Čína chce ochromit vojenský průmysl USA omezením vývozu ‚vzácných zemin |
Mezi Čínou a Británií to od začátku února opět jiskří. Dlouho akumulované napětí mezi zeměmi se nově převedlo do velmi konkrétního sporu o licence poskytované veřejnoprávním médiím na půdě obou zemí.
Vše začalo tím, že britský regulátor Ofcom odebral vysílací licenci čínské státní televizi CGTN. Došel totiž k závěru, že televizi neprovozuje vydavatelská společnost, nýbrž politické uskupení – Komunistická strana Číny. To podle Ofcomu zakazuje britský zákon o rozhlasovém a televizním vysílání.
A čínská odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Peking nejdřív vyzval britskou veřejnoprávní televizi BBC, aby se omluvila za to, jak její kanály informovaly o epidemii koronaviru.
Televize měla mimo jiné ve své reportáži o protiepidemických opatřeních v Číně použít archivní záběry z protiteroristického cvičení, čímž se podle Pekingu dopustila zkreslení. Bylo jí tedy doporučeno, aby „přestala informovat s ideologickým podtextem, očerňovat Čínu, začala dodržovala profesní etiku a dělala objektivní a vyvážené zpravodajství o Číně“.
Když BBC omluvu odmítla vydat, Čína její vysílání na své půdě prostě zakázala. Dva novináři agentury Reuters žijící v „Říši středu“ uvedli, že při přepnutí na příslušný kanál se nyní objevuje prázdná obrazovka. „Zklamalo nás, že se čínské úřady rozhodly vydat touto cestou,“ uvedla k tomu mluvčí britské stanice v prohlášení. „BBC zprávy ze světa podává férově, nestranně a nezaujatě,“ podtrhla mluvčí.
Jak velkou změnu znamená zákaz BBC v praxi, je otázkou. V Číně totiž její vysílání nebylo součástí naprosté většiny balíčků televizních programů. V některých mezinárodních hotelech bylo dříve možné sledovat zpravodajství stanice BBC World News. Ta Pekingu v minulosti šlápla na kuří oko i reportážemi o násilí na menšinových Ujgurech. Informovala, že až na 2 miliony Ujgurů již mělo být umístěno do de facto koncentračních táborů, kde dochází k všeobecnému potlačování lidských práv, mučení a masovému znásilňování ujgurských žen.
Ještě před pár lety však nebyly vztahy mezi Londýnem a Pekingem takto chladné. Například v roce 2015 se čínský prezident Si Ťin-pching na oficiální státní návštěvě v Londýně projel s britskou královnou ve zlatém kočáře. Takové pocty se nedostalo ani americkým prezidentům Baracku Obamovi a Donaldu Trumpovi.
  |
Po bezmála šesti letech jsou však britsko-čínské vztahy téměř na bodu mrazu. Pobrexitová země totiž hledá své nové místo ve světě. Najít ho chce v pozici globálního ekonomického centra, ale také ochránce lidských práv. Důvodů zhoršení vztahů mezi Pekingem a Londýnem je hned několik. Zaprvé jde o ekonomické záležitosti. Číně totiž velmi záleželo na tom, aby bylo její polostátní společnosti Huawei umožněno budovat na britských ostrovech síť 5G. Britové na nabídku Pekingu původně kývli, ale loni na nátlak Američanů od svého rozhodnutí upustili, a Huaweii přístup na svůj trh s telekomunikacemi zakázali.
Dalším jablkem sváru je bývalá britská kolonie Hongkong, která v Číně coby autonomní oblast požívala až donedávna relativní svobodu. Po loňském zavedení takzvaného bezpečnostního zákona, který umožňuje vydávání Hongkongčanů do Číny, ale bývalá kolonie o výsady prakticky přišla. Tisíce Hongkongčanů již využily britské nabídky k zisku občanství, a odešly do Spojeného království.
Kromě přístupu k Číně se nový britský směr zahraniční politiky projevuje i ve zostřené rétorice vůči Rusku. I v tomto směru se Britové nově snaží přimknout spíše k USA, než k Evropě.
