Ve dvě hodiny ráno zavedl převaděč skupinu 25 uprchlíků ke kamionům na parkovišti u železničního nákladiště. Uprchlíci se snaží dostat se do nákladního prostoru aut v noci, když řidiči spí. Převaděč skupinu rozdělil na menší a Syřan skončil se šesti dalšími, z nichž čtyři byli jeho krajané a dva Egypťané. Všichni byli vysocí, uprchlík, který svůj příběh vypověděl stanici BBC, byl ve svých 25 letech nejmladší. Převaděč byl zkušený Kurd, který pomáhá běžencům v Calais mnoho let. Byl si jist, že trajekty s tekutým nákladem neprocházejí rentgeny, takže převoz v nich je bezpečný.
Venku mrzlo, a když byl přestřižen zámek, vlezla skupina do vnitřního, příjemně teplého prostoru. „Neměli jsme tušení, co to je za tekutinu, ale podle vůně jsme vytušili, že je to roztavená čokoláda,“ řekl Syřan. Po 15 minutách se muži ponoření do čokolády začali cítit nepříjemně, i když Kurd nechal nahoře štěrbinu, aby mohli dýchat.
Čokoládové sevření
„Měřím 185 centimetrů, ale nedokázal jsem nohama dosáhnout na dno cisterny. Všichni jsme se jednou rukou drželi za horní rám a druhou jsme se přidržovali ramene toho vedle. Kdyby se některý pustil a ponořil se, nedokázali bychom ho vytáhnout,“ popsal čokoládové sevření Syřan.
Mlsá se více. Češi sahají po tabulkových čokoládách s dostatkem kakaa |
Mužům začaly trnout nohy a museli jimi pohybovat. Počítali s tím, že kamion bude naložen za 20 minut, ale stál ještě další dvě hodiny. Syřané tiše proklínali prezidenta Bašára Asada, kvůli němuž se dostali do této situace. Někteří začali říkat, že je tam moc horko a že musejí ven. Jenomže stopy čokolády zanechané kolem auta by prozradily ostatní. Nakonec se rozhodli vylézt všichni. Ti z kontejneru strkali nahoru toho, kdo vylézal, ten poslední se musel s čokoládou prát sám a ostatní mu mohli pomoci jenom taháním zvenčí. Muž musel nakonec skopnout boty a ty zůstaly v čokoládě.
Zpět do lesa mezi uprchlíky byla cesta dlouhá a lepkavá. „Byli jsme od čokolády od hlavy po paty, měli jsme ji ve vlasech i v očích. Byla dobrá, po cestě jsme se olizovali a za námi zůstávaly čokoládové stopy,“ vypověděl uprchlík svůj 18. pokus o cestu do vysněné Británie.
