Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Boxer Konečný: Někdy jsem měl v amatérech i sto tisíc měsíčně

Sport

  12:57
PRAHA - Poprvé zasedli všichni tři k jednomu rozhovoru. Nejúspěšnější čeští profesionální boxeři Lukáš Konečný, Ondřej Pála a Rudolf Kraj (již ve sportovním důchodu) se mohli rozpovídat o poměrech nejen mezi českými šestnácti provazy. Lidovky.cz vám exkluzivně nabízejí druhou část obsáhlého rozhovoru.

Boxer Lukáš Konečný. foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny

ČTĚTE PRVNÍ ČÁST VELKÉHO BOXERSKÉHO TROJROZHOVORU

Několikrát jste zmínili, že popularizace vašeho sportu záleží na kvalitě boxerů. Teď jste boxovali vy dva, Ruda byl v roli spolukomentátora, navíc už neboxuje. Za vámi je ale celkem velká výkonnostní propast…
RK: To je pochopitelné, jsme malá země a můžeme být rádi, za to, co máme. Němců je osmkrát více, mají kde brát. Pak i zájem médií je hodně odlišný.
OP: Přesně, všechno je to propojené. Zase na druhou stranu, když zájem bude, bude se to vysílat, budou chodit na galavečery tisíce lidí, tak se zvedne i zájem dětí o box a základna se rozšíří.
LK: A profibox je navíc závislý na amatérském, který momentálně bohužel také není v ideální kondici.

Co všechno jste pro zpopularizování boxu ochotni udělat?
LK:
Pokud vím, že to pomůže sportu i mě tak skoro cokoliv, jsem pro každou věc. V Německu mám otevřené tréninky, v ringu mám i děti, tady jsem je byl navštívit v nemocnici.

Může pomoci i to, že jste se stal prezidentem České unie boxerů profesionálů?
LK: Trochu ano, ale není to žádná velká funkce. Co můžu dělat, je to, že se budu snažit vycházet co nejvíce vstříc lidem, který chtějí box dělat a snažit se podporovat, aby se zde konalo co nejvíce galavečerů.

Láká vás osobně předávání zkušenosti dalším? Máte dohromady v amatérech přes 600 zápasů, v profesionálním ringu skoro 100. To je obrovská porce zkušeností, které by bylo skoro škoda nepředat dále.
RK: Já mám ještě hodně práce na Mělníku s podnikáním, ale příští rok bych rád založil klub, kde bych se chtěl věnovat dětem, trénoval je a vychovával nové boxery. Tak pět-deset dětí, to bohatě stačí. Ve větším počtu už by jim to k ničemu nebylo. Určitě bych chtěl tímto způsobem boxu pomoci.
OP: Já zatím nic takové neplánuji, uvidím. Ale sem tam trénuji kamarády, když někdo chce poradit, rád pomůžu.
LK: Určitě, je to tak. Já už teď trénuji v Praze dvakrát týdně s partou lidí, od nového roku bych měl nastoupit jako asistent reprezentačního trenéra u amatérů. Od boxu nehodlám ani v budoucnu odcházet, vždyť ho dělám celý život. Živit mě nebude, ale chci se mu věnovat i po skončení kariéry. Určitě chci dále předávat zkušenosti, které jsem nabral. Upřímně mě stav profiboxu, ale především amatérského u nás, strašně štve.

Čeští boxeři. (Zleva: Pála, Kraj, Konečný).

Nebude to ale ze dne na den. Věříte, že dokážete pomoci?
LK: Určitě, jinak bych do toho ani nešel.

Dá se boxem zajistit?
RK: Musíš být špička a hlavně musíš dávat boxu maximum. A hodně mu obětovat. Nemůžeš kouřit, pít, flámovat, musíš dodržovat životosprávu, regenerovat. Pokud teda chceš být špičkový profík. Mě také trvalo hodně dlouho, než jsem tohle všechno pochopil.
LK: Musíš hlavně chtít něco tomu obětovat. Když to vezmu podle sebe, tak se boxu věnuji vlastně celý svůj život.

Takže se dá boxem i živit, ale především asi tím profesionálním…
LK: Tak ono se dá živit i amatérským, ale musíš být skutečně na vrcholu, což ale u nás moc nejde. Já si ale pamatuji, když se mi ve dvaceti, jedenadvaceti letech sešel dobrý měsíc, tak jsem měl i sto tisíc korun (Už tehdy byl Konečný juniorský mistr Evropy a několikanásobný český šampion, pozn. redakce). Dá se říct, že od osmnácti jsem byl soběstačný.
OP: V amatérech to podle mě moc nejde. Musíš být profík, dobrý profík a ještě chodit boxovat ven.
RK: Tak já jsem se měl dobře i v amatérech.
LK: Ale byl jsi na vrcholu, absolutní špička.
RK: Jasně, to pravda. Boxoval jsem i V Německu tamní ligu a to bylo úplně o něčem jiném.

Jste zajištění do života po konci kariéry?
LK: To jde těžko, hodně těžko. Velké peníze ti sebere příprava, věci okolo. Takže něco našetřené mám, ale že bych si dal, až skončím s boxem, nohy nahoru a nic nedělal, to určitě ne.
RK: Špatně jsem se neměl a nemám ani teď, boxem jsem si vydělal dost, ale něco dělat musím. Vydělané peníze mi pomohli do rozjezdu potom, co jsem s boxem skončil. Ale nikdy jsem o penězích moc nemluvil a ani mluvit nechci. Kdybych byl ale takhle dobrý jako v boxu třeba ve fotbale, tak jsem za vodou. Ale jsem hrdý na to, že jsem byl boxer a určitě bych neměnil.
OP: Souhlasím s kluky. Za sebe můžu ale říct, že box mi pomáhá i mimo ring. To, že jsem Pála-boxer mi pomohlo nastartovat moje podnikání.

Všichni tři podnikáte. Co je těžší: boxovat nebo se starat o obchody?
RK: To je těžké. Box je psychická a fyzická námaha. Řízení podniku, který má více jak 10 zaměstnanců obnáší úplně něco jiného a sranda to také rozhodně není. Určitě není lehčí podnikat než boxovat.
LK: Je to podobné, do všeho musíš dát maximum, ale vždy máš různé okolní vlivy, které tvoji snahu mohou zhatit.
OP: Díky Jaromírovi Soukupovi, který mi zařídil dvacet procent společnosti Médea Security, mám podnikání i tréninky na jednom místě a jsem v pohodě. Takže boxování je pro mě náročnější.

Boxer Rudolf Kraj.

A co popularita? Poznávají vás lidé na ulicích, chtějí autogram, popovídat si?
RK: Jo, poznávají (usmívá se). Mě se to stalo i teď nedávno a to už neboxuji.
OP: Pamatuji si, když jsme slavili Rudovo stříbro po olympiádě, tak že byl po celé Praze za celebritu, všichni chtěli podpisy, pití, jídlo měl zdarma.
LK: Poznávají mě lidé jak u nás, tak v Německu, i když tam se moc nezdržuji. Největší popularitu mám ale asi v Brně a v Praze.

Pamatujete si na svůj profesionální debut?
LK: Já na to zapomenout nemůžu, protože toho kluka jsem poslal k zemi těžkým k.o. po sedmnácti vteřinách. Na to se zapomenout nedá. Jsem si říkal: tý jo, tohle je profibox? To je docela pohoda (směje se).
RK: Boxoval jsem s Tomášem Mrázkem a dal jsem mu taky k.o., ale urval jsem si rameno a hned šel na operaci.

Proč jste přešli od amatérů následně k profesionálům?
OP: Jako amatér jsem boxu nemohl dávat maximum. Regenerace žádné, životospráva také trpěla. Poté přišla nabídka od Médea Boxing týmu, který vlastní Jaromír Soukup, za kterou jsem byl moc vděčný, a rád jsem na kývnul. Díky tomu se mohu boxu věnovat na sto procent a neměnil bych.
RK: Pro prachy. Nedostal jsem se kontroverzně na olympiádu do Atén v roce 2004, když mě v Bulharsku zařízli v kvalifikačním turnaji rozhodčí. To bylo poprvé a naposledy, co jsem viděl řvát vzteky tehdejšího reprezentačního trenéra Svatopluka Žáčka. Soupeře jsem seřezal jako psa a stejně jsem prohrál vysoko na body. Tak jsem řekl trenérovi, že na to kašlu. Vzalo mi to úplně vítr z plachet. Zkusil jsem napsat SportLightu (německá promotérská stáj, pozn. redakce), po půl roce jsme se domluvili, dal jeden zápas a hned zamířil na operaci. Dobrý obchod (směje se).
LK: U mě to bylo všechno dohromady, peníze i motivace. Těch zápasů už bylo u amatérů hodně (okolo 300 duelů, pozn. redakce), potřeboval jsem nový impulz. A taky mě štvaly některé výroky rozhodčích.
RK: Přesně. Nejhorší je, že tě v amatérech okradou a vlastně boxuješ skoro zadarmo, za pár tisíc. U profíků se ti to občas stane také. Jsou zápasy, kdy víš, že když ho nepřejedeš, nevyhraješ. Ale to víš dopředu, je to tak prostě dané, můžeš se na to připravit a ještě za to dostaneš slušně zaplaceno.
LK: Navíc u profíků to rozhodčí neřežou určitě tolik, jako u amatérů. Jo hlavně boj mezi stájemi, kdo boxuje doma, má ohromnou výhodu. Ale přesně, víš dopředu, že tomu tak je.

Boxer Ondřej Pála.

Boj mezi stájemi. S tím se pojí i hodně čerstvá zkušenost z galavečera na Podvinném mlýně, kdy Atilla Kiss překvapivě porazil na body Hamida Rahimiho, borce pořádající stáje, který do té doby vyhrál všech svých šestnáct zápasů.
OP: Je to tak, šel si pro porážku a vyhrál. Je dobře, že mu to rozhodčí dali, i když to ukázkový případ, kdy nemuseli a Atilla klidně mohl prohrát. Byl tam ještě jeden podobný zápas a dopadlo to také tak, jak mělo. Často se to nevidí, že by rozhodčí dávali rovinu, když kvůli tomu prohrají boxeři pořádající stáje. Být to ale v Německu, tak to Kiss určitě nedostal.

Když už jsme u těch kontroverzí – všichni tři máte za sebou porážku, o které se mluvili jako o sporné a podivné. Vás Ondro spolu s Lukášem vlastně "zařízla" největší evropská stáj Universum (Ondřej Pála prohrál před čtyřmi lety s Denisem Boytsovem, Lukáš Konečný před dvěma v duelu o titul mistra světa se Sergejem Dzinzirukem a Rudolf Kraj ve stejném roce Giacobbem Fragomenim, pozn. redakce). Jak se na své prohry díváte s odstupem času?
OP: Já o tom zápase nechci moc mluvit. Jak to beru? Pozitivně. Myslím, že porážky mi daly jak v amatérech, tak i u profíků více než vítězství.
RK: Já na ten zápas zrovna nedávno koukal. Fragomeni měl na obočí malou díru, jako má teď Lukáš po tom posledním zápase. Nebyl důvod zápas ukončovat. Pamatuji si, že první dvě kola jsem si z něj dělal srandu, měl jsem navrch, pak jsem šel ale vytuhnul, vůbec mi nešly nohy Čtvrté až šesté kolo jsem bylo hodně dole, ale od sedmého kola jsem byl už zase v pohodě a najednou byl konec a na body jsme prohrál (těsně o dva body u všech tří rozhodčích, po čtyřech kolech to byla přitom ještě remíza, pozn. redakce). Neřeším, jak by to nakonec dopadlo, kdyby se doboxovalo, ale ten zápas byl neférový už jen proto, že ho takhle nesmyslně stopnuli, když Fragomeni klidně mohl boxovat dál. Nebyl prostě důvod, to mě štvalo. Ale už to neřeším. Jsem v pohodě.
LK: Jak se to vezme. Štve mě, že kdybych ten zápas vyhrál, tak jsem mohl být úplně někde jinde. To mi vadí nejvíce. Mohl jsem boxovat s jinými soupeři, za jiné peníze a podmínek.

Ondra sice tvrdí, že mu porážky pomohli, zároveň ale i hodně škodí v žebříčcích.
OP: Je to naprd, to je fakt. De facto, kdybych teď prohrál jeden zápas, tak končím. Nastartovat zpět kariéru a prokousávat se nahoru na třicáté, čtyřicáté místo už by bylo hodně složité.
LK: Souhlasím, ale záleží i na tom, s kým boxuješ. Pokud prohraješ s někým, kdo je daleko za tebou, tak jsi v háji. Když ale padneš se světovou jedničkou, tak to zase tolik nebolí. Byl by to průšvih, ale dalo by se s tím ještě něco dělat.

Je v profiringu boxer svým pánem? Stává se, že mu někdo nabídne peníze, aby spadl soupeři, a může na to vůbec říct ne?
OP: Každý může říct ne. Záleží na charakteru, zda to tomu boxerovi za ty peníze stojí.
LK: Určitě to není tak, že by za tebou někdo přišel, nakázal ti: tady máš prachy, ve třetím kole padneš na zem. Určitě se domluvené zápasy vyskytnou, ale rozhodně to není na denním pořádku. A když už se ti to stane, musíš přemýšlet dopředu. Zda ti prachy stojí za to, prohrát a padnout v žebříčku a snažit se pak kousat zpět nahoru.
RK: Přesně, můžeš se klidně hodit marod a máš to vyřešené. Není to jako v amatérech, že prostě musíš boxovat v určený termín, jdeš tam nemocný a ještě dostaneš do držky.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!