Ráda by si ještě zahrála úplně poslední utkání před diváky. Na delší dobu už se ale Strýcová na turnaje vracet nehodlá. Soustředí se na těhotenství, porod a výchovu syna, jehož čeká s přítelem Petrem Matějčkem.
A pak... „Vysněná rozlučka by byla ve Wimbledonu, ale když to nevyjde, tak něco uspořádám tady v Česku,“ říká žena, která se může s klidem na duši ohlížet za svou dlouhou a pestrou sportovní poutí.
V lednu 2003 získala Strýcová svůj druhý juniorský titul na Australian Open a následně se stala profesionálkou. V srpnu 2004 reprezentovala na olympiádě v Aténách.
O patnáct let později na milovaném Wimbledonu pronikla do semifinále singlu, kde na slavném centrkurtu podlehla až legendární Sereně Williamsové.
  |
A ve čtyřhře s kamarádkou Sie Šu-wej o víkendu dokonce dokráčela až k vysněnému poháru. Stala se číslem 1 na deblovém žebříčku.
Na dvorcích si plnila sny. Přispěla k pěti českým vítězstvím ve Fed Cupu. S vrstevnicí a odvěkou známou Lucií Šafářovou v Brazílii dosáhla na olympijský bronz.
Na jaře 2013 se dokázala vrátit po trestu za nevědomý doping. Přemáhala bolest opotřebovaného těla. Protloukla se do Top 20.
Budila emoce výbušným chováním na kurtu. Někoho pohoršovala výrazy, které nepatří do spisovné češtiny. Zuřila, když jí kamarádka Karolína Plíšková přetáhla kouče Tomáše Krupu.
V žádném případě ovšem nepůsobila tuctově. Lišila se svým stylem, navzdory drobné postavě se vrhala na síť. Běhala, padala, skákala.
V rozhovorech se zdatně vyhýbala frázím. Mluvila zajímavě, upřímně. Vtipně! Každopádně se stala naprosto jedinečnou a vesměs uznávanou osobností WTA Tour.
Se svou profesí se neuměla jen tak rozžehnat. Aby mohla pokračovat, každý podzim se znovu vrhla do úmorné dřiny, kterou rozhodně nezbožňovala.
„Chvilku jsem byla smutná, ale konec přišel přirozeně a v mém věku už není nějak výjimečný.“
Z tenisového prostředí nadobro nezmizí. Není pochyb, že se do něj v nějaké roli vrátí.
Teď ji ovšem čeká snad ještě důležitější poslání.
