Nezapomeňte si přeřídit hodinky. O víkendu začíná letní čas, noc na neděli bude o hodinu kratší |
„Nevyjednává se. Je otázkou, zda se téma vůbec vrátí na jednací stůl, vývoj potvrdil, že se nejedná o prioritní téma,“ řekl František Jemelka, mluvčí ministerstva dopravy, kam změna času gesčně spadá.
Jako svoji labutí píseň nahrnul populární, až populistické téma do veřejného prostoru dnes již bývalý předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Bylo to před eurovolbami v roce 2019. Juncker chtěl Komisi asociovat s něčím lidským, co lze snadno představit, co vyvolává emoce. Přislíbil, že Evropa se střídaní času zbaví, předložil za Komisi patřičný návrh a žádal, aby členské státy urychleně dodaly své pozice. Najít se dají ve společenství starého kontinentu všechny: nechejme určitě letní čas, nechejme určitě zimní i nerušme střídání.
Podle harmonogramu, opakovaně posouvaného, měly členské země vyřknout stanoviska do loňského března. Jen tři státy domácí úlohu splnily. Lotyšsko, jež si přeje pokračovat ve stavu „věčného léta“, a Portugalci se Španěly, kteří nechtějí žádné změny. Na vrcholné úrovni se o tématu jednalo naposledy v prosinci 2019. To už se, zatím nenápadně, šířil koronavirus z Číny do zbytku světa. Od jara 2020 opanoval agendu.
Minimálně do konce června se na opomíjení tématu těžko něco změní, půlroční předsednictví Rady EU do té doby náleží Portugalsku, které, jak už padlo, diskuse na daný námět nepodporuje a ani nezařazuje na program. K nelibosti všech, kteří se až dva týdny srovnávají se změnou času, hlásí bolesti hlavy, únavu či deprese.
Víkend bude o hodinu kratší, začíná letní čas. Už příští rok to ale nemusí platit |
Sen mnohých, že se přestane šoupat rafičkami, tak ustrnul v bodě, že je tu stárnoucí návrh Evropské komise, aby se střídání času stalo uzavřenou kapitolou v učebnicích historie, ale víc nic. Návrh musí ještě projít Radou EU, kde jsou zástupci vlád všech členských států, a také hlasováním Evropského parlamentu. Dokud se obě tyto procedury neodehrají, přičemž jim musí předcházet, že si každá země ujasní, co by jí vyhovovalo, bude si zimní čas s letním i nadále předávat štafetu. A nikdo teď nezvládne odhadnout, kdy by to mohlo nastat. „Neboť se návrh již dlouhodobě neprojednává a nemáme signály o tom, že by se jednání měla rozjet,“ doplnil mluvčí Jemelka.
Při poslední rozpravě řada států žádala analýzu dopadů, když se přestane ubírat a přidávat hodina, Evropská komise to odmítla jako nepotřebné. Se zhruba stejnou ochotou pak jednotlivé země pokračují v přípravě rozhodnutí, co jim nejvíc vyhovuje. Nic je ani povinně nezavazuje k tomu, aby to udělaly ke konkrétnímu datu.
Teoreticky by mohla každá země postupovat dle vlastní preference, kdyby nebo až unijní směrnice o střídání času padne, ale nikdo si takovou anarchii nepřeje. Dělalo by to chaos v jízdních a letových řádech, v logistice. Čili nejenže se mají vydefinovat pozice členů EU, ve výsledku se musejí taky sjednotit. Pro představu: Poláci a Němci vyjádřili neoficiální afinitu k letnímu času, který by v zimě přinášel pozdější tmu. Zdejší vláda učinila před třemi lety nezávazný dotazník mezi svými členy, který vyšel ve prospěch zimního času. Měla se také uspořádat všelidová anketa na dané téma, ale těžko by mohla být závazná.
„Pro Českou republiku je klíčový harmonizovaný přístup a dohoda především se sousedními státy, abychom neměli rozdílný čas, koordinace s nimi bude rozhodující. Může však probíhat a bude mít smysl jedině v momentě, kdy budou jednání o návrhu v Bruselu. Přijmout rozhodnutí nyní by tak bylo předčasné a ukvapené,“ shrnul Jemelka.
