„Pokud si někdo myslel, že se v rozhodujícím zápase o trofej střetly dva zdaleka ne nejsilnější týmy turnaje, byl na omylu,“ píše redaktor webu sovsport.ru Alexandr Šulgin.
„Stačilo se podívat na složení obou mužstev, abyste pochopili, že to rozhodně nebude nuda. Na jedné straně Špaček, Zacha, Nečas, Palát, Pastrňák, Sedlák a Červenka, na druhé Josi, Ambühl, Andrighetto, Kurashev, Niederreiter, Fiala a Hischier. A od první minuty se očekávání naplňovala.“
Šulgin se pozastavil nad vítězným gólem českého týmu. „Dal ho David Pastrňák. Hvězda Bostonu přitom za celý turnaj nezískala ani bod, ale když bylo potřeba, přesně vystřelila a rozhodla. Trochu to připomínalo příběh Ilji Kovalčuka z roku 2008.“
Finále MS v hokeji Švýcarsko - Česko 0:2. Hokejisté slaví 13. zlato. Jaromír Jágr a David Pastrňák. (26. května 2024)
Ruský útočník se tehdy na šampionátu v Québeku a Halifaxu trápil, v osmi duelech vyšel střelecky naprázdno, ale pak ve finále rozhodl dvěma góly o výhře nad Kanadou.
Komentátor listu Sport-Express Michail Zislis se nechal unést atmosférou turnaje. „Mistrovství světa, které lámalo rekordy v návštěvnosti, nelze považovat za nudné. Emoce hráčů a fanoušků české reprezentace byly naprosto transcendentální. Získat zlato po čtrnácti letech a navíc na domácím ledě je neuvěřitelně vzrušující příběh.“
Zdůraznil, že se tak stalo pod vedením trenéra Radima Rulíka, který v minulosti vedl v KHL Avangard Omsk a Lev Poprad.
„Příjezd hvězd NHL dodal českému vítězství i turnaji jako celku zvláštní hodnotu. Takový počet špičkových hráčů nebyl na mistrovství světa od roku 2019. Role hokejových osobností v kvalitě turnaje je vždy velká, pro diváka atraktivní. V tomto ohledu je rozdíl mezi minulými turnaji, na které se mi ani nechce vzpomínat, a tím současným, markantní.“
I podle komentátora Sport-Expressu nebylo složení finálové dvojice zase tak moc překvapivé. „Ze samotného faktu, že o zlato bojovaly týmy, které se do finále dostaly jen zřídka, sice nelze zkonstruovat teorii o změně poměru sil ve světovém hokeji. Jenže existují i určité nepřehlédnutelné signály,“ tvrdí Zislis.
A vzápětí uvádí příklady.
„Špičkovými hráči napěchovaní Švédové se nedokáží zbavit zlozvyků. V semifinále proti české reprezentaci se ‚Tři korunky‘ náhle rozpadly a znovu potvrdily, že stále mají kritickou chybu ve firmwaru na mentální úrovni. Nikdo neví, co s tím.“
„Američané, kteří v posledních deseti let dělají vše pro to, aby poskládali papírově nejsilnější sestavy, se do finále stále dostat nemohou. A je těžké pro to najít racionální vysvětlení.“
„Ve finském národním týmu skončila éra Jukky Jalonena, nejvýraznějšího trenéra v historii své země. Odešel bez jiskry. Bylo to, jako by utekl ze svatby zadními dveřmi. Jeho tým vždy předváděl co nejsystematičtější, ale zároveň nejpochmurnější hokej. Tato slavná doba ale končí. Schopnost být trpělivý v obraně je vynikající vlastnost. Kromě toho je ale potřeba ještě něco důležitého. Je čas, aby Finové hledali nová vodítka a inspirovali se neotřelými nápady.“
V závěru svého komentáře si pak Michail Zislis neodpustil poměrně odvážný šťouchanec do vlastních řad. „Snobství řady domácích odborníků a veteránů, kteří vnímají mistrovství světa jako absurdní akci bez účasti ruské reprezentace a dokonce ignorují sledování zápasů, je těžké pochopit. Musíme se naopak z těchto zápasů poučit, protože dříve nebo později se vrátíme na mezinárodní scénu.“
Naopak tradiční ruský narativ zdůraznil trenér Sergej Nazarov: „Vítězství české reprezentace na mistrovství světa nemůže být bez účasti ruské reprezentace plnohodnotné. Již jsme řekli, že vyloučit národní tým z politických důvodů, které nemají se sportem nic společného, je vrcholem cynismu.“
