Bývalému gymnastovi zapsali 187 cm ve skoku do dálky z místa, 63 kliků, 23 shybů, 68 přeskoků švihadla a 10 výmyků na hrazdě. "Doufal jsem, že bych mohl vyhrát, a splnilo se mi to," řekl šampion, který denně cvičí v Sokole, kde vede místní děti. "Musím se udržovat pohybem, jak jinak v našem věku," dodal.
Motivaci měli všichni podobnou, nicméně její části se lišily. "Když pan Saudek udělal sedm výmyků a moderátor řekl, že to bude asi nejvíc, kousl jsem se. Vždyť on není gymnasta! Tak jsem jich udělal deset," přiblížil Cibula.
Právě Jan Saudek, druhý v pořadí, se zase spletl a udělal 64 kliků, ovšem mimo plastovou láhev, které se soutěžící při každém kliku museli dotknout hrudí. "Tak jsem se při tom vyplival, že o deset minut později už jich bylo jen 51. Ale moje chyba," uznal Saudek, který stačil i žertovat. "To dělají ty ženské!" smál se uličnicky, když mu napočítali 160 přeskoků přes švihadlo.
Ve vtipkování mu sekundoval šéf soutěže Josef Baloun, který nakonec rozdával všem jedenácti soutěžícím diplomy i čtvrtlitrové lahvičky vína. "To není pro vás, ale pro vaše rodiče, že byli tak hodní a umožnili vám účast," pravil s kamennou tváří a nejvíc rozesmál Miroslava Zelinku z Prahy, nejstaršího účastníka. Jeho výsledky? Dálka 91 cm, 14 kliků, tři shyby, tři přeskoky švihadla a konečné deváté místo. V 85 letech!
ROZHOVOR S JANEM SAUDKEMNezabalit to ani po sedmdesátce * LN Jste známý tím, že stále cvičíte a posilujete. Potřeboval jste se na soutěž připravovat? Kdepak. Jen jsem, nezávisle na téhle soutěži, v létě kvůli televizi trénoval dvojšvihy se švihadlem a něco z toho mi zůstalo. Jinak chodím třikrát týdně cvičit na hřiště TJ Pankrác, ale to je normální. * LN Nyní jste po 160 skocích přes švihadlo předvedl navíc čtrnáct dvojšvihů. Výtečný výkon... Před dvaceti lety jsem jich udělal sto. Upadá to, ale co říkal Lenin? Trénovat, trénovat, trénovat. * LN Co pro vás teď bylo nejhorší? Skok do dálky z místa, to jsem nedělal desítky let. A dobře mi nešly shyby, nevím proč. Někteří chlapci to dělali podhmatem, já to pak zkusil taky, abych jich udělal víc... Na tom nezáleží, všichni byli úžasní a ať se tady za rok sejdeme zase. Co za rok, za deset let taky! (úsměv) * LN Působíte neobyčejně vitálně. Jaký na to máte recept? Nikdy to nezabalit, ani po sedmdesátce. A hodně chodit. Já nachodím přes čtyřicet kilometrů týdně, z pražského bytu v Braníku do ateliéru na Žižkově to mám sedm kilometrů, zpátky dalších sedm. Dobré je i plavání a vůbec nejlepší je jízda na kole. V Praze je třeba jezdit opatrně, ale kolu se nic nevyrovná. * LN Nyní vás přišla povzbudit vaše partnerka Pavla Hodková s osmiměsíční dcerkou Annou Marií. Kolik vlastně máte potomků? Mám dojem, že deset, ale možná jedenáct. (úsměv) Anna Marie je nejmladší, doufám ale, že není poslední. Pak mám dva kluky kolem dvou let, každého s jinou maminkou, další děti už jsou dospělé. A mám několik vnoučat, a dokonce i pravnoučata. Na tom ale tolik nezáleží, ne? Hlavně že se nás při soutěži sešlo tolik, jedenáct je víc než čtyři, což hrozilo ještě před dvěma týdny. Kéž by nás příští rok bylo dvakrát víc. * LN Překvapilo vás něco při soutěži? Ano, a příjemně. Všichni chlapci jsou v dobré formě. A vlastně je dobré, že jsem nevyhrál. Aspoň si nikdo nemůže myslet, že to Pepa Baloun, hlavní organizátor, který taky chodí na Pankráci cvičit, udělal pro mě, abych vyhrál. Víte, v našem věku jsme už trochu zlomyslní. * LN To se vás ale netýká, ne? Ale jo. Když mi jedna dáma loni na pankráckém hřišti oznámila, že Karel Gott má další dceru, radostí jsem na hrazdě udělal dvanáct výmyků. To je ten adrenalin, protože já měl škodolibou radost. * LN Opravdu škodolibou? No jistě! Tak trochu... Přece proto, že se mu nenarodil syn! Nač to zapírat? Ale hlavně že je zdravá. Já mám teď taky holku a taky jsem rád, že je zdravá. Ale já ji chtěl! (smích) |
