19. července 2017 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

IS se mění. Skončil s budováním státu, nahradil ho bojem s ďáblem, říká expert

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 13Diskuse
Bojovník Islámského státu | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Bojovník Islámského státu | foto: Reuters

BRATISLAVA Islámský stát (IS) ztratil kontrolu nad Mosulem, největší baštou v Iráku. Je otázkou času, než padne i Rakka v Sýrii. Bez ropných polí a přísunu starožitností se ale obejde. „Snížil se jim příjem ze stovek milionů na desítky milionů dolarů měsíčně. Méně území znamená ale i méně nákladů na jeho správu,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz německý bezpečnostní expert Hans-Jakob Schindler, který šéfuje týmu Rady bezpečnosti OSN monitorujícímu každý krok a finanční transakci džihádistů.

Lidovky.cz: Kde budou brát peníze na chod své organizace, jak bude vypadat její budoucnost?
V prvé řadě to není organizace jako taková, je to hnutí. IS přitahoval radikály tím, že se snažil fungovat jako stát. Proto také měl a má tolik nashromážděných peněz. Odstranění jejich kontroly nad konkrétním územím je proto prvním krokem v boji s IS. Nesouhlasím však s tím, že by ztráta území měla znamenat pro IS velký problém. Ještě předtím, než padl Mosul, džihádisté už začali měnit svou propagandu. Přestali mluvit o budování státu, nahradili to bojem s ďáblem. Taková nabídka přitáhne každého radikála na ulicích evropských měst, ale i v Iráku, Libyi, západní Africe, jihovýchodní Asii. Podle jejich definice nepřijdou o svůj chalífát, jen bude virtuální. Přizpůsobuje se v komunikaci, čím dál více se přesunuje do zakódovaného prostředí internetové sítě. Hnutí přetvořilo i svoji hierarchii. Už není jeden člověk v čele, který ví vše, ale mnohem více pravomocí se přesunulo na pěšáky.

Fungování IS se jednoduše transformuje, posílá peníze svým stoupencům v západní Africe, Jemenu, Afghánistánu, Somálsku. Dokonce posílají peníze do regionů, kde nemají mnoho stoupenců. Ukládají je do bank pro budoucnost. Mnohdy také z Iráku a Sýrie přesunují konkrétní osoby. Na ztrátu území začali reagovat už dávno. Za dva roky si už možná nebudou říkat Islámský stát, ale to nic nemění na tom, že ti lidé pořád budou součástí mezinárodní teroristické sítě. Problém se o nic nezmenší.

KDO JE HANS-JAKOB SCHINDLER

Od roku 2013 hlavní koordinátor týmu Rady bezpečnosti OSN, který má za cíl monitoring a navrhování sankcí jednotlivcům a organizacím podporujícím terorismus, v minulosti pracoval jako bezpečnostní konzultant pro společnosti West Sands, Stirling Assynt ve Velké Británii a dalším firmám po celé Evropě.

Mezi roky 2005 a 2011 pracoval na německé ambasádě v Teheránu, kde vedl krizový management v letech 2006 a 2009/10, kdy docházelo v íránské metropoli k nepokojům. Před tím čtyři roky šéfoval německému vládnímu týmu, který vyšetřoval činnost al-Kájdy v Afghánistánu, Pákistánu a střední Asii.

Schindler získal doktorský titul v oboru Mezinárodní terorismus na prestižní univerzitě v St. Andrews. Rozhovor vznikl díky zprostředkování mezinárodního bezpečnostního fóra Globsec, které se každoročně koná v Bratislavě.

Lidovky.cz: Dobrá, nasbírali si mnoho peněz, které mohou mít uloženy na účtech v zahraničních bankách. Ale nakonec jednoho dne jim přece musí dojít, kde je budou brát v budoucnosti?
Příjem se samozřejmě snižuje. Ale na druhou stranu mají i mnohem méně nákladů. Když ovládáte větší města, můžete kompletně využívat lokální ekonomiku. Ale zároveň se musíte starat o zásobování obyvatel, vodní zdroje, elektřinu, veřejné činitele. Všechno to stojí mnoho peněz. Přijdou sice o příjmy, ale také o ty náklady.

IS má ale pořád dost prostředků k posílání peněz do zahraničí, pokračovat v boji tam. Jen se příjem snížil z řádu stovek na desítky milionů dolarů měsíčně. Díky prodeji velkého množství starožitností ukradených na dobytém území si vybudovali jméno mezi pašeráky umění. V současnosti už nerabují tak jako dříve, ale stávají se z nich zprostředkovatelé jiných obchodů s uměním. Podívejte se na al-Kájdu, jejíž jádro nepotřebuje financovat nic navíc. Dostávají peníze od jednotlivých dárců, infiltrují se do pašeráckých sítí, unášejí lidi, za něž požadují výkupné, jako například Abú Sajjáf na Filipínách. K podobným vnitřním zdrojům peněz dnes nabádá své stoupence i IS. Ztráta Sýrie a Iráku rozhodně nebude pro IS konec.

Hans-Jakob Schindler, bezpečnostní expert OSN monitorující aktivity teroristů po celém světě.

Lidovky.cz: Zaznamenali jste v současné situaci větší počet lidí, kteří přecházejí z tábora IS do al-Kájdy nebo Talibanu?
Islámský stát má už v současnosti spřízněné skupiny v některých částech Afghánistánu, také spolupracují s Boko Haram a skupinami v Somálsku či Jemenu. Teď budují strukturu v jihovýchodní Asii. Navíc sledujeme dlouhodobě změnu příslušnosti bojovníků mezi al-Kájdou a IS tam a zpět. To stejné se děje v Afghánistánu co se týče Talibanu. Když je IS pod tlakem v Sýrii a Iráku, jeho velitelé se uchylují pod křídla Talibanu či al-Kájdy. Všechny tři organizace sdílí stejnou ideologii a jejich členové se mnohdy znají i v osobní rovině a pomáhají si. Neshodnou se jen v některých jednotlivostech, jako kdy by mělo být docíleno chalífátu. Například bojovníci v Somálsku dostali peníze od IS, aby zaútočili v Nairobi a zároveň se snažili zabít členy IS vyslané do své země, protože se báli, že tam vytvoří soupeřící buňku. V ideologické rovině prostě mají stejný cíl, osobně ne vždy.

Lidovky.cz: Sám jste naznačil, že velkým problémem jsou finanční dárci teroristických organizací, například některé nadace, nebo i soukromí dárci. Mají peníze, které jsou legální, ale v rukou teroristů se stanou nelegálními. Jakým způsobem je možné dárce, kteří používají vlastní peníze odradit od podpory terorismu?
To je opravdu složitý problém. Aby se to vůbec odhalilo, je potřeba opravdu striktní finanční systém. Šanci bychom měli, kdyby někdo posílal třeba milion dolarů měsíčně. Když někdo chce posílat 100 eur svému známému, bojovníkovi v Sýrii, pak je to oříšek. To je nad rámec běžných finančních kontrol. V takovém případě je potřeba lidem dát najevo, že ten akt podpory je špatná věc až zločin sám o sobě. Navíc tak lidé podporují skutečný ozbrojený konflikt v cizí zemi.

Mě nejvíce znepokojuje, že v Iráku nebo Sýrii, až v ní skončí válka, se teroristé jen tak nevypaří. Vždy tam budou nějaké přeživší buňky. Když do rekonstrukce a na humanitární pomoc vložíte stovky milionů dolarů a nebudete přesně vědět, kam peníze tečou, teroristé budou mít šanci zneužívat poskytovatele v zemi. Kromě toho putuje do států mnoho peněz neformálním způsobem, protože nadace a humanitární organizace tam mají zakázáno mít bankovní účty. V takovém případě je jednoduché schovat jeden či dva miliony, pokud není možné kontrolovat úplně přesné částky a toky.

Lidovky.cz: Americký generál John Allen, který byl speciálním vyslancem Baracka Obamy při koalici bojující proti IS, řekl, že je těžké rozeznat zločince od teroristy. Jak ten rozdíl vnímáte vy? A je důležité takto rozlišovat?
Základní rozdíl mezi zločineckou a teroristickou organizací je, že ta první koná kvůli zisku, zatímco ta druhá z ideologických důvodů. Když se podíváme na jejich metody, je těžké rozeznat rozdíl. Praní peněz je vždy praní peněz, rozdíl je, kdo z toho těží, drogový kartel, nebo teroristé? Prát peníze je dost komplikovaná činnost, proto existují lidé, kteří to dělají profesionálně a je jim jedno, kdo jim zaplatí. Zde se to rozlišování komplikuje. Existuje mnoho mužů, kteří se k IS připojili z osobních důvodů a mají zločineckou minulost. Proto jsou navázáni na zločinecké sítě, od kterých například nakupovali zbraně či se prostřednictvím nich dostávali přes hranice s falešnými doklady. Nevidím ale globální propojování zločinných s teroristickými skupinami. Teroristé dělají věci, které by zločinci nikdy nedělali. V některých situacích prostě z činnosti těží navzájem.

Lidovky.cz: Je možné, že v teroristických organizacích jsou někteří lidé jen kvůli zisku, který z toho plyne, ale ve skutečnosti s nimi nejsou ideologicky svázáni?
Je těžko představitelné, že by se někdo k IS přidal pouze z finančních důvodů. Mohou tam být ale tací teroristé, kteří změnili příslušnost k teroristické skupině, protože IS platil víc. Souvisí s tím jeden velmi důležitý problém, který je zrovna aktuální pro Evropu. Někteří lidé, kteří byli s IS v Sýrii a Iráku, se samozřejmě přesunují do jiných konfliktních zón. Jiní se ale vrací do Evropy a můžeme je rozdělit na tři kategorie. Dvě jsou poměrně snadno odhadnutelné. Tací, kteří se vrátí, aby provedli teroristický útok, jsou velmi nebezpeční a je potřeba použít jakékoliv možné policejní a právní prostředky k jejich zastavení. Druzí se vrací a jsou absolutně odtrženi od IS a terorismu jako takového. Viděli, čeho je IS schopen a proto s ním skoncovali. U nich je potřeba zjistit, jestli páchali zločiny, a pokud ne, vymyslet, jak je znovu integrovat do společnosti. Nejhorší řešení by bylo poslat všechny na dvacet let do vězení. Vedlo by to k druhé vlně jejich radikalizace a nebyla by šance alespoň některé integrovat.

Velmi ožehavým tématem jsou v tomto směru děti, které pod režimem IS několik let žily. Byly svědky poprav, které jim tak byly představeny jako jedno z možných řešení mezilidského konfliktu. Takhle ale společnost v Evropě nefunguje. Je potřeba postarat se o takové bezděčně radikalizované děti. Ale nejchoulostivější skupinou jsou tací, kteří se obrátili proti IS, ale nezanevřeli na terorismus jako takový.

Haider al-Abadi přijel do Mosulu, kde si potřásl rukou s důstojníky.
Zraněný muž vedoucí své děti do bezpečí, dostatečně daleko od Mosulu.

Lidovky.cz: Hlavním úkolem vaší komise při OSN je monitoring aktivit a financování teroristických organizací od Islámského státu až po Taliban. Co to znamená z praktického hlediska?
Vedu skupinu deseti poradců Rady bezpečnosti OSN. Nepracujeme ale pro OSN, pracujeme pro členské státy a jejich představitele. Ti říkají, co máme dělat a co ne. Máme široký mandát, tedy dost volné ruce, v práci proti IS, al-Kájdě a Talibanu všude, kde jsou. Nejde o klasický sankční režim, jako proti Iráku, KLDR nebo Somálsku, kde jde vždy o geografické zaměření. Pracujeme po celém světě a nejsme zaměření proti vládám států, nýbrž proti nestátním aktérům. Jsme jediná část celé OSN, která je specificky pověřena spoluprací s tajnými službami. Čtyřikrát až šestkrát do roka pořádáme setkání s představiteli všech bezpečnostních agentur vybraných regionů. Děláme to pro západní Afriku, východní Afriku, Blízký východ a severní Afriku, jihovýchodní Asii a nově třeba i pro Skandinávii. Neustále hledáme nové lokality, do kterých bychom naše aktivity rozšířili, teď například střední Asii. Ale naopak v Evropě to potřeba není, protože jsou tajné služby tak aktivní a propojené, že setkání není potřeba iniciovat.

Tato jednání mají dva účely. Za prvé to pomáhá nám poradcům, abychom se propojili se zástupci vždy více než deseti služeb najednou, což šetří čas. Druhou pak je povzbuzení větší spolupráce mezi jednotlivými agenty navzájem.

Lidovky.cz: Skutečně jsou ochotní sdílet informace mezi sebou?
Ano. Zvyšuje se počet zemí, které se chtějí zapojit, protože vidí hodnotu těch schůzek. Jednou za čas je to skutečně přínosné i operačně. Jedna rozvědka má část hádanky a nedokáže si třeba ani představit, že by mohla druhá mít něco, co ji doplní. Když se spolu baví o IS nebo al-Kájdě, uvědomí si, že kolegové mají důležité informace o buňkách, které operují na jejich území. Informace nám členské státy poskytují exkluzivně, nejen tajné služby, ale i policejní síly, ministerstva zahraničí či obrany, národní banky. Zpravují nás o penězích, sítích podezřelých jednotlivců, útocích a metodách, které teroristé používají. Kromě toho spolupracujeme s mezinárodními organizacemi, například asociací letecké přepravy, nebo Světovou celní organizací. S památkáři z UNESCO sdílíme informace kvůli problematice kradených artefaktů. Policejní záležitosti řešíme s Interpolem.

Kromě toho pro Radu bezpečnosti ještě každých sedm týdnů dáváme dohromady scénáře možných hrozeb ze strany IS a al-Kájdy, jednou ročně i o Talibanu. Kdo jsou hlavní podezřelí, odkud berou peníze, jak se mění jejich taktiky. Máme asi 275 osob a 80 organizací na sankčním seznamu, Radě bezpečnosti dáváme k dispozici jejich fotografie, pasy, jména, falešné identity. Doporučujeme jí i nové položky na těchto seznamech, či různé rady jako kterak změnit globální trh s uměním, aby bylo možné odhalit uloupené věci.

Lidovky.cz: Jakým způsobem zhodnotíte, jestli je skupina svým jednáním vinna? Stačí říct: „Podporujeme al-Kájdu“?
To určitě ne. Při doporučování, koho přidat na sankční seznam, musíme dosvědčit konkrétní akce, kterými se provinil. Většinou jde o nábor pro al-Kájdu, její financování, zásobování zbraněmi, pašování, nepřímá správa jejího majetku a operací, někdy je dokonce jmenována přímo výroba improvizovaných výbušných zařízení.

  • 13Diskuse


Jakub Fajnor

Autor

Jakub Fajnorjakub.fajnor@lidovky.czČlánky