Neděle 1. srpna 2021, svátek má Oskar
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Sport

Už nejsem blázen ani feťák, říká Fleury. Bývalá hvězda NHL se dala na osvětu a vědu

Theoren Fleury. foto: twitter/Calgary CZ/SK

Montreal - Byl mrštný, u mantinelu tuze nepříjemný a měl parádní cit v rukách. Thereona Fleuryho bylo vždy na ledě plno. Nešlo si ho nevšimnout, i když byl se svými 168 centimetry ze všech hokejistů vždy nejmenší. Snad ještě víc se o něm mluvilo mimo mantinely. Maličký Kanaďan byl zvláštní, temperamentní a žil zkrátka naplno.
  10:19

Fleury byl bohém. Potíže utápěl v alkoholu, flámoval a problémy měl i s drogami. Až s vydáním jeho autobiografie vyšlo najevo, že se stal v mládí obětí pohlavního zneužívání hokejového kouče Grahama Jamese.

Přesto všechno dosáhl na hvězdnou kariéru. Získal Stanley Cup, ovládl Světový pohár a vyhrál olympiádu. Zklamaný byl jen z Nagana, kde v nájezdech nedokázal dát Haškovi gól on ani nikdo jiný.

A jak žije dnes? Bývalý střelec Calgary stále bydlí ve městě, je čistý a stal se z něj filantrop. „Pohybuji se kolem neurovědy a setkávám se s těmi všemi chytrými lidmi,“ vypráví pro stanici ESPN.

Doby nekontrolovaného pití, častého užívání drog i neustálých odvykacích kúr jsou zřejmě pryč. Snažil se očistit od návykových látek i problémů, zachránit své manželství a být spořádaným občanem.

Málokdo prý věří tomu, že je jiný člověk. Drobný, zato urputný a prostořeký útočník se změnil. „A víte co? Nikdo od mého hokejového konce vlastně neví, co jsem dělal. Všichni si pořád myslí, že jsem ten problematický blázen, ale už nikdo netuší, že jsem se snažil si to celou dobu uvědomit,“ říká upřímně.

Začal se totiž velmi intenzivně zajímat o oblast mentálního zdraví, v oboru začal i podnikat. Spojil síly se společností XR Solutions vyvíjející nástroje virtuální reality, které pomocí zvuků překalibrují nervový systém a nastaví člověka na novou cestu vnímání.

Sedí i v kanadském poradním výboru společnosti Universal Ibogaine zabývajícím se bojem proti epidemii opiátů pomocí rostlinné medicíny. A podílí se na spuštění podcastu trefně pojmenovaném Všichni jsme trochu blázni, který bude otevřeně mluvit o duševním zdraví.

„Není dost lidí, kteří by upřímně mluvili o boji s vlastními démony kvůli stigmatu. Stejně jako muži trpí i ženy, ale podle mých zkušeností opravdu není vytvořen prostor pro tyto rozhovory. Pokusíme se proto normalizovat, jak by lidé měli o tomto tématu mluvit,“ řekl.

Není náhoda, že se Fleury pustil do poměrně těžkého oboru. Chce pomáhat, protože sám si v minulosti prošel krušnými chvílemi připomínající čiré peklo.

Navzdory všem potížím a hrůzným vzpomínkám na dorostenecký věk hrál fantasticky, patřil mezi nejlépe bodující hráče NHL a u spoluhráčů býval oblíbený. „Blázen! Ale nikdy nezkazil srandu,“ vzpomínal na Fleuryho někdejší vynikající český útočník Jan Hlaváč v nedávném rozhovoru pro iDNES.cz.

„Měli jsme ho rádi. Kolikrát si k nám přisedl. Dali jsme si pivo. Dělal si prdelky. Když jsem si pak přečetl jeho životopis, zjistil jsem, čím si prošel. A čuměl jsem. Nedivil jsem se, že to s ním takhle zamávalo,“ dodal k útočníkovi, s nímž se potkal v New York Rangers.

„Jo, když jsme vyrazili na akci, nalil se jako všichni ostatní. Ale až v jeho knížce jsem se dočetl, že třeba strávil celou noc v kasinu v Atlantic City, odkud jel rovnou na trénink. Hrál famózně. Když v únoru 2001 odcházel na odvykačku, byl třetí v bodování celé NHL. Lepilo mu to neskutečně,“ dodal Hlaváč.

Ostatně na tuhle kanadskou „kapesní raketu“ v dobrém vzpomínal ve své knize i Robert Reichel, který se s ním potkal v Calgary. V přípravě si s ním tehdy zahrál a tehdejší trenér Risebrough během sezony zvažoval, že náramně fungující spolupráci obnoví v ostrých zápasech.

„Páni, to vypadá nadějně. Když mě předtím aspoň na chviličku nechali hrát s Theem, body se sypaly skoro samy. Kdyby nás nechali pohromadě delší dobu, určitě bych ve své první sezoně posbíral o dost víc bodů. V 66 zápasech jsem jich nakonec měl 41 (19+22). Ve statistice plus/minus jsem byl nejlepší mezi všemi „rookies“ (+17). Nikoho jsem tím neomráčil, ale byly to solidní součty,“ píše se v jeho biografii Kapitán zlaté generace.

V díle mimo jiné přiznal, že jakmile se Fleury očistil, lákal ho v roce 2009 na jedno z posledních angažmá do Litvínova. „Kdo se zajímá o hokej, zná ho. Theo Fleury. Kanadský bouřlivák, enfant terrible, alkoholik, ale taky skvělý útočník s dírou v úsměvu po vyraženém zubu,“ popisoval jej.

„Napadlo mě, jestli by si třeba nechtěl zahrát za Litvínov. Volal jsem mu, chvíli jsme pokecali. Pak jsem mu nechal vzkaz, ale už se neozval,“ líčil Reichel. Namísto toho dokončil svou sledovanou hokejovou pouť v severoirském Belfastu.

Fleury se nakonec srovnal, znovu oženil a stal se z něj i rocker. Do dnešního dne prošel čtyřmi odvykacími centry a vždy bez zdárného konce. „Vždycky jsem došel do čtvrtého stádia a byl vyhozen. Ale z každého z nich jsem si vzal nějaké věci, které dnes používám, abych zůstal čistý a střízlivý,“ míní.

Nikdy se neřídil pravidly a jeho životního dráha podle takového přístupu vypadala. „Našla se spousta lidí nabízejících pomoc, ale já tenkrát nebyl připravený ji přijmout. To je součást celé rovnice. Kdykoliv jsem absolvoval léčbu, dělal jsem to pro záchranu své práce, manželství a pro všechny kolem kromě sebe,“ dodal otevřeně.

Vynikající byl jako hráč a teď se snaží být i lepším člověkem. Kam asi dojde ve svém vědeckém i lidském bádání?

Autor: