Čtvrtek 24. září 2020svátek má Jaromír 13 °C oblačno Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Do Běloruska přichází ‚květinová revoluce’. Poslal bych na ně vodní děla, nikdy nezažili bídu, říká taxikář

Minsk, srpen 2020. Ženský protest poblíž stanice Němiha. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Minsk, srpen 2020. Ženský protest poblíž stanice Němiha. | foto: Tomáš Vlach, Lidové noviny

Minsk (od našeho zpravodaje) Bělorusko zažívá něco, co čtvrtstoletí nepoznalo – hromadné protesty, k nimž se přidávají další a další lidé. Začalo to průvody žen po ulicích měst, teď stávkují továrny, policisté svlékají uniformy a protestující jsou na každém rohu. Je to začátek éry bez Alexandra Lukašenka?

Jedno české pořekadlo zní: ráno moudřejší večera, v Bělorusku to ale ve čtvrtek bylo přesně naopak. Metropole Minsk se probudila do všedního rána, při cestě k rozhovoru jsem se pečlivě rozhlížel kolem sebe, zda na mě někde nevyskočí zatýkací komando. Kolem desáté ještě byl na stanici metra Puškinskaja, kde v noci na úterý zemřel jeden z demonstrantů, napjatý klid, jen dva ojedinělé páry si sem troufly přinést kytice. Pouhou půlhodinu poté ale už začínalo být všechno jinak.

Minsk, srpen 2020. Protesty.
Minsk, srpen 2020. Protesty.

Přejedu metrem o pár stanic dál na Němihu a nestačím zírat. Obrázek, který jsem po městě hledal celou středu, mám jako na dlani. Z parku se vynořil houf žen mávajících květinami, je jich asi 200 a jdou k nedalekému mostu. Působí všeobecné pozdvižení. Auta troubí, že není slyšet vlastní slovo, chodci se zastavují a zvedají ruce s prsty do V na znamení revoluce.

„Vyšli jsme za naše chlapce“

„Pojď, jdeme taky pro kytku,“ říká elegantní kráska své kamarádce a jdou si do květinářství na roku koupit každá po jednom karafiátu. Za chvíli pak cupitají s mávajícími květinami směrem k davu, který se mezitím zastavil na mostě a zdraví se s projíždějícími automobilisty.

Ohlížím se kolem a sleduji automobily. Ve středu večer jsem nedaleko odtud sledoval, jak těžkooděnci vedou jakéhosi zatčeného, sehnutého k zemi se zkroucenými rukama. Dávám pozor na každý mikrobus s černými skly, zda z něj nevyskočí policejní komando. Nic. Uff...  Kousek ode mě se osměluje místní novinářka s foťákem a natáčí rozhovor. Přidávám se. A vidím, že tato skupina není sama, ale objevuje se druhá, třetí, čtvrtá….

V tu chvíli kanály v síti Telegram ukazují, jak i lidé v Grodně, Brestu a dalších městech volají po konci Lukašenkovy éry a jeho odstoupení. Stávkují zaměstnanci několika běloruských podniků a režim už na ně neposílá zásahové jednotky. Není kde brát, asi půldruhého tisíce členů také nejsou supermani, aby pracovali ve dne v noci, i když dostávají tučné příplatky. V Minsku vystupuje proti násilnostem více než stovka lékařů. Ze státní televize odcházejí redaktoři, kvůli „lžím a násilí“ rezignuje moderátor Jevgenij Perlin a další jeho kolegové na prestižních postech.

Stovky podnikatelů v informačních technologiích vybízejí Lukašenka k rezignaci pod pohrůžkou odchodu ze země i se svými společnostmi. Na sociálních sítích se objevují videa, kde policisté svlékají uniformy nebo přesvědčují občany, že jsou s nimi a rozkazy k zákrokům už neuposlechnou. To je rozhodující moment, protože právě policejní složky a represivní aparát je to, na čem se Lukašenko ještě drží. I když i on má své příznivce a není jich málo.

„Vyšli jsme za naše chlapce. Aby je pustili z vězení, aby řekli, co s nimi je. Odmítáme násilí, je to absolutně mírový protest,“ říká dívka jménem Diana a nabádá mě k opatrnosti. Za chviličku přichází echo od místního známého, že policisté sbírají po hotelech zahraniční novináře. „Přestěhuj se někam do soukromého bytu, kde o tobě nebudou vědět. A rychle,“ zní rada.

Má to své účinky. Minský soud vyvěšuje seznamy pěti stovek zatčených během první noci protestů, kteří dostali správní tresty od sedmi do pětadvaceti dnů vězení. A já se rychle pakuji do taxíku směr letiště na plánovaný odlet. Škoda.

Ještě není rozhodnuto

Cestou vidím protestující úplně všude. Taxikář kliká na planžetu a kroutí hlavou. „Kdyby bylo na mě, nechal bych sem najet vodní děla a všechny je rozehnat,“ říká. „Podívejte, je to mladá generace, žije v luxusu, nikdy nezažila bídu. Jako my v devadesátých letech, kdy jsme neměli co do pusy. Vidíte? Žena s dítětem stojí u silnice s kytkou, kdyby se raději věnovala tomu děcku,“ dodává nazlobeně.

„Prezident vyslyšel názory pracovních kolektivů a nařídil vyřešit všechny případy zadržení z minulých dnů. A nyní se na tom pracuje,“ píše telegramový kanál Belsat. Zároveň se ale opět objevují snímky policejních vozů se sítěmi proti demonstrantům mířící k městu. Už minulou noc ale byli policisté o něco méně agresivní. A nevypadá to, že by se násilí mělo stupňovat.

Bělorusko má zase o něco víc naděje.

Vstoupili jsme do nové fáze destrukce Západu, říká exprezident Klaus

Václav Klaus je editorem sborníku Sebedestrukce Západu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Současný vývoj na Západě mění dlouhodobé tendence společnosti směrem k laxnosti a k podceňování ekonomické dimenze...

Voříšci Evropy. Češi mají slovanskou krev jen z jedné třetiny, říká vědec

Genetika rasové i národovecké mýty boří. „Z čistě genetického  hlediska je... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Věda vyvrací dávné mýty o původu obyvatel Česka. A rasové a národovecké mýty obecně. V magazínu Víkend to vysvětluje...

Feťáci lásky stále hledají, ale nikdy nenajdou, říká párový terapeut Vojtko

Psycholog Jan Vojtko | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Lásku si často pleteme se zamilovaností, ale vztah je práce, která nikdy nekončí. „Tolerance není ten správný klíč ke...

Charitativní akce: Praním prádla svých ratolestí pomůžete maminkám v azylových domech
Charitativní akce: Praním prádla svých ratolestí pomůžete maminkám v azylových domech

Do 30. 9. 2020 z každého zakoupeného produktu Lovela Baby půjdou 3 Kč na pomoc azylových domů Armády spásy.