Konflikt vyvolal tah vlámských stran, jejichž zástupci v právním výboru federálního parlamentu prosadili zákon, který by měl dvojjazyčný volební obvod okolo Bruselu připojit k regionu Flander. V praxi by to znamenalo zbavit zhruba sto tisíc francouzsky mluvících Belgičanů jejich práva volit frankofonní strany a komunikovat s úřady ve francouzštině.
Ačkoli jde jen o verdikt výboru a frankofonní poslanci už aktivizovali „ochrannou“ proceduru, která další postup zákona na 120 dní zmrazí, symbolicky jde o zásadní řez do vztahu mezi oběma jazykovými komunitami.
Volební okrsek, který pojí Brusel a 35 vlámských obcí, je nášlapnou minou od počátku jazykového rozdělení země v 60. letech 20. století a řešení, jak administrativně naložit s lidmi, kteří územně spadají pod Flandry, ale jazykově i k Valonsku, se zatím nenašlo. Politické strany okolo okrsku bezradně přešlapovaly, až nyní Vlámové bouchli do stolu. Poprvé v historii využili své čisté početní převahy v parlamentu k prosazení „nepřátelského“ hlasování proti „těm druhým“.
Na konsenzuální Belgii je to nezvyklý postup, za nímž frankofonní politici nevidí nic jiného než další krok směrem k rozdělení země. Strach z konce belgického státu ostatně stojí za rekordním bezvládím. Federální vládu se pokouší sestavit čtveřice křesťansko-liberálních stran, a zatímco ideově mezi nimi není sporu, rozděluje je klasický vlámsko-valonský spor. Vlámská část v čele s možným premiérem Ivesem Letermem chce další oslabení federace ve prospěch regionů, frankofonní strany říkají ne.
Mají pro to dobrý důvod: Letermovi lidovci požadují přesun sociálního systému pod regionální vlády, což není nic jiného než zavedení dvojích sociálních dávek a dvojích podpor v nezaměstnanosti či mateřských dávek v Belgii. Pro chudší Valonsko by to znamenalo zastavení nebo přinejmenším velké seškrtání dvacetimiliardového šeku, který bohatší Flandry každý rok pošlou Valonům právě na sociální dávky. Protože Valoni jsou proti a odmítají se bavit i o zmíněném okrsku, Vlámové zkusili test silou. „Jsem nadšen,“ okomentoval hlasování vlámský poslanec Gerolf Annemans, zatímco Valon a šéf liberálů Didier Reynders si ulevil: „Nemůžu žít v zemi, kde jedna entita hlasuje záměrně proti druhé.
Pokud bude ústavní krize pokračovat dlouho, mohla by být první obětí evropská smlouva: vyvstane otázka, kdo ji za Belgii podepíše.
Ačkoli jde jen o verdikt výboru a frankofonní poslanci už aktivizovali „ochrannou“ proceduru, která další postup zákona na 120 dní zmrazí, symbolicky jde o zásadní řez do vztahu mezi oběma jazykovými komunitami.
Volební okrsek, který pojí Brusel a 35 vlámských obcí, je nášlapnou minou od počátku jazykového rozdělení země v 60. letech 20. století a řešení, jak administrativně naložit s lidmi, kteří územně spadají pod Flandry, ale jazykově i k Valonsku, se zatím nenašlo. Politické strany okolo okrsku bezradně přešlapovaly, až nyní Vlámové bouchli do stolu. Poprvé v historii využili své čisté početní převahy v parlamentu k prosazení „nepřátelského“ hlasování proti „těm druhým“.
Na konsenzuální Belgii je to nezvyklý postup, za nímž frankofonní politici nevidí nic jiného než další krok směrem k rozdělení země. Strach z konce belgického státu ostatně stojí za rekordním bezvládím. Federální vládu se pokouší sestavit čtveřice křesťansko-liberálních stran, a zatímco ideově mezi nimi není sporu, rozděluje je klasický vlámsko-valonský spor. Vlámská část v čele s možným premiérem Ivesem Letermem chce další oslabení federace ve prospěch regionů, frankofonní strany říkají ne.
Mají pro to dobrý důvod: Letermovi lidovci požadují přesun sociálního systému pod regionální vlády, což není nic jiného než zavedení dvojích sociálních dávek a dvojích podpor v nezaměstnanosti či mateřských dávek v Belgii. Pro chudší Valonsko by to znamenalo zastavení nebo přinejmenším velké seškrtání dvacetimiliardového šeku, který bohatší Flandry každý rok pošlou Valonům právě na sociální dávky. Protože Valoni jsou proti a odmítají se bavit i o zmíněném okrsku, Vlámové zkusili test silou. „Jsem nadšen,“ okomentoval hlasování vlámský poslanec Gerolf Annemans, zatímco Valon a šéf liberálů Didier Reynders si ulevil: „Nemůžu žít v zemi, kde jedna entita hlasuje záměrně proti druhé.
Pokud bude ústavní krize pokračovat dlouho, mohla by být první obětí evropská smlouva: vyvstane otázka, kdo ji za Belgii podepíše.
