Hned po zveřejnění prvních záběrů sobotního útoku teroristické organizace Hamás na Izrael se vynořily otázky, jak to palestinští radikálové vlastně dokázali. Disponují takovými zbraněmi, jako jsou útočné drony či pokročilé rakety, a pohybují se v malých organizovaných družstvech po způsobu speciálních jednotek. Po dvou dnech už je to mnohem jasnější. Podle amerického deníku Wall Street Journal (WSJ) s plánováním i provedením útoku pomáhal Írán, konkrétně jeho elitní Revoluční gardy.
Přední konzervativní deník píše, že finální pokyn k útoku vydali minulé pondělí íránští bezpečnostní představitelé, což přinejmenším implikuje, že akce byla přímo pod jejich velením. Podle WSJ se schůzek kromě členů Hamásu účastnili také příslušníci libanonské džihádistické organizace Hizballáh. To dává smysl vzhledem k tomu, že všechny schůzky konspirativní skupiny se měly odehrát v libanonské metropoli Bejrútu. Dílčí útoky na Izrael během víkendu proběhly také právě z území jeho severního souseda. WSJ svá tvrzení opírá o výroky předních členů Hamásu i Hizballáhu.
Pravděpodobné zapojení Íránu dalším americkým médiím potvrzují také bezpečnostní experti. „Sofistikovanost a komplexnost těch útoků podle mě přesahuje kapacity Hamásu,“ řekl americké televizní stanici NBC nejmenovaný někdejší člen amerických tajných služeb.
Hamás měl k útoku i jeden překvapivý motiv. Operace Ocelový meč bude velká, ale pomalá, říká český diplomat v Izraeli |
Opatrný Washington
Tvrzení médií jdou přímo proti oficiálnímu postoji Washingtonu. Ten totiž dosud trvá na tom, že o přímém zapojení Íránu neexistují žádné důkazy, a to i přes to, že Teherán po desetiletí patří k hlavním chlebodárcům palestinských i libanonských radikálů. Americký ministr zahraničí Antony Blinken ve svém víkendovém rozhovoru pro televizi CNN celou iniciativu připsal Hamásu a za hlavní motivaci označil snahu přerušit pokračování mírového procesu mezi Izraelem a Saúdskou Arábií. Ta v minulosti patřila k hlavním podporovatelům islámského radikalismu, momentálně se však – stejně jako zbytek arabského světa – snaží najít s židovským státem společnou řeč.
Za opatrností administrativy Joea Bidena by mohly být především obavy o narušení vztahů s Íránem a vypuknutí širšího blízkovýchodního konfliktu. Washington například nedávno s Teheránem domluvil výměnu zajatců, jako protislužbu mu však musel uvolnit šest miliard dolarů (138 miliard korun), které byly dříve na jeho pokyn zmrazeny v Jižní Koreji. Toto „financování radikálů“ našlo velmi kritickou odezvu v amerických konzervativních kruzích, jež proti Íránu tradičně chtějí volit mnohem radikálnější postup.
Nedávná protislužba je součástí širší snahy vlády demokratů o obnovení dohody o íránském jaderném programu, kterou vypověděl republikánský prezident Donald Trump. Kontroverzní dohodu podepsal v roce 2015 demokratický prezident Barack Obama a její podstatou bylo omezení snah Teheránu o vývoj vlastní jaderné zbraně výměnou za zrušení sankcí a uvolnění stamiliard dolarů, jež Washington islamistické vládě zmrazil. Podle republikánských kritiků však Teherán uzavřenou dohodu nikdy nedodržoval a v jaderném programu i nadále pokračoval de facto v plném rozsahu.
Podpora z Teheránu i z Istanbulu
Samotný Teherán své zapojení do operace Hamásu vehementně popírá: „Rozhodně Palestinu neochvějně podporujeme, nicméně na palestinské reakci se nepodílíme, tu podniká výhradně Palestina,“ uvedlo včera íránské zastoupení při OSN. To podle agentury Reuters palestinský útok také označilo za zcela legitimní obranu proti sedmi dekádám okupace.
Během šabatu nad námi létala vojenská letadla. Češka v Izraeli popisuje současnou situaci |
Kromě Teheránu se Palestinců ze všech světových lídrů nejhlasitěji zastal turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. „Trvalý mír na Blízkém východě bude možný jen tehdy, když se najde konečné řešení palestinsko-izraelského problému. Vznik nezávislého a geograficky sjednoceného palestinského státu s Jeruzalémem jako jeho hlavním městem je nutnost, kterou už nelze dál odkládat. Jinak to povede k vyostření napětí a dalšímu krveprolití,“ uvedl v neděli Erdogan. Coby člen NATO se tím Turecko dostalo do příkrého rozporu s ostatními členy Severoatlantické aliance i se zbytkem mezinárodní veřejnosti.
