„Michal nesplnil nominační kritéria, nezúčastnil se ani jednoho ze tří závodů v zahraničí a mistrovství republiky, které rozhodovaly,“ říká trenér reprezentace handicapovaných cyklistů Viktor Zapletal.
| Jak vznikl spor mezi ČSTPS a ČPV |
|
Spor mezi ČSTPS a Českým paralympijským výborem vznikl po paralympiádě v roce 2004. „Tehdy jsme v ČPV chtěli zavést „podivné“ věci jako valnou hromadu, volby, audity účetnictví, výroční zprávy. |
„Pravda to je i není,“ míní Stark (42), který v šesti přišel o nohu, ale neztratil vůli žít a sportovat, a už dvacet let bojuje o evropské a světové medaile. „Předběžná nominace se dělala už v únoru, ale já v ní nefiguroval. Proč asi? Z čeho měli vycházet než z výsledků loňského šampionátu? Žádná nominační kritéria jsem pak nedostal a nebyla nikde zveřejněná. Mistrovství republiky jsem nejel, protože bylo společné se spastiky a hlavní pořadatelka mi do telefonu sdělila, že spastici si moji účast nepřejí,“ krčí rameny.
„Jsou to nesmysly, měl se víc zajímat,“ tvrdí Zapletal. Nad zmínkou, že jako reprezentační kouč mohl mít přehled o Starkově výkonnosti i díky domácím závodům, v nichž se jednonohému cyklistovi dařilo mezi nepostiženými, Zapletal mávne rukou. „Závody čtyřicetiletých veteránů mě nezajímají.“
„Takoví borci jezdí kolikrát líp než dvacetiletí kluci. Viktor Zapletal mě pět let trénoval, bral jsem ho jako blízkého přítele. Loni se ale všechno změnilo, začal se mi vyhýbat,“ reaguje Stark.
ČSTPS se už léta pře s Českým paralympijským výborem o své členství v jeho řadách. Mezitím ČPV vytvořil novou organizaci podobného charakteru – Českou asociaci tělesně handicapovaných sportovců (ČATHS), do níž někteří sportovci z ČSTPS přestoupili.
Peking je, zdá se, ztracený
„Na podzim mi přestup nabídli taky, ale i když prý nepřestoupím, ve vztahu k reprezentaci se nic nezmění. Pak jsem pochopil – buď se Stark podvolí, zapře sám sebe a bude poslouchat, anebo ho odřízneme. Tak mě odřízli. Proč jsem nepřestoupil? Nemohl jsem – vždyť jsem byl jeden z prvních, kdo před časem začal s kritikou poměrů v paralympijském hnutí. To bych naplival do obličeje nejen sobě, ale i stovkám podobně smýšlejících lidí, a v ČSTPS je nás kolem dvou a půl tisíce,“ vysvětluje Stark.
Jeho situace je o to složitější, že na blížícím se šampionátu v Bordeaux se bude bojovat o účast na paralympiádě v Pekingu 2008.
„Jistotu by měla znamenat medaile a já si v časovce po loňském stříbru věřím. Vyhrál jsem poslední dva závody Evropského poháru, byť se konaly těsně po uzávěrce nominace,“ říká smutně cyklista, jenž se zúčastnil už čtyř paralympiád a vlastní bronz ze Sydney 2000.
„Připomíná mi to klasické kádrování – nejsi členem partaje, nebudeš reprezentovat,“ dodává Jan Nevrkla, předseda ČSTPS.
Od loňského roku, kdy přešla paralympijská cyklistika pod mezinárodní unii UCI, se o reprezentaci stará komise handicapovaných cyklistů při Českém svazu cyklistiky. Jejím předsedou je František Janouch. „Stark nepojede do Bordeaux, neboť nesplnil nominační kritéria,“ říká Janouch, který je zároveň výkonným předsedou ČPV...
„Neuvěřitelné. Podle stanov Mezinárodního paralympijského výboru je zakázaná jakákoli diskriminace sportovců,“ kroutí hlavou Nevrkla.
