LN Co je na EU nejhorší - to by byla očekávaná první otázka pro britského stínového ministra za Konzervativní stranu. Zeptám se jinak: Co považujete za nejpozitivnější úspěchy EU?
Alespoň tady v Praze si uvědomujeme výhody, které vám Evropská unie přinesla tím, že pomohla vybudovat a upevnit demokracii. To je nesmírně pozitivní. Také samozřejmě výhody svobodného cestování, možnost žít a pracovat kdekoli v Evropě. Generace mých dětí bude považovat za samozřejmost, že mohou pracovat, kdekoli v Evropě chtějí. Stejně jako generace mých rodičů brala za samozřejmost, že když jim začnou „vrzat kosti“, mohou jet na nějaké slunné místo třeba v jižní Austrálii. To vše je velmi pozitivní. Nesmí nás to ale odvést od skutečnosti, že se v EU v této chvíli dějí špatné věci. Musíme to změnit.
Které jsou ty negativní trendy či skutečnosti?
Nejnaléhavějším problémem je ekonomika. Je to kontrast, když se podíváte, co se děje v širším světě. Když se podíváte na podíl, jaký v globální ekonomice zaujímají Spojené státy - 25 procent - a Evropská unie nyní 22 procent. Pak se podíváte na Čínu: pět nebo šest procent světové ekonomiky. Za třicet let bude Čína zaujímat 25 procent, Spojené státy pořád 25 procent a unie klesne někam k 12 procentům. Budeme mít asi poloviční ekonomickou sílu. To budeme vždy po několika letech periodicky vyhlašovat Lisabonské agendy (plán, podle něhož se má z EU stát nejsilnější světová ekonomika, pozn. autora) a říkat, že se nic neděje, a pokračovat stejným způsobem?
Kdo za ekonomický propad EU může? Instituce? Samotný systém? Členské státy?
Příčina je institucionální. Může za to systém s významnou byrokracií, která se - stejně jako většina ostatních byrokracií - pro sebe snaží uchvátit co nejvíce pravomocí. Usiluje o to, aby měla co největší rozpočet, co nejvíce pravomocí a aby zasahovala do dalších a dalších oblastí. A místo, aby se zaměřila na problémy, snaží se hledat stále nové a nové věci, kterými by se zabývala. Klasickým, velmi aktuálním příkladem je situace kolem trhu s energií. V rámci existujících smluv by šlo uvolnit celoevropský trh s energií. Což se neděje. Místo toho se několik let diskutovalo o nové ústavě EU, která je podle našeho názoru úplně zbytečná.
Takže co budou vaše konkrétní kroky v EU - když se po příštích volbách dostanete k moci?
Během 30 let našeho členství jsme byli často vnímání jako nepříjemní nebo obtížní. Brzdili jsme, když jiní chtěli něco dělat. Nijak si v tom nelibujeme. My ale zkrátka nesdílíme s ostatními vizi ekonomicky a politicky integrované Evropy. Chceme, a nejsme sami, trochu méně integrovanou, flexibilnější unii. Když mluvíte s politiky z různých evropských zemí, zjišťujete, že je celá řada oblastí, v nichž by tito politici vrátili rozhodování zpět na národní úroveň. Na vrcholu naší agendy je sociální kapitola. V jejím rámci EU ovládá naše zákonodárství v sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti, a to je nepřijatelné. To citelně poškozuje britský byznys. Zřejmě nejlepší věcí, kterou kdy Konzervativní strana udělala pro EU, byla naše výjimka ze sociální kapitoly, kterou jsme si prosadili v Maastrichtu. Tato výjimka (labouristická vláda v roce 1997 přistoupila na její zrušení, pozn. autora) zabránila Evropské komisi, aby navrhovala stále další a další opatření v sociální oblasti. Na našem seznamu jsou principiální věci: vyloučili jsme možnost přijetí eura v Británii, z principiálních důvodů jsme odmítli ústavu. Nyní s novým lídrem přehodnocujeme své politické priority, takže nevím, co na našem seznamu nakonec bude dalšího.
O dnešní Evropské komisi se říká, že je liberálnější. Opravdu je lepší než ty předcházející? Je to podle vás zlepšení?
Existují určité pozitivní signály. Tento směr velmi vítáme. Komise dosáhla mírného pokroku - stáhla několik zastaralých návrhů evropských směrnic. Musí to ale jít mnohem dál. Ten proces musejí hnát dopředu členské státy. Musíme se poučit z dosavadního neúspěchu Lisabonské agendy. Několik let už se scházíme, revidujeme a vyhodnocujeme. Všichni se shodují, že se nic neděje. Myslím, že se něco pohne jen tehdy, když budou lidé připraveni přijmout úplně jinou vizi EU - flexibilnější a soustředěnější na výhody otevřeného trhu a méně zaměřenou na integraci a regulaci.
EU se ale stále rozšiřuje, neomezí to její akceschopnost?
Britská Konzervativní strana vždy podporovala rozšíření EU. Mnoho let. Podpořili jsme i členství Turecka. Širší EU je dobrá věc. Dosavadní rozšíření nás dovedlo k bodu rozhodnutí. U organizace s 25 nebo 27 členy se musíme rozhodnout mezi dvěma odlišnými směry. Jedním bylo zavedení ústavy. Příznivci tohoto přístupu si řekli: Tato organizace je příliš velká a komplikovaná, aby byla schopna o něčem rozhodovat. Proto musí dostat plnou moc Evropská komise, musí se zavést většinové rozhodování ve všech otázkách. Příznivci druhého přístupu říkají: Rozhodování je obtížnější, protože máme více členských států, větší různost, více různých národních zájmů. A řešením je podívat se, co doopravdy potřebujeme na evropské úrovni dělat. A omezit se jen na to, přijímat méně zákonů, méně regulovat. V první řadě pocítí úlevu byznys v celé unii.
Řada komentátorů říká, že musí přijít opravdová krize, aby si potřebu změn všichni uvědomili. Potřebujeme tedy krizi?
Když se význam Evropy v nadcházejících 30 letech zmenší na polovinu, tak to je obrovská krize. Byť to nutně neznamená, že na tom všichni budeme hůř. Znamená to, že zbytek světa na tom bude mnohem lépe než dnes. Amy za ním budeme zaostávat. Potřebujeme tedy krizi? Ne, krize tu už je. A musíme jí čelit.
