Vítkovice začaly aktivně a vytěžily z toho ve třetí minutě vedení zásluhou Lukáše Hrubého. Ostravané pokračovali v aktivitě, ale další velké šance v opatrněji hrané úvodní třetině dlouho chyběly. V 16. minutě v přesilovce Střešovic Von der Pahlenův bekhendový pokus Souček kryl a odolal při dalším tlaku Pražanů.
Druhá část byla na zajímavé okamžiky bohatší a ve 32. minutě vyrovnal z otočky Fridrich. Za 65 sekund opět slavili vedení Ostravané. Ze standardní situace přihrál Patrik Suchánek volnému Kološovi, proti jehož střele neměl Kafka šanci. Za necelou minutu pomohla Tatranu po Tokošově střele tyč. Ve 39. minutě úřadující šampion smazal ztrátu - po rychlé kombinaci uvolnil Ondrušek Fridricha, který překonal Souška střelou pod horní tyč.
Zápas gradoval ve třetí třetině. Nejdříve se dostal do náporu Tatran a ve 44. minutě jej Garčar poslal poprvé do vedení. To mu však vydrželo jen 12 sekund, než se trefil Matúš. Odpovědět mohl Ondrušek. Ve 49. minutě opět vedly Vítkovice. Jankulár po průniku oklamal gólmana, balónek do prázdné branky sice nezasunul, ale dorážející Řezanina už ano.
V O2 areně byla rekordní návštěva
Před rekordní návštěvou na ligovém zápase českých halových sportů, která překonala rozhodující duel o titul házenkářů v roce 2000 mezi Frýdkem-Místkem a Karvinou (7500 příznivců), vyrovnal v 56. minutě Natov.
Tatran vybojoval třetí titul v řadě při Heczkově vyloučení, když po přihrávce Podhráského sebral Vítkovicím naděje Fridrich. Reprezentační kapitán se v play off potýkal se svalovým zranění, ale přesto byl hrdinou superfinále.
Vítkovičtí si před vyloučením v prodloužení na sudí Petra Černého a Jiřího Janouška nestěžovali. "Pískali úplně skvěle, patří mezi nejlepší na světě.
Nemá cenu rozebírat, jestli to faul byl nebo nebyl, prostě jsme hráli oslabení," řekl trenér Vítkovic Radomír Mrázek. "Mě nejvíc štve, že nám ten válečný veterán (Fridrich) dal tři góly. Přirovnal bych to k tomu, když jsme měli (při titulu v roce 2009) Dana Foltu. On je Milan z brankoviště neodstavitelný, pokaždé z toho byla gólovka." Mrázek ocenil atmosféru superfinále. "Byla to vydařená akce a nezapomenutelná atmosféra, pro nás je ten konec samozřejmě neveselý," navázal Mrázek. "Zápas byl úplně vyrovnaný. Tím, že se hrálo na jedno utkání, každý chtěl mít každou situaci pod kontrolou. Málo se riskovalo, držel se hodně balónek a šlo se do prodloužení. A tam už se to prostě musí a oni už vědí, když se musí," řekl na adresu Střešovic, kterým dokázaly v devatenáctileté historii soutěže sebrat titul čtyřikrát právě jen Vítkovice.
Střešovicím se nedařilo
Střešovice stejně jako v minulých sezonách zlomily soupeře, přestože se pro ně zápas nevyvíjel příznivě. "Skoro celý zápas jsme dotahovali, herně se nám nedařilo, necítil jsem, že je to náš den. Soupeř hrál výborně a zase jsme to utrhli naším srdcem. Z třetí přesilovky, naší největší zbraně, jsme se prosadili," uvedl trenér Střešovic Jan Zahalka.
Byl dlouho proti myšlence superfinále, i nadále by raději hrál ve finále klasické série, ale zápas si maximálně užil. "Byl jsem skeptický, ale dnešek mě přesvědčil, že to smysl má. Přišlo skoro osm tisíc lidí, to je obrovský úspěch pro florbal. Navíc zápas byl koukatelný, protože emoce a napětí bylo obrovské. Je pro nás o to sladší, že se nám podařilo vyhrát, a ještě takovým způsobem," doplnil Zahalka. Jeho tým se tradičně přesunul k oslavám do restaurace U Buldoka.
