29. září 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Erdogan žehlil spory s Němci. Kvůli jeho přítomnosti nasadili 4000 policistů

Turecký prezident Recep Erdogan a německá kancléřka Angela Merklová. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Turecký prezident Recep Erdogan a německá kancléřka Angela Merklová. | foto: Reuters

BERLÍN/ANKARA Návštěva tureckého prezidenta Erdogana v Německu má přinést restart vzájemných vztahů. Motivy Ankary jsou ale ryze pragmatické. Po prudkém poklesu ekonomiky a roztržce s Washingtonem se Turci rozpomněli na bývalé spojence v Berlíně.

Asi by bylo těžké najít zahraničního státníka, který by během svého působení v politice přijel do Německa častěji než Recep Tayyip Erdogan. Od roku 2003 navštívil Německo více než patnáctkrát. Ne pokaždé ale vyvolala jeho přítomnost pozitivní reakce, což bylo zpravidla tehdy, když přijel v rámci svých předvolebních kampaní usilovat o hlasy turecké komunity. I proto byly vztahy mezi oběma státy v posledních letech hodně napjaté.

To zřejmě měla na mysli německá kancléřka Angela Merkelová, když po prvním jednání s tureckým prezidentem uvedla, že je důležité udržovat s Tureckem dialog. „Rozdíly můžeme překonat pouze v rozhovoru,“ uvedla poté na tiskové konferenci. Dodala také, že prý apelovala na Erdogana, aby byli rychle propuštěni němečtí občané, kteří byli v nedávné minulosti v Turecku zatčeni.

Rozhovor Merklové a Erdogana.
Erdogan se poklonil obětem válek a tyranií v berlínském památníku Neue Wache.

Turecký prezident naopak požadoval, aby Němci vydali novináře a bývalého šéfredaktora listu Cumhuriyet Cana Dündara, jenž před dvěma lety utekl před represemi v Turecku do Německa. O něm pak doslova prohlásil, že je „zločincem“, neboť prý „uveřejnil státní tajemství“. Soudy v Turecku udělily Dündarovi v jeho nepřítomnosti pětiletý trest za to, že jeho list publikoval informaci o tureckých dodávkách zbraní do Sýrie. Původně se spekulovalo, že sám Dündar se tiskové konference s Erdoganem zúčastní a pokusí se mu položit otázku, nakonec však od toho upustil.

Státní návštěvou proti agitaci

Prezident Erdogan přijel na svou první oficiální návštěvu Německa již ve čtvrtek. Shodou okolností se tak stalo krátce poté, co bylo rozhodnuto, že pořadatelem evropského fotbalového šampionátu v roce 2024 nebude Turecko, nýbrž Německo. O to, že pobyt tureckého prezidenta v Německu bude mít charakter státní návštěvy se všemi poctami, se zasloužil hlavně německý prezident Frank-Walter Steinmeier. Jeho úřad to odůvodnil tím, že z něj má vzejít pozitivní signál směrem k více než třem milionům Němců s tureckými kořeny.

Jiné vysvětlení ale může být, že přísnější protokolární rámec měl zabránit tomu, aby Erdogan nezneužil pobyt v Německu k provokacím. Jedním z vrcholů jeho cesty má být dnešní oficiální slavnostní otevření nové mešity v Kolíně nad Rýnem, který patří tradičně k největším centrům turecké komunity. Právě tam ale před několika lety vyzval německé Turky, aby se nesnažili začlenit do německé společnosti, což vyvolalo v Německu pobouření.

Včera večer pořádal Steinmeier na Erdoganovu počest státní banket. Řada vrcholných politiků ale již předem avizovala, že se ho nezúčastní, a to na protest proti politice tureckého prezidenta. Jde například o zástupce německých opozičních stran. Chybět ale měla i kancléřka Angela Merkelová. Naopak svou účast výslovně potvrdil bývalý šéf strany Zelených Cem Özdemir, který má sám turecké kořeny a Erdogana v minulosti za jeho politiku ostře kritizoval. „Musí mě prostě vydržet,“ uvedl k tomu poslanec a dodal, že tak chce vyslat signál do Turecka, že opozice je v Německu naprosto běžnou součástí politického života.

Krize naučila Ankaru pokoře

Mezi Německem a Tureckem existují tradičně velmi těsné ekonomické vazby. Odhaduje se, že v Turecku podniká zhruba 6500 německých firem, které tam zaměstnávají 120 tisíc lidí. Turecko se nachází v těžké ekonomické krizi, a to i kvůli dovozním clům, jež uvalil na tureckou ocel a hliník americký prezident Donald Trump. Protože je ale pro Erdogana z prestižních důvodů nepřijatelné obrátit se o pomoc na Mezinárodní měnový fond (MMF), spekuluje se, že by se mohl pokusit získat potřebné úvěry od některých evropských vlád, včetně Německa.

Erdoganova vládní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) se již řadu let snaží udržovat si vliv mezi Turky žijícími v Německu. K pilířům této strategie patří přes 900 mešit, které zastřešuje organizace Ditib. Jejich imámové jsou vzděláváni v Turecku, odkud dostávají i svůj plat. Zejména po neúspěšném pokusu o státní převrat v Turecku se objevily zprávy, že duchovní měli dostat příkaz sbírat informace na členy svých náboženských obcí a případně hlásit jména potenciálních podporovatelů puče.

Kvůli Erdoganově přítomnosti byla v Německu přijata mimořádná bezpečnostní opatření, včetně nasazení 4000 policistů. Ještě před začátkem vlastní návštěvy přitom došlo k incidentu. Velení policie muselo okamžitě stáhnout jednoho ze členů speciálního komanda původem ze Saska, který se zapsal na seznam pro vstupní kontroly pod jménem Uwe Böhnhardt. Ten byl jedním ze tří členů neonacistické teroristické skupiny Národněsocialistické podzemí (NSU), která v 90. letech spáchala sérii vražd, jejichž oběťmi byli většinou Turci.