Jeden smysl ty jaderné útoky měly. Velmi důrazně daly vědět o extrémní destruktivitě těchto zařízení. Je ale velká škoda, že mocní tohoto světa /i Obama sám/ udělali tak málo pro to, aby byl svět bezpečnějším místem. Svět velmi málo pokročil v míru a prevenci války. Spíš se zdá, že v tom zase začíná těžce plavat.
Amerika a dnes NATO jsou experty na zabíjení civilistů. Ti se zabíjejí tak nějak pohodlněji než vojsko.
Zatímco rusák pojem civilista nezná vůbec. Pro něj jsou všichni za bojovou linií teroristé, viz Sýrie nebo Čečna.)
Atomové bomby JEN a JEN zabíjely, ničily a zraňovaly, žádné životy nezachránily. Japonci by se nevzdali nebýt vstupu SSSR do války. Zastavila je až hrozba úplného konce císařské dynastie. Kecy o tom, kolik životů bomby zachránily jsou jen omluvou pro válečný zločin zcela srovnatelný třeba s Osvětimí.
Skromný dotaz, kdo začal inen konflikt a kdo se choval
jako barbar a sadista, kdo zasloužil aby byl sražen na kolena ?
Súčasných amerických politikov moc nemusím, ale v roku 45 bola atómová bomba jediná správna alternatíva. Zachránila možno 10 krát viac životov ako zničila.
V Nemecku boli sfanatizované len jednotky SS a Hitlerjugend. V Japonsku boli sfanatizovaní všetci. Veľmi dobre sú známé zábery, ako pri dobývaní japonských ostrovov skákali z útesov nielen muži, ale aj ženy so svojimi deťmi.
Pre bežného nemeckého vojaka nebol veľký problém vzdať sa. Pre japonského vojaka to bolo nepredstaviteľné. Japončina vraj dokonca ani nemala výraz pre slovo kapitulácia.
Americkí generáli odhadovali straty len amerických vojakov na jeden milión. Plus Japonci vyhlásili, že v momente, kedy sa prví americkí vojaci vylodia na japonskej pevnine, pozabíjajú všetkých zajatcov. A tých bolo niekoľko sto tisíc. Ak k tomu prirátame ešte milióny ušetrených japonských životov, tak atómová bomba bola naozaj užitočná.
A paradoxne pomohla Japonsku v jeho neskoršom hospodárskom zázraku. Jednak tým, že krajina - až na niekoľko veľkých miest
nebola taká zničená ako tá v Nemecku, a jednak tým, že Japonsko nestratilo niekoľko miliónov mužov tak ako Nemecko. Takže neboli odkázaní na gastarbeitorov ako Nemci.
A ešte od jednej veci atómka Japonsko zachránila. Od okupácie Sovietskym zväzom. Japonsko by bolo tiež určite rozdelené na "západné" a komunistické.
Vzhledem k tomu, že Obama nedávno oznámil úmysl vynaložit až bilion dolarů na rozsáhlou modernizaci amerického jaderného arzenálu se mi jeho projev jeví poněkud pokrytecký...
Že se ten černoušek za největší masakr v dějinách lidstva neomluvil?
Atomové bombardování ušetřilo obrovské množství japonských životů.
V tom můžete mít pravdu. Američanům stačilo udržet námořní blokádu japonských ostrovů, což bylo zcela reálné - a někdy v listopadu by v Japonsku nastal hladomor.
Ale Japonsko se nevzdalo kvůli zničení Hirošimy a Nagasaki, ale kvůli vstupu Rudé armády do bojů v Mandžusku. Reálně byly měst zničených i hůř než Hirošima a Nagasaki, desítky. Rozdíly mezi Hirošimou a Tokiem a jeho ohnivou bouří byly dva - na Tokio byly potřeba desítky bombardérů a nebylo tam záření. O účincích ozáření věděl v srpnu 45 málokdo a jedno nebo více letadel nebyl takový rozdíl, aby Japonce přiměl kapitulovat.
Zničení Kuangtunské armády, poslední bojové zálohy, takovým impulsem bylo.
Atomové bombardování Japonska byla politická chyba, protože umožnilo Japonsku a Japoncům vydávat se za oběti.
Proto v Japonsku nikdy neproběhla ani tak nanicovatá denacifikace jako v Německu a Japonci nikdy nereflektovali své zločiny. Jako by těmi dvěma městy bylo smazáno 20 milionů povražděných Číňanů, umučení Filipínci, zločiny v Barmě a Vietnamu, pokusy s biologickými zbraněmi na zajatcích - Mengele byl proti Išiimu nebo Kitanovi lidumil. A kdo zná jména těchto zločinců?
Že to byla zbytečná demonstrace, která cílovou zemi - tedy SSSR - nezastrašila, ala odstartivala závody v jaderném zbrojení, je až v druhé řadě.