé soutěže na svém stadionu Mineirao v Belo Horizonte vyhráli všech šest utkání. Z Argentiny si přivezli nadějnou bezbrankovou remízu. Navíc se radovalo 65 tisícovek domácích diváků z vedení zásluhou Henriqueho v 52. minutě utkání. Hosté však okamžitě srovnali zásluhou Gastóna Fernándeze a po další čtvrt hodině rozhodl hlavou Mauro Boselli.
Vítězné chvíle zažívala také největší hvězda týmu a bývalý hráč Manchesteru United, či Lazia Řím Juan Sebastian Verón, který se přesně zahraným rohem zasloužil o rozhodující branku. Jeho otec zažil v dresu Estudiantes zlaté období 1968 – 70, kdy argentinský celek získal trofej třikrát. "Jen ať to fanoušci oslaví, vyhráli jsme to pro ně," nechal se slyšet dojatý Verón. Oslavy fotbalových fanoušků jsou v Jižní Americe pověstné svou divokostí. "Myslím, že všichni hráči by si zasloužili postavit sochu," vysekl poklonu svým svěřencům trenér Alex Sabella.
Sestřih utkání
Estudiantes se výhrou čtvrtého titulu zařadil mezi nejúspěšnějšími kluby této soutěže. Sedmkrát získal Pohár osvoboditelů argentinský Independiente, šestkrát Boca Juniors a pětkrát uruguayský Peňarol Montevideo. Soutěž lze směle nazvat obdobou Ligy mistrů. Hraje se i podobným formátem a oba vítězové se na konci kalendářního roku roku potkají při klubovém mistrovství světa.
