Pokud by měl pravidelný čtenář Lidového deníky (žen-min ž ́-pao), případně Global Times (chuan-čchiou š ́-pao), porovnat jejich titulní stránky při výročí Maova úmrtí s těmi, které vyšly například při výročí založení KS Číny, musel by uznat, že rozdíl to je velký. Například Lidový deník v anglické ani čínské verzi vypadal téměř jako v kterýkoli jiný den.
  |
Pokud by pak tento čtenář chtěl jít na Náměstí nebeského klidu v Pekingu s cílem zjistit, zda se koná nějaká velká akce na poctu zakladatele Čínské lidové republiky, odešel by s nepořízenou. Mohl by sice vystát frontu do Maova mauzolea nebo si koupit triko s revolučním portrétem Mao Ce-tunga, ale i k tomu by bylo často přitištěno „období velkého chaosu“. I když se tentokrát dokonce slaví kulatiny, čínská vláda by je, zdá se, nejraději přešla mlčením.
Mega-Mao.
Podle zdrojů blízkým čínským oficiálním místům se dokonce za zavřenými dveřmi řeší, zda z Pekingu nevystěhovat Maovo nabalzamované tělo. To je, podobně jako to Leninovo v Rusku, již značnou dobu vystaveno v mauzoleu na nejrušnějším náměstí hlavního města. Důvod vystěhování by ale nejspíš nebyl nějaký investiční plán a development, ale spíše snaha čínské vlády odsunout Maa z centra. Nejen geografického, ale i politického a společenského. Jako zajímavost, dokumentující tento vývoj, můžeme připomenout odstranění gigantické sochy Mao Ce-tunga, která v provincii Che-nan vydržela stát sotva pár dní. Páteční oslavy tak nakonec byly spíše lidovou iniciativou.
Východ nerudne
Zavinil smrt 80 milionů lidí. Přesto Čína na Mao Ce-tunga vzpomíná jako na symbol jednoty |
Mimo Peking se ale slavilo. Lidový deník v sobotu ráno například přišel s reportáží ze Šao-šanu, Mao Ce-tungova rodiště. Tam se shromáždilo několik tisíc lidí, aby uctilo Maovu památku. Mnozí z nich během Kulturní revoluce v 60. letech sloužili jako Rudé gardy, tedy původně studenti a hlavní síla zamýšlené revoluce čínského proletariátu. Mao Ce-tung poté vyslal tyto studenty na chudý venkov, aby se učili od rolníků. Přesto mnozí pamětníci na Maa nedají dopustit. Stěžují si na současnou sociální nerovnost, korupci a také, jak to Číňané dělají již tisíce let, pokleslou morálku. „Opouštění Mao Ce-tungových myšlenek je čím dál větším důvodem korupce, kterou dnes máme,“ řekl Nan Si-ma, jeden z levicových komentátorů. V tom je právě problém, zatímco čínská vláda chce za každou cenu udržovat status quo a „stabilizovat společnost“, Mao Ce-tung symbolizuje revoluci a třídní boj.
Například Wang Š ́-ťi byl také rudým gardistou a v roce 1966 dle svých slov „přislíbil tento život Mao Ce-tungovi“. Nedávno založil politickou stranu Obránců Mao Ce-tungova lidu, ale hned před druhým sjezdem stranu rozpustila bez udání důvodů čínská policie. Současně ale maoisté a neomaoisté, kteří přísahají věrnost straně a současnému prezidentovi, jsou pro vládu vítanou posilou, napsal již dříve The New York Times.
Poslední velká akce, kde byla využita Mao Ce-tungova symbolika, se konala v květnu tohoto roku. Šlo o operu oslavující revoluční myšlení a při které se objevovala hesla jako „poražte americké útočníky“ a „Mao Ce-tung je věčně svítící slunce“. Současně na pódium reflektory svítila podobizna nynějšího prezidenta Si Ťin-pchinga. Tato kulturní akce byla zkritizována zevnitř strany i z veřejnosti a objevilo se mnoho teorií, co to mělo znamenat. Možné je to, že šlo o snahu frakce uvnitř strany současného prezidenta poškodit tím, že ho přirovnají k Mao Ce-tungovi a jeho kultu osobnosti.
Australská města po stížnostech zrušila koncerty oslavující Mao Ce-tunga |
Před nebezpečím kultu osobnosti čínská média přitom varují vytrvale (alespoň když se píše o Mao Ce-tungovi). I v sobotní reportáži, popisující výše zmíněné oslavy v Šao-šanu, nechybělo „varování expertů“ a také odsouzení Kulturní revoluce. Ta je přitom v Číně víceméně tabu. Když například chtěli čínští pamětníci 16. května oslavit 50 let od vyhlášení Kulturní revoluce, museli jít do „kapitalistického“ Hongkongu, protože vláda oslavy nepovolila a i média se většinou snažila tématu vyhýbat.
I při pátečním jubileu ale platilo, že cenzoři na sociálních sítích a nejrůznějších diskuzních fórech neúnavně mazali příspěvky, které byly k „velkému kormidelníkovi“ příliš kritické nebo urážející.
V současnosti je těžké odhadovat, zda i s Mao ce-tungem se lze vypořádat mlčením a ignorací, přesto je to směr, který se čínské vedení rozhodlo zvolit. Kritizovat ho nemůže, jelikož by tím podkopávalo vlastní autoritu, chválit ho nemůže, jelikož by to mohlo znít pokrytecky a riskantně. Současně ale v Číně, podobně jako jinde, se objevují nostalgické vzpomínky spojené s kritikou současných poměrů.
