Terminál 1 káhirského letiště vypadá, jako by zde právě probíhala válečná evakuace. Stovky lidí sedí, leží či postávají před budovou, kam jsou vpouštěni jen ti šťastní jedinci, kteří mají letenku a jejichž let zahájil odbavení.
Obrovský stan humanitárních organizací z Malajsie je plný štěbetajících studentek, zahalených do velkých šátků. "Letíme domů, protože je tady trošičku nebezpečno," směje se silnější děvče v brýlích. Nevadí jim, že čekají na letišti, díky nepokojům je čekají "mimořádné prázdniny" doma.
"Emergency" středisko si v dočasně nefunkčním stánku mobilního operátora Vodafone vybudovaly ambasády Finska, Německa, Velké Británie a Austrálie. Švýcaři se vtěsnali do koutku vedle vchodu v odletové hale. Číňané už většinu svých turistů z Egypta odvezli.
Zato zástupce velvyslanectví USA chodil od jednoho čekáním zdeptaného cestujícího k druhému a ptal se ho, zda je občanem Spojených států. Ti šťastnější byli.
Zapsal si je, ale zda se díky tomu jejich odlet z Egypta urychlil, se mi zjistit nepodařilo. I s českým pasem se ale dalo leccos dokázat. Všichni čeští novináři, kteří se od čtvrtečního odpoledne různým způsobem a v různých místech Káhiry potýkali s fatálními bezpečnostními problémy, se konečně v pátek dostali do bezpečí.
Za výrazného přispění ministra zahraničí Karla Schwarzenberga se povedlo ještě v noci osvobodit fotografa LN Františka Vlčka.
Jak se ukázalo, byl nejdříve zatčen jednou skupinou stoupenců prezidenta Mubaraka na cestě z náměstí do hotelu. Když ho konečně propustili, vytáhl ho, jak řekl, "rozzuřený dav" z taxíku.
Podařilo se mu uprchnout k nedaleké vojenské hlídce, ale ta ho nakonec zatkla, dala mu pouta, povalila na zem a odvezla ho na vojenskou základnu, kde fotoreportéra několik hodin vyslýchali.
I na letišti bylo několik novinářských týmů, které se rozhodly centrum města opustit, protože se staly několikrát terčem útoku stoupenců prezidenta. Podle všeho šlo o cílenou a centrálně organizovanou agresi proti západním novinářům.
Na gangy se železnými kleštěmi
V pátek ráno se z centra Káhiry na letiště pokusila přejet další skupina žurnalistů včetně týmu České televize a Pavla Novotného i Jana Zátorského z MF DNES. Na cestě z hotelu, kde je původně měl vyzvednout řidič s autem českého velvyslanectví v Egyptě, byli opět zastaveni neznámými ozbrojenci. Nakonec museli využít běžné taxi.
"Náš hoteliér měl o nás asi strach. Ráno měl na stole železné kleště, kterými asi chtěl hotel bránit. Dokonce sundal ze vstupu i cedulku se jménem svého podniku," říká Pavel Novotný. Jakmile se ale všichni novináři dostali z budovy na ulici, ocitli se v oblasti, kde neplatí žádná pravidla.
Řidiči v Káhiře jsou teď výjimečně vystrašení a prakticky zastaví každému, kdo na ně mávne klackem. I ten, který vezl Čechy, se nechal zastavit policistou obklopeným skupinou civilistů s mačetami. Novináři vzápětí přišli o notebook, další techniku a především o datové karty. Zdá se, že akce jsou řízeny tajnou policií.
Cílem je totiž nejspíš to, aby se do světa nedostaly fotografie bitek a masakrů na náměstí Tahrír a v jeho okolí.
Pistole u hlavy
Hlavní nebezpečí, především pro cizince, skýtají muži, které Mubarakovi odpůrci označují shodně slovem "kriminálníci". Část z nich bude zřejmě skutečně z řad propuštěných vězňů, kteří v minulých dnech utekli nebo byli propuštěni policií věrnou Mubarakovi.
Někteří se dokonce neznámo jak zmocnili střelných zbraní. Na improvizovaných kontrolních stanovištích, která rozmístili kolem náměstí, spolupracují s tajnou policií, která je často nechává nepokrytě olupovat zahraniční novináře.
Čtěte také |
"Myslí si, že lžete, že podporujete nás, kteří chceme, aby šel Mubarak pryč," vysvětluje mi náš egyptský průvodce Ahmad, který nás ve čtvrtek zachránil.
"Mířil mi na hlavu pistolí a ptal se mne, zda tahle věc je dárek pro něj. Podíval jsem se do hlavně té zbraně a řekl jsem: "Samozřejmě. Byl to naštěstí jen blesk k mému foťáku, tak si ho vzal," vypráví svůj zážitek fotograf Jan Zátorský poté, co se mu po mnoha hodinách povedlo dostat na letiště.
Sto eur do kapsy a rychle pryč
Pavlu Novotnému z MF DNES pečlivě prohlédli počítač a datové karty. Jeho kontakty na politiky a novináře z muslimských zemí je znepokojily. "Už jsem myslel, že ze mne udělají špiona, ale dobře to dopadlo," popsal.
Fotograf Respektu Jan Šibík musel dát jiné bandě výkupné. "Zastavili mne hned druhou ulici za hotelem, taxikář jel přímo k nim, i když jsem na něj křičel, ať jede na druhou stranu. Hned jak mne začali tahat z auta, strčil jsem jim sto eur, než se vzpamatovali, nasedl jsem a ujel," říká Šibík.
Nejvíce na nepokojích doposud vydělali káhirští taxikáři. Včera jen přejezd mezi terminály na letišti a pouhý pokus dostat se blíže k centru stál několik desítek dolarů.
