Lidovky.cz: Východ Ukrajiny se bouří, hlásají titulky v novinách. Je to ale pravda? Jeden příklad za všechny: separatisté v Charkově se spletli a místo plánovaného obsazení sídla oblastní správy původně vtrhli do budovy divadla. Zjevně tedy nebyli místní. Jak početné je proruské separatistické hnutí na východě Ukrajiny, a především: jak velkou část z něj představují skutečně domácí lidé?
Troufnu si tvrdit, že jestli ne minimální, tak rozhodně ne většinovou. Tamní obyvatelé chtějí mít hlavně klid. Podle průzkumů a ohlasů momentálně ani příliš nepociťují nějaké velké ohrožení ze strany kyjevské vlády, přestože to neznamená, že by ji dvakrát milovali. Nemyslí si, že by je chtěla zničit, spíše se bojí budoucích reforem, které přinesou nezaměstnanost a další problémy. Počet těch separatistů v jednotlivých městech – tedy především v Doněcku, Luhansku a Charkově – zatím není nijak ohromující, odhaduje se na dva až tři tisíce, maximálně pět tisíc.
Protesty v Doněcku:
Lidovky.cz: Na ruských sociálních sítích jsou navíc verbováni aktivisté, kteří se mají na východě Ukrajiny angažovat. Na rozdmýchávání protivládních protestů se tedy podle všeho (minimálně) podílejí ruští občané...
Rusové mají zcela bezpochyby vliv na samotném rozdmýchávání nepokojů. Jejich nespornou výhodou je prostupnost hranic a stejný jazyk. Prakticky je tak nelze oddělit, i když o vlivu tzv. politických turistů nikdo příliš nepochybuje.
Lidovky.cz: Podle Kyjeva se na východě Ukrajiny odehrává „důmyslný plán Moskvy na destabilizaci situace“. Moskva vehementně oponuje, šéf ruské diplomacie Lavrov například v komentáři pro britský Guardian napsal, že „Rusko dělá vše pro to, aby prosadilo brzkou stabilizaci situace na Ukrajině“ a že „hlavním nebezpečím pro budoucnost Ukrajiny je rozšíření chaosu ze strany extremistů a neonacistů“. Kde je pravda? Nejsou-li protesty na východní Ukrajině spontánní, kdo je organizuje?
Dovolím si zaspekulovat a vnést do toho ještě třetí rozměr. List Ukrajinska pravda nedávno přinesl informaci o tom, že Rinat Achmetov, tedy největší ukrajinský oligarcha a zásadní osobnost ukrajinského Východu, během minulých dní třikrát hovořil s Vladimirem Putinem. Měli bychom brát v úvahu také tu variantu, že za protesty mohou stát i významní východoukrajinští činitelé, kteří chtějí oslabit centrální vládu a ukázat její neschopnost, aby si v nadcházejících volebních střetech připravili půdu pro vlastní politické zájmy.
Lidovky.cz: A co Moskva?
Té slabý Kyjev vyhovuje také. Rusko nemá zájem, aby byla stávající prozatímní vláda úspěšná, o tom není sporu. Současná vláda je pro asociační dohodu s EU, dává jasně najevo, že příklon Ukrajiny k Evropě chápe jako trvalý jev, nikoli jako nějakou kosmetickou změnu, čili Rusové mají ze svého úhlu pohledu veškeré důvody pro to, aby její autoritu podkopávali. A k tomu je východ Ukrajiny jako dělaný: máme před sebou hornickou a dělnickou oblast, pro jejíž obyvatele je prioritou práce a bezpečí, nikoli řeči o demokracii. Rusko toho sentimentu šikovně využívá. Tvrdí: My jsme jistota, Kyjev je ohrožení jistot.
ČTĚTE TAKÉ: |
Oblasti. kde vzbouřenci požadují odtržení od Ukrajiny.
Lidovky.cz: Ponechme teď stranou rétoriku a podívejme se na reálné zájmy Moskvy na východě Ukrajiny. Jsou pouze mocenské, nebo i ekonomické?
Ekonomický zájem tam samozřejmě figurovat může, ale pokud ano, rozhodně nedominuje. My máme ve zvyku mluvit o bohatém Východu a chudém Západu, jenže skutečnost je trochu jiná. Východoukrajinské regiony jsou sice průmyslové, ale zároveň potřebují obrovské dotace. Například do Doněcké oblasti proudí daleko více peněz, než region vyprodukuje. Z čistě ekonomického hlediska tedy zas takový hit nepředstavují. Pravda, jsou tam obrovské ocelárny, doly, relativně dobře dostupná ložiska uhelného metanu... to všechno může být pro Rusko hospodářsky zajímavé. Ale je otázkou, jak silná je to motivace – domnívám se, že ve srovnání s mocenskou politikou nepříliš zásadní.
Lidovky.cz: Kyjevská vláda se nyní vyrovnává s výbušnou situací ve východoukrajinských městech. Vytvořila krizový štáb, přijala nový zákon, proti separatistům rázně zasahuje a zatýká je. Ruský politolog Gelman o ní prohlásil, že jsou to „hloupí lidé“, neboť zasahují proti svým odpůrcům stejnými metodami, jakými v únoru Janukovyčův režim zasáhl proti nim. Co si myslíte o tomto srovnání Majdanu a Doněcku? Je podle vás relevantní?
Upřímně? Stoupenec Ruska vám řekne, že je zcela relevantní, odpůrce namítne, že nepřichází v úvahu... Každé srovnání vždycky pokulhává. Já osobně jsem toho názoru, že klást rovnítko mezi Majdan a Doněck není namístě. Majdan byl čistokrevná revoluce, jíž se účastnily poměrně široké masy obyvatelstva, zdaleka se nejednalo o pár tisíc radikálů. Navíc, nikdo neplánoval oddělení od Ukrajiny. Centrální vláda postupuje v podstatě jediným schůdným způsobem, který se jí nabízí – jen stěží si lze představit, že nechají separatisty obsazovat vládní budovy a vyhlašovat nezávislé státní útvary (mimochodem, ta s velkou pompou vyhlášená Doněcká lidová republika vydržela přesně jeden den). Druhá věc je, že to, co se nyní na východě země odehrává, nejsou, navzdory vší své hlasitosti, žádné obrovské protesty. Na ty se můžeme „těšit“, až začnou reformy a lidé budou skutečně přicházet o místa. Musím přiznat, že se trochu divím Rusům, že nepočkali na tenhle moment a místo toho se už teď tlačí do popředí, kde si na ně každý ukazuje a klade jim to aktuální dění za vinu.
Ukrajinská policie zasahuje v Charkově:
Lidovky.cz: To znamená, že krymský scénář se na východě Ukrajiny (aspoň prozatím) nejspíše nezopakuje?
Domnívám se, že situace bude i nadále napjatá. Rusům tamní neklid a nejistota vyhovují, umožňují jim říkat: Podívejte se, jaký je na Ukrajině chaos, zato u nás, tam je klid. Ten chaos budou chtít udržovat. A nejsem si jistý, že prezidentské volby (vypsané na 25. května, pozn. red.) tomu pomohou – pokud se je tedy vůbec podaří uspořádat. Rusové jsou totiž schopni tvrdit, že volby jsou nelegitimní a že je neuznávají.
Lidovky.cz: Plán Moskvy se tedy zdá být následující: ano rozdmýchávání napětí, ne vojenské intervenci?
Rusové by byli sami proti sobě, pokud by na východě Ukrajiny vojensky zasáhli. S tím, jak jsou nyní rozdané karty, jim stačí neustále zdůrazňovat neschopnost kyjevské vlády a doplňovat to omíláním té své pohádky o fašistech a neonacistech. Mimochodem, k tomu ruskému vztahu k neonacistům: stačí se podívat, kdo jel jako pozorovatel na krymské referendum. To byli skuteční fašisté – vezměte si například Luca Michela (belgický krajně pravicový politik, předseda extremistické organizace Parti communautaire national-européen, pozn. Red.), to je zcela nepokrytý neonacista. Nehledě na to, že východ Ukrajiny není Krym, kde snadno uzavřete hranice a kde už tak jako tak máte 15 000 vojáků, takže jen navýšíte počty a rázem máte obsazené území. Doněck je přece jen trochu větší oblast. Takže ten vojenský zásah se mi nejeví jako pravděpodobný. Byť musím poznamenat, že v poslední době si pomalu zvykám na to, že vyloučit nelze nic. A to, že Rusové tvrdí, že tento scénář nepřipravují... oni - a nejen oni - toho již během současné krize tvrdili spoustu.
Karel Svoboda Karel Svoboda Karel Svoboda působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Věnuje se problematice postsovětského prostoru s důrazem na hospodářské vztahy mezi zeměmi. V roce 2006 se účastnil voleb na Ukrajině jako pozorovatel. V letech 2012-2013 byl v rámci stipendia Fulbrightovy nadace na studijním pobytu v USA na University of Rochester, kde také přednášel. |
