Celý rok dřel a jeho nadšení a tréninková píle už přinášejí plody. Před dvěma týdny se on a jeho kamarád a manažer Petr Budínský vrátili ze Sydney. Na mezinárodním mistrovství Austrálie Miroslav Smrčka pokořil dva limity pro účast na letním světovém šampionátu zrakově postižených plavců v Glasgow na tratích 50 metrů kraul a 100 metrů znak. Na té delší zároveň splnil limit pro paralympiádu v Riu 2016.
Už vykročil za svým snem. Cesta do Sydney ale byla důležitá ještě v jednom směru – těsně před závody tam získal mezinárodní plaveckou licenci, kterou dosud neměl a která je klíčová pro účast na velkých závodech.
SPECIÁL LN POHNUTÉ OSUDY KUPUJTE ZDE |
„Teď prý už můžu začít vyhrávat,“ líčí a svoje vyprávění prokládá humorem. „Taky se mě ptali, jestli jsem na něco alergický. Tak jsem řekl, že na svoji bývalou tchyni, čímž jsem je rozveselil,“ dodává Smrčka, který je už několik let rozvedený a v Ústí nad Labem žije sám.
Smrčka dokládá, že ani ztráta zraku nemusí znamenat život v depresích a smutku. „V Austrálii jsem žádnou hezkou ženskou neviděl,“ řekne třeba.
„Nebo při tréninku navrhne, aby s ostatními plavci hráli na slepou bábu, aby měl aspoň nějakou výhodu,“ přiblíží Budínský kamarádův smysl pro legraci.
Zprvu však Smrčka humor postrádal, z jeho příběhu až mrazí. Před třemi a půl lety přišel o zrak nikoli postupně, ale náhle, doslova přes noc. Pak už byla jenom tma.
„Ráno jsem se probudil a šel rozsvítit, ale zhasnuto bylo pořád. Takže mi to začalo docházet,“ vybavuje si.