Sobota 7. prosince 2024, svátek má Ambrož, Benjamin
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Šampioni po letech: Valenta je hvězdou i bez lyží, ale park mu prodělává

Sport

  7:00
PRAHA - Jako by neztratil ani špetku optimismu. Život sportovce si užíval, teď si Aleš Valenta vychutnává práci moderátora, režiséra i majitele sportovního komplexu. Má dvě malé děti. Nikdy nelitoval žádného rozhodnutí. Lidovky.cz uvádějí první díl seriálu s názvem Šampioni po letech.

Aleš Valenta v rádiovém studiu, odkud moderuje svoji talk show Sportbar. foto: Frekvence 1

Pamatujete? Zimní olympiáda v Salt Lake City v roce 2002. Akrobatický lyžař Aleš Valenta se vydal z prudkého svahu na odrazový můstek.

Troufl si na skok, který v totožné kombinaci na profesionální úrovni dodnes nikdo jiný nezvládl. Trojité salto s pěti vruty.

„Je to tam!“ řval komentátor Petr Svěcený. Valentovi soupeři se nevěřícně chytali za hlavu.

Nezdolný český závodník, který před lety dupal čtyřikrát týdně 60 kilometrů na kole, aby dojel do nejbližšího tréninkového areálu, jim uzmul nejcennější kov.

Neméně zajímavá životní etapa

Šlo o fantastický úspěch. Valenta tehdy přikoval k televizním obrazovkám statisíce lidí. Fanoušci mu drželi palce, byť mnozí z nich sledovali netradiční sport a také Valentu vůbec poprvé v životě. „Ale že by mě při pohledu na medaili přepadala nostalgie? Neblbněte, na tohle já moc nejsem,“ říká teď pro Lidovky.cz.

„Když moderuji konference, na kterých se skok pustí, tak se usměju, ale to je tak všechno. Žiju přítomností. Načal jsem novou životní etapu, která je neméně zajímavá.“

Dvaačtyřicetiletý chlapík s typickou bradkou srší energií. Mohl by přednášet, jak beze zbytku naložit s potenciálem, který sportovci úspěch na světové akci přinese.

Aleš Valenta se zlatou olympijskou medailí.

Aktivní kariéru ukončil před osmi lety kvůli vleklým potížím se zády. Začínal jako nadějný gymnasta, který se potil v tělocvičnách. „Jenže pak mi odešel trenér a bylo po srandě,“ vzpomíná s odstupem času.

Koketoval s myšlenkou, že se vrhne na dráhu atleta. Byl odhodlaný, se sportem se loučit nechtěl. A pak mu padly do oka lyže.

„S akrobatickým lyžováním jsem začínal v patnácti letech, což je trošku úsměvné. Vemte si třeba krasobruslařky, ty nejsou v patnácti na olympiádě a všichni jim opakují, že už nemohou nic velkého dokázat,“ přemítá nad netradičním osudem Valenta. „Akrobatické skoky jsou sportem druhé šance pro všechny, kteří mají základy z jiných akrobatických sportů.“

Zlato ze Salt Lake City je jeho nejvýznamnějším úspěchem. Na medaili sahal i o čtyři roky dříve v Naganu, ovšem tehdy ještě marně – skončil čtvrtý. Na mistrovství světa je jeho maximem páté místo. Ve Světovém poháru byl dvanáctkrát na stupních vítězů.

Ze šampiona mediální hvězdou

Teď už ale Valenta bojuje na jiném poli. Stal se symbolem telefonního operátora, jeho tvář se v nadživotní velikosti usmívala na billboardech u silnice.

Nyní pracuje v rádiu Frekvence 1, k tomu uvádí společenské akce, moderuje pořady na České televizi. Jak jinak než se sportovní tematikou. Jméno Aleš Valenta má stále jiskru. I třináct let po senzačním triumfu.

„Sešlo se víc faktorů, které za tím stojí. Jedna z nich je bezesporu můj výkon. Zadruhé jsem tehdy v Salt Lake City byl jediným Čechem, co získal zlato. Podobně to měli třeba hokejisté v Naganu. Měl jsem i štěstí, že lidi můj sport zajímal. Bylo to něco nového, neokoukaného.“

Valenta spustil ve sportovním marketingu revoluci. Chodily mu desítky nabídek na spolupráci. Vícebojař Roman Šebrle si dokonce po hrách v Aténách posteskl: „Bohužel jsem neprodal zlato jako Aleš Valenta.“

Grafika: Aleš Valenta

Po triumfech se z hvězdné scény postupně vytráceli i další mistři svého řemesla – Železný, Kašpárková, Změlík...

Valenta prorazil díky svým mimosportovním znalostem, chytrosti i cílevědomosti. Na život „poté“ se připravoval už dlouho předtím, než dal profesionálnímu sportu nadobro sbohem.

„Nikdy jsem nebyl ten typ, co dlouho spí, pak jde na trénink, po něm si jde zase lehnout a večer na závod. To mě nebavilo,“ přiznává. „Pořád jsem něco vymýšlel.“

A druhým dechem doplňuje: „Jsem dítě štěstěny. Věděl jsem, že chci dělat sportovní marketing. K ostatnímu jsem přišel vlastně náhodou. Potkával jsem suprové lidi, kteří mě motivovali. Pobízeli mě, ať se zlepšuji. To mě hrozně zocelilo. Vybavuje se mi účast ve Star Dance, kterou jsem nejprve odmítl, protože jsem měl kupu jiných starostí. Ale za rok už jsem na nabídku kývl. Chtěl jsem to zkusit i za cenu toho, že bych se ztrapnil. Jinak bych si to celý život vyčítal. Výzvy mě baví.“

Sláva i miliony

Rodák ze Šumperka si rok po úžasném triumfu vydělal podle marketingových expertů 12 milionů korun.

„Využil jsem všech možností. Člověk musí mít cíle i v životě. Je to o jeho nastavení. Každý, kdo dosáhne nějakého úspěchu, a to nejen sportovního, dostane klíč. A je jen na něm, jakou bránu sním otevře. Já osobně jsem si vybral dobrý tým lidí a byl jsem realista. Věděl jsem, co můžu a naopak do čeho bych se raději pouštět neměl. Výhodou bylo, že jsem nebyl dvaceti - ani dvaadvacetiletý mladík. Plus minus jsem tušil, kdy a co přijde.“

O SERIÁLU

Nový seriál Šampioni po letech přináší příběhy sportovních hvězd let minulých o tom, jak je těžké se srovnat s koncem kariéry a najít nové místo, smysl a uplatnění v „civilním“ životě. Na stránkách Lidovky.cz budeme přinášet nové díly vždy v pátek ráno.

V příštím díle se podíváme, jaký je osud šampiona ve výslužbě v podání akrobatického lyžaře Petra Jirmuse.

Obě své životní cesty nerad porovnává, každá má něco do sebe. „Teď jsem více s rodinou a nemusím tolik cestovat, i když na druhou stranu mě poznávání nových zemí dříve hrozně naplňovalo. Jde to jedno s druhým,“ říká Valenta, který se v roce 2003 oženil s modelkou a moderátorkou Ester Černou. Spolu mají dvě děti.

Hrdě se hlásí i k Acrobat Parku ve Štítech – obrovskému sportovnímu komplexu se skokanskými můstky i částí pro odpočinek.

Areál začal budovat v roce 2001, z drtivé části z vlastních peněz. „Věděl jsem, že mě to bude z finančního pohledu hodně bolet. Ale byl to můj sen a chtěl jsem si ho splnit.“

Pozdější výnosy mu finanční trhliny částečně zalepily, přesto projekt výrazně nevydělává.

Na to Valenta jen mávne rukou: „Víte, nikdy jsem to nedělal kvůli penězům. Těší mě, že u nás trénují děti, na pobyty přijíždí skupiny ze zahraničí. V létě se tam vždy rád vracím, kdokoliv si u nás může nazout lyže nebo snowboard a skočit do vody. Je to bezpečné. Já jsem si minule skočil se svým synkem. Úžasný zážitek.“

Velký rozhovor s Alešem Valentou o jeho začátcích i výchově mladých sportovců čtěte v sobotním vydání Lidových novin.

GRAFIKA: Aleš Valenta