„Takže si to byl u nás stolař dnes naměřit,“ užije Výtisk na začátku rozhovoru moravský výraz pro truhláře. Rodáka z Ostravy nezapře.
Kromě zařizování nové skříně trávíte volný čas jak?
Musíme být doma, takže hlavně s dětmi. S mladší dcerou se taky učíme. Občas si chodím zaběhat, ale není to jako v posilovně, no.
Vím z okolí, že vyučující zavalí děti tolika úkoly, že toho má i rodič nad hlavu, co vy?
Je pravda, že toho je hodně, ale dcera je ve třetí třídě a volno bere spíš jako prázdniny. Takže dokopat ji, aby něco dělala a soustředila se... (smích) Jeden den nic neudělá, a druhý den to doháníme.
Jezdíte alespoň na oblíbené motorce?
Ale jo, s klukama jsem se byl jen tak lehce projet, stejně se nikde nemůžete zdržovat. I počasí se teď trochu zkazilo, když sněžilo.
Zaujalo mě, že přes poloviční výplatu, na které se hráči s klubem dohodli, jste finančně podpořil nákup roušek.
V Heřmanicích, kde bydlíme, jsou dobrovolní hasiči a jejich manželky šily roušky. My si objednávali pro sebe i jednu nemocnici, co nás požádala. Bylo mi blbé si roušky vzít a nic jim za to nedat, tak jsem alespoň něco přispěl.
Správná doba pro solidaritu a milé chování.
Myslím, že určitě. Jsme v tom namočení všichni. Všichni mohou onemocnět. Kdy jindy pomáhat než teď?
Vy jste k tomu ještě kapitán mužstva. Další zodpovědnost?
Zodpovědní musí být všichni. Dodržovat, co je dané. Zatím to zvládáme dobře, není tu extrém jako v cizině, tak doufám, že se to brzy ustálí a nemoc brzy odejde.
Hráči Vítkovic se radují z gólu, který znamenal záchranu.
Jaký teď vlastně máte v týmu plán?
Čtvrtého května se máme začít sházet. Ve zprávách jsem zaznamenal, že se to začíná uvolňovat, ale po kupě asi ještě trénovat úplně nebudeme.
Konec sezony kvůli koronaviru trochu zhořkl, viďte?
Tak my měli velkou radost ze záchrany. Skončili jsme základní část a pár dní na to epidemie propukla. Pro nás to tak hrozné nebylo, ale jiní kluci mířili do play off. Když si vezmete, že se 52 kol trápíte, děláte si pozici před play off, abyste mohli zaútočit na nejvyšší mety, a najednou nemůžete hrát?
Vy jste se hlavně zachraňovali před sestupem. K tomu vám výrazně pomohly Karlovy Vary se sestavou juniorů.
Nám se doneslo, že přijede jen pár mladších, nečekali jsme to takhle moc a dozvěděli se to až před utkáním.
Nastoupili jste uvolněnější?
To tedy nevím. Jasně, tady byla víc jak půlka mladých, ale když je doplníte o ty starší, mnohdy je to horší. Mladí se chtějí ukázat, hraje se úplně na krev.
Loni na podzim jste byl ohledně sezony optimistou, zklamala vás tedy?
Výsledkově určitě. Člověk musí vždycky věřit, ať je mančaft, jaký chce. Ale bylo vidět, že se s tím mladý tým pere. Byli jsme v takových problémech, že jsme se jen soustředili na zisk každého bodu.
Právě to vám moc nešlo.
Dlouho ne. Pak jsme měli náskok, i noviny psaly, že jsme z toho venku, jenže jsme zase prohráli a byli v tom namočení až do konce. Ubíjející bylo, že když jsme vyhráli, nikam jsme se neposunuli, protože vítězilo i okolí.
  |
Taky jste po čtyřech letech nevyhrál „Radegast index“ pro nejobětavějšího hokejistu extraligy. Skončil jste druhý za Michalem Gulašim z Brna.
Je to v dobrých rukách. Jsme kamarádi, známe se. A člověk musí sklopit hlavu a uznat, že byl někdo lepší. Podívejte, je taková situace, že život musíte stavět na něčem jiném. Já nad touhle statistikou ani nestihl přemýšlet.
Na čem je teď podle vás potřeba stavět život?
Všichni zpomalí a uvědomí si, že život není jen o tom, co doteď dělali. Ale i o rodině a hlavně o zdraví. To si uvědomíte víc než normálně. Všechno jde teď stranou.
