Lidovky.cz: Jak nyní fungujete?
Nacházím se daleko od provincie Chu-pej (Wu-chan je hlavním městem této provincie, pozn. red.), kde je jen málo případů nakažených, takže jsem v klidu. Život tu funguje normálně. Jenom je jasné, že se mnoho lidí snaží žít opatrně. Bydlím teď v hostelu a čekám, jak se situace vyvine. Jsem v kontaktu s ambasádou, s přáteli, co ve Wu-chanu zůstali. A samozřejmě s rodinou.
Lidovky.cz: Návrat do Wu-chanu vzhledem k vyhlášené karanténě bude složitý. Jak hodláte postupovat?
Vrátit se do Wu-chanu teď nelze. Sám nevím a dopředu neplánuji. Vypadá to, že město bude zavřené minimálně dva měsíce.
První Čech je v péči lékařů kvůli podezření na koronavirus. Leží v karanténě ve vietnamské nemocnici |
Na jednu stranu se počet nemocných, mrtvých, ale i vyléčených denně rychle zvyšuje, na druhou stranu od včerejška (soboty) se zavřely parky, muzea, galerie, některé tělocvičny a tak dále. K tomu mně samotnému už měřili na nádraží a v metru teplotu asi čtyřikrát, takže vláda dělá všemožné kroky, aby se nákaza nešířila a nemocní se dostali do nemocnice.
Teď se dá jen čekat, jak dlouho vše potrvá. Problém je, že inkubační doba je dle mně dostupných informací až 12 dní a na svátky mnoho lidí vyjelo za rodinou do různých blízkých i vzdálených provincií, takže se u nich může projevit nemoc později a někoho mohou nevědomě nakazit. Lidé jsou však vedeni k obezřetnosti u sebe, k tomu aby sledovali druhé a v případě příznaků jim doporučili jít do nemocnice. Lidstvo porazilo i mor v Itálii v 17. století - a to nebyly dnešní možnosti a lékařství -, takže se všechno bezpochyby vyřeší, jen je otázka, za jak dlouho.
Lidovky.cz: Jak postupujete, pokud jde o hygienu?
Nosím roušku, mám v kapse dezinfekci, používám jednorázové hůlky. Koupil jsem si vitamíny a různé bylinné čaje na podporu imunity. Myji si často ruce a nechodím moc do míst, kde je větší koncentrace lidí a nevětrá se tam. Na nikoho moc nesahám a nenechám nikoho, aby sahal na mne.
Lidovky.cz: Jak jsou na tom obchody s hygienickými potřebami, potravinami, ale i léky?
Mimo Wu-chan je všeho dostatek, jen roušky v lékárnách mizí rychle, ale denně se doplňují. První dny ve Wu-chanu lidé v panice vykoupili, co mohli. Ale nyní, podle toho, co se ke mně dostalo, je zase zásob dostatek. Na univerzitě je obchod s potravinami a roušky se studentům rozdávají. Nevím o nikom mezi spolužáky nebo jinými známými, kdo by měl problém.
Lidovky.cz: Uvedl jste, že jste v kontaktu s českou ambasádou. Co vám její zástupci poradili?
Bylo mi doporučeno čekat a sledovat informace na stránkách ambasády, Mezinárodní zdravotnické organizace (WHO) a snažit se dodržovat hygienické návyky. Pokud bych cokoliv potřeboval, tak můžu zavolat a pomůžou mi.
Lidovky.cz: Když říkáte, že jste nedávno odjel z Wu-chanu, jak na vás reagují? Mají lidé strach?
Pokud to není nutné, raději to nikde neříkám. Mám český pas a tím je to vyřešené, jsem Čech a ne člověk z Wu-chanu. Ale dokud mi nedošlo, že se lidé přirozeně bojí, tak jsem skutečnost sděloval - a například mi zrušili jedno ubytování a nebo se ode mne drželi dál. Pokud už to říci musím, tak hned dodám, že už jsem pryč déle, než je inkubační doba viru.
Lidovky.cz: A co vy, bojíte se, že byste se mohl nakazit?
Nebojím. Zpráva se objevila ve Wuchanské univerzitě už někdy v polovině prosince. Od té doby jsem se vyhýbal postiženým lokalitám a snažil se žít opatrně. A také mám víru.
Kdybych se začal bát, tak si jen přihorším, psychika a tělo fungují propojeně a vzájemně se ovlivňují. A kdybych žil v paranoie, tak bych si vůbec neužil krásy S’-čchuanu, viděl bych kolem sebe jen nemoc, a to by bylo strašné.
Lidovky.cz: Vrátil byste se radši do Česka?
Vrátit se nechci, pokud to nebude bezpodmínečně nutné. Studijní výjezd bych tu rád nějakým způsobem dokončit. No a teď se konečně zase oteplí, na to jsem čekal celou zimu.
Lidovky.cz: Jak o události referují čínská média?
Možná to ze začátku podcenili, ale je to těžké. Je třeba si uvědomit tu obrovskou masu lidí. A když začne panikařit obrovský dav, je to náročná situace. Já osobně věřím, že doufali, že se to vyřeší v počátku a v klidu. No a v momentě, kdy se prokázal přenos z člověka na člověka a už bylo nutné jednat, tak se o tom začalo mluvit a Wu-chan se zavřel.
Vzhledem k tomu, že první den, co se informace o koronaviru objevily v západních zprávách, už jsem o tom slyšel v restauraci a na ulici mluvit mnoho Číňanů mimo Chu-pej, mám pocit, že informovanost byla dost rychlá. Teď jsou v médiích zprávy naopak často a velmi důrazné. Je potřeba na situaci upozorňovat, aby ji lidé nebrali na lehkou váhu, dávali na sebe pozor a virus se dál nešířil.
