Angličtina a kabinky se zdají být dvěma hlavními starostmi v říši profesionálních tlumočníků. Bez jejich služeb si fungování Evropské unie sotva lze představit.
Tlumočníci se sešli tento víkend v Bruselu, aby přijali plamenné prohlášení na obranu mnohajazyčnosti, přirovnávající ztrátu jazyka k bombardování Louvru. Že by nadvláda angličtiny ve světě zašla až tak daleko? V pozadí se však skrývá i reakce na úspory v EU, které rozsah tlumočení omezily.
„Mnohajazyčnost v mezinárodním životě není brzdou komunikace, ale jejím klíčovým prvkem,“ praví se v deklaraci Mezinárodního sdružení konferenčních tlumočníků (AIIC) čítajícího polovinu světových špičkových tlumočníků.
„O angličtině panuje velké nedorozumění,“ vysvětluje Michel Lesseigne, viceprezident AIIC. „Hodně lidí si myslí, že se dá snadno naučit. Ale naopak, je to jeden z nejtěžších jazyků,“ říká s odvoláním na 31 let svých zkušeností.
S angličtinou Japonce si nevěděli rady ani tlumočníci
Výsledkem útržkovitého ovládnutí nuancí Shakespearova jazyka může být naprosté zmatení. Na jedné mezinárodní konferenci vystupoval za japonskou delegaci řečník, osobně přesvědčený, že mluví anglicky. Ale s projevem si tlumočníci nevěděli rady.
Až anglická kabinka dostala spásný nápad číst komuniké Japonců, které ostatní překládali do dalších řečí. Ale co dělat, když se komuniké dočetlo a řečník nesrozumitelně pokračoval? Nezbylo než komuniké opakovat, dokud projev neskončil. Japonci poté přišli poděkovat do anglické kabiny - díky tlumočníkovi „neztratili tvář“.
V EU si je všech 20 úředních řečí rovno, přinejmenším formálně. I proto na překlady a tlumočení putuje setina společného rozpočtu, pohybujícího se v řádu 100 miliard eur ročně. Uvnitř bylo společenství až do roku 1973 frankofonní, ale časem se poměry měnily ve prospěch angličtiny.
Generální ředitelství Evropské komise pro tlumočení zaměstnává na pět stovek tlumočníků a využívá služeb dalších 2700 na volné noze, včetně šesti českých úředníků a dalších 59 na volné noze.
Další bariéra tkví v infrastruktuře. Navzdory neustálému rozšiřování v některých sálech chybějí kabinky pro všechny jazyky. Přenosy dění v sále do kanceláří tlumočníků AIIC odmítá - je třeba vidět řečníka, tlumočit i „řeč těla“, důraz a emoce.
„Když je řečník nudný, musím nudit. Je-li fanatický, musím i já být fanatická. Jsem hlas toho druhého,“ vysvětluje jedna z unijních tlumočnic.
