Výkonu proti Olomouci se nedá takřka nic vytknout. Kluci makali, soupeře skoro k ničemu nepustili, Skácel se vrátil v obdivuhodném stylu, Hloušek válel jako proti Valencii. Vlastně jen maličkosti kazily celkový dojem. Dostali jsme ze dvou pološancí dva hodně pitomé góly a nedokázali dopravit s jednou výjimkou balón do brány. Nebýt to fotbal ale třeba krasobruslení... Smůla vyjádřená všemi těmi tyčemi a břevny byla neuvěřitelná - skoro jako by nám někdo nahoře chtěl říct něco o pýše a o tom, že jen nadupaná lavička zápasy nevyhrává, že je k tomu třeba ještě něco víc. Pokud někomu nedošlo co, dostal včera kruté připomenutí - na věčnost byl povolán jeden z největších slávistů historie František Veselý!
Při každém zápase sedí v ochozech Edenu desítky, stovky kluků všeho věku, kteří stejně jako autor těchto řádků, kdysi viděli Frantu s míčem na trávníku a od té doby nemohli nikdy zapochybovat, komu fandit. Děkujeme a nezapomeneme!
Všichni, kdo obléknou někdy příště sešívaný dres, by si měli uvědomit, že Slavie není jen nějaká přestupní stanice kamsi do Tramtárie za lepším. A že se teď na ně z nebe nedívají jenom Bican, Puč a Plánička, jak zpíváme v chorálu, ale už i Franta. Neudělejte mu, prosím, ostudu...
