Sobota 16. října 2021, svátek má Havel
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Svět

Do Běloruska přichází ‚květinová revoluce’. Poslal bych na ně vodní děla, nikdy nezažili bídu, říká taxikář

Minsk, srpen 2020. Ženský protest poblíž stanice Němiha. foto: Tomáš Vlach, Lidové noviny

Reportáž
Minsk (od našeho zpravodaje) - Bělorusko zažívá něco, co čtvrtstoletí nepoznalo – hromadné protesty, k nimž se přidávají další a další lidé. Začalo to průvody žen po ulicích měst, teď stávkují továrny, policisté svlékají uniformy a protestující jsou na každém rohu. Je to začátek éry bez Alexandra Lukašenka?
  22:01

Jedno české pořekadlo zní: ráno moudřejší večera, v Bělorusku to ale ve čtvrtek bylo přesně naopak. Metropole Minsk se probudila do všedního rána, při cestě k rozhovoru jsem se pečlivě rozhlížel kolem sebe, zda na mě někde nevyskočí zatýkací komando. Kolem desáté ještě byl na stanici metra Puškinskaja, kde v noci na úterý zemřel jeden z demonstrantů, napjatý klid, jen dva ojedinělé páry si sem troufly přinést kytice. Pouhou půlhodinu poté ale už začínalo být všechno jinak.

Minsk, srpen 2020. Protesty.
Minsk, srpen 2020. Protesty.

Přejedu metrem o pár stanic dál na Němihu a nestačím zírat. Obrázek, který jsem po městě hledal celou středu, mám jako na dlani. Z parku se vynořil houf žen mávajících květinami, je jich asi 200 a jdou k nedalekému mostu. Působí všeobecné pozdvižení. Auta troubí, že není slyšet vlastní slovo, chodci se zastavují a zvedají ruce s prsty do V na znamení revoluce.

„Vyšli jsme za naše chlapce“

„Pojď, jdeme taky pro kytku,“ říká elegantní kráska své kamarádce a jdou si do květinářství na roku koupit každá po jednom karafiátu. Za chvíli pak cupitají s mávajícími květinami směrem k davu, který se mezitím zastavil na mostě a zdraví se s projíždějícími automobilisty.

Ohlížím se kolem a sleduji automobily. Ve středu večer jsem nedaleko odtud sledoval, jak těžkooděnci vedou jakéhosi zatčeného, sehnutého k zemi se zkroucenými rukama. Dávám pozor na každý mikrobus s černými skly, zda z něj nevyskočí policejní komando. Nic. Uff...  Kousek ode mě se osměluje místní novinářka s foťákem a natáčí rozhovor. Přidávám se. A vidím, že tato skupina není sama, ale objevuje se druhá, třetí, čtvrtá….

V tu chvíli kanály v síti Telegram ukazují, jak i lidé v Grodně, Brestu a dalších městech volají po konci Lukašenkovy éry a jeho odstoupení. Stávkují zaměstnanci několika běloruských podniků a režim už na ně neposílá zásahové jednotky. Není kde brát, asi půldruhého tisíce členů také nejsou supermani, aby pracovali ve dne v noci, i když dostávají tučné příplatky. V Minsku vystupuje proti násilnostem více než stovka lékařů. Ze státní televize odcházejí redaktoři, kvůli „lžím a násilí“ rezignuje moderátor Jevgenij Perlin a další jeho kolegové na prestižních postech.

Stovky podnikatelů v informačních technologiích vybízejí Lukašenka k rezignaci pod pohrůžkou odchodu ze země i se svými společnostmi. Na sociálních sítích se objevují videa, kde policisté svlékají uniformy nebo přesvědčují občany, že jsou s nimi a rozkazy k zákrokům už neuposlechnou. To je rozhodující moment, protože právě policejní složky a represivní aparát je to, na čem se Lukašenko ještě drží. I když i on má své příznivce a není jich málo.

„Vyšli jsme za naše chlapce. Aby je pustili z vězení, aby řekli, co s nimi je. Odmítáme násilí, je to absolutně mírový protest,“ říká dívka jménem Diana a nabádá mě k opatrnosti. Za chviličku přichází echo od místního známého, že policisté sbírají po hotelech zahraniční novináře. „Přestěhuj se někam do soukromého bytu, kde o tobě nebudou vědět. A rychle,“ zní rada.

Má to své účinky. Minský soud vyvěšuje seznamy pěti stovek zatčených během první noci protestů, kteří dostali správní tresty od sedmi do pětadvaceti dnů vězení. A já se rychle pakuji do taxíku směr letiště na plánovaný odlet. Škoda.

Ještě není rozhodnuto

Cestou vidím protestující úplně všude. Taxikář kliká na planžetu a kroutí hlavou. „Kdyby bylo na mě, nechal bych sem najet vodní děla a všechny je rozehnat,“ říká. „Podívejte, je to mladá generace, žije v luxusu, nikdy nezažila bídu. Jako my v devadesátých letech, kdy jsme neměli co do pusy. Vidíte? Žena s dítětem stojí u silnice s kytkou, kdyby se raději věnovala tomu děcku,“ dodává nazlobeně.

„Prezident vyslyšel názory pracovních kolektivů a nařídil vyřešit všechny případy zadržení z minulých dnů. A nyní se na tom pracuje,“ píše telegramový kanál Belsat. Zároveň se ale opět objevují snímky policejních vozů se sítěmi proti demonstrantům mířící k městu. Už minulou noc ale byli policisté o něco méně agresivní. A nevypadá to, že by se násilí mělo stupňovat.

Bělorusko má zase o něco víc naděje.

Autor:

KOMENTÁŘ Jindřicha Forejta: Jak prezident mohl z ARO jmenovat šéfa soudu

Premium Proč mohl prezident republiky v úterý 12. října bez komplikací jmenovat předsedu Krajského soudu v Brně, i když řadové...

Manželé v sukních. Gender Blender boří stereotypy v oblékání

Premium Oblékají se podle vlastních pravidel a svými outfity boří společenské konvence. Manželský pár Michaela a Vlastimil...

Dieselům hrozí paralýza. Drahý plyn brzdí výrobu AdBlue, auto bez něj nejede

Premium Majitelé moderních dieselových aut mohou mít brzy velké problémy. Znehybnit jejich auta může nedostatek plynu. Za vším...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Mohlo by vás zajímat