Shodují se zato na srovnání chystané investiční akce s Marshallovým plánem, jímž Spojené státy pomohly západoevropským zemím po druhé světové válce. Podle expertů však tato paralela nesedí kvůli rozdílnému rozsahu i podmínkám obou plánů.
Evropský parlament schválil koronavirovou pomoc zemím EU, podpořil také společné dluhopisy |
Objevují se přitom i názory, že by čerpání z unijního záchranného fondu mělo být podmíněno dodržováním některých hodnot jako v případě Marshallova plánu.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová i šéf Evropské rady Charles Michel v posledních týdnech opakovaně použili paralelu s plánem nesoucím jméno někdejšího amerického ministra zahraničí George Marshalla. Záchranná akce pro evropské ekonomiky má podle nich vycházet především z příštího sedmiletého rozpočtu EU, na jehož upraveném návrhu momentálně Brusel pracuje.
Výše a konkrétní podoba stimulačních investic zatím není zcela jasná, činitelé EK však hovoří o tom, že by se neměla měnit současná struktura rozpočtu, například ubírat peníze z kapitol pro zemědělství či kohezní politiku.
Odhady toho, kolik by měla EU ekonomikám ze společných peněz poskytnout nad rámec dosud schválených kroků, se různí. Zatímco šéf záchranného fondu eurozóny ESM Klaus Regling v neděli hovořil o nejméně půl bilionu eur (14 bilionů korun), eurokomisař pro ekonomiku Paolo Gentiloni již začátkem dubna odhadl tuto sumu až na dvojnásobek. To je přibližně jedno procento hrubého národního důchodu (HND) EU, ani to však podle expertů zdaleka nedosahuje objemu americké pomoci z let 1948 až 1952.
Hrozí, že nezaměstnanost v Evropě se zdvojnásobí. Než se stav vrátí, potrvá to několik let |
Marshallův plán poskytl podle historiků vybraným evropským zemím přímé granty v průměrné výši přes 2,5 procenta jejich hrubého domácího produktu, který je ekvivalentem HND bez započítání příjmů ze zahraničních aktiv a dividend naopak vyplácených do zahraničí. U mnoha zemí jsou oba indikátory podobné.
Podle autora knihy o Marshallově plánu a šéfa oddělení mezinárodní politiky think-tanku Council of Foreign Relations Benna Steila je kromě objemu rozdílný i charakter pomoci. Zatímco USA se snažily přispět k obnově hospodářství zcela zničeného téměř šesti lety války, nyní se EU pokouší předejít podobné destrukci ekonomik.
„Podle mě by současnou prioritou mělo být odvrácení kolapsu hospodářské produkce, jak v USA, tak v Evropě. Myslím, že je důležité udržet při životě společnosti, které jsou v zásadě dobré a solventní...abychom po konečném odeznění pandemie mohli rychle oživit výrobu,“ řekl bruselskému webu Politico Steil.
Klíčovým bodem poválečné americké pomoci přitom byla podmínka, aby evropské země respektovaly demokratické principy a nepodíleli se v nich na vládách komunisté. Peníze na jejím základě dostalo 16 zemí, vyňaty naopak byly rodící se satelity Sovětského svazu včetně tehdejšího Československa.
Některé postkomunistické země se obávají, aby dnes nebyly v objemu pomoci odsunuty na druhou kolej kvůli jinému hledisku - že nemají společnou měnu. Činitelé unijních institucí však dávají najevo, že ačkoli je momentálně nejdiskutovanější otázkou vydání společných dluhopisů zahrnujících pouze eurozónu, měly by další součásti chystaného fondu oživení být určeny pro všechny země EU.
Podle některých názorů by však mělo být čerpání „postpandemické“ pomoci podmíněno obdobným dodržováním demokratických principů jako Marshallův plán. Think-tank European Stability Initiative (ESI) přišel o víkendu s návrhem, aby peníze putovaly jen do zemí, které respektují vládu práva a další evropské hodnoty. ESI konstatoval, že mezi největšími příjemci z prvního schváleného balíku založeného na nevyčerpaných kohezních zdrojích bylo Maďarsko, jehož vládu zároveň Brusel kritizuje za časově neomezené posílení jejích pravomocí na úkor parlamentu.
„Pokud tohle nepovede k procitnutí, tak to bude od EU sebevražda,“ řekl v neděli listu Financial Times Gerald Knaus z ESI.
EK chce v návaznosti na řízení vedená s Maďarskem a Polskem obecně podmínit možnost čerpání z budoucího rozpočtu respektem k evropským hodnotám, není však jisté, zda se na tom při očekávaném odporu obou zemí shodnou členské státy. Jednomyslný souhlas jejich lídrů je pro přijetí rozpočtu nutný.
