Za Causesca jsem do Rumunska často jezdil jako průvodce soukromých lehátkových vozů tehdejší Správy Severozápadní dráhy ČSD. V obchodech byl jen rajský protlak a pár sušenek. O nějakých bramborách, máslu, chlebu, mléku, rohlíkách, vejcích nebo dalších potravinách ani zdání. Na silnicích převážně koňské povozy, na opravách tratí dělaly hlavně ženy - samozřejmě ručně s vidlemi. V největším obchodním domě Bukuresti stála stometrová fronta na dvě deci mléka k okamžité spotřebě, v oddělení zeleniny úplně prázdno kromě několik svazků kopřiv, v restauraci na jakési hoře nad Brasovem měli jen hnusnou lepkavou limonádu, kterou jsme museli vylít - nedala se pít. Obdobně na "pláži" v Constantě.
Průjezd Rumunskem byl vždycky horor. Celní a pasové orgány se doslova vrhly na naše zásoby jídla a pití, a když jsme při vjezdu do Rumunska na hranicích vyvázli jen se ztrátou několika plechovek s jídlem a několika bas piva, mluvili jsme o štěstí. Několikrát mi sebrali pas a teprve po dlouhé diskusi mi ho těsně před odjezdem vrátili. Některým mým kolegům se stalo, že jim vybrakovali všechno a pak je "pro technickou závadu na voze" vrátili do Maďarska. Cestující museli pokračovat v jízdě vsedě. V Ploesti jsem na nádraží viděl asi dvousethlavý dav, jak se úporně rve o čokolády Milena za 2 Kčs, které jim kolegové z vozů JLV na protější straně peronu prodávali za 200 lei (asi 240 Kčs), kromě toho zaostalým Rumunům draze prodávali antiperle jako antikoncepci.
Jo, Causesku byl zrůda a zločinec par exellence.
"Za Causeska" je dost široký pojem. "Za Causeska" bylo i koncem 70. let, kdy se dalo do Rumunska ještě normálně jezdit nejen k moři, ale i na hory (letní přechody pohoří). Předpokládám, že vaše zážitky jsou z pozdější doby. Takhle zu grunde to totiž dopracovali v 80. letech i Bulhaři, ti zase neměli v roce 1989 v obchodech nic jiného než olej a nějaké rybičky. Kdežto o 10 let dříve se v Bulharsku člověk napapal co hrdlo ráčilo (přestože třeba pračky nebo televize tam byly vzácnost i tehdy).
Takže ne Causescu, i když to byla zrůda k pohledání, ale socík. Nás by totéž nebýt plyšáku čekalo někdy kolem roku 1995, nejspíš za Jakeše.
Že tito dva zločinci páchali genocidu na vlastních lidech jim dvakrák nevadilo.Statisíce rumunů trpělo pod hrůzovládou tohoto komunisty a jeho Sekurité.Podobný trest by si zasloužilo mnohem více těchto komunistických krvežíznivých diktátorů.Jak všichni tito bolševici milovali majetek a přitom měli plné huby pracujícího lidu.